Slovník odborníků a institucí

Azylový dům – zařízení pro lidi, které nemají kvůli nějaké nepříjemné situaci kde bydlet. O tom, zda bude dítě v azylovém zařízení, rozhoduje soud na základě doporučení sociální pracovnice z oddělení sociálně právní ochrany dětí.

Dětský domov (děcák) - do dětského domova se umisťují děti, o které se z různých důvodů nemohou starat jejich rodiče či příbuzní. Rozhoduje o tom většinou soud na základě doporučení sociální pracovnice. Děti zde mohou být i jen na určitou dobu, než se situace v jejich rodině vyřeší, nebo než se najde někdo jiný vhodný, kdo by se o ně mohl postarat (nejčastěji někdo z příbuzných).

Diagnostický ústav (pasťák neboli polepšovna) - jde o zařízení, do kterého se dostávají děti s poruchami chování. S dítětem tam pracuje psycholog a speciální pedagog, kteří se snaží zjistit, jaké další místo by pro jeho výchovu bylo vhodné. Jestli se bude moct vrátit do své rodiny, nebo pro něj bude vhodnější, když se o něj například budou starat příbuzní, nebo bude v dětském domově. O umístění dítěte v diagnostickém ústavu mohou požádat rodiče, může ho soudu navrhnout i sociální pracovnice.

K Centrum (káčko, kontaktní centrum) – pomáhají lidem závislým na drogách, můžou tam přijít anonymně, stejně tak se mohou přijít poradit i jejich rodiče či přátelé.

Krizové centrum (krizáč)- zařízení, do kterého může přijít dítě samo, napoprvé i bez vědomí rodičů, a žádat o pomoc ve své náročné situaci. Někdy jsou centra zaměřena na konkrétní problém - např. Dětské krizové centrum se zaměřuje na zneužívání a týrání. Pomáhají zadarmo, nejčastěji tam pracují psychologové, psychiatři a sociální pracovníci.

Psychiatr - lékař, který léčí duševní nemoci. Pomáhá např. i při sebepoškozování, sebevražedných myšlenkách, při potížích s jídlem - nadměrném hubnutí (anorexii), přejídání a pak zvracení (bulimii). Může předepisovat léky, které často kombinuje s psychoterapií (léčbou povídáním). Chodit se za ním dá jednou za čas do ambulance, nebo se u něj dá léčit dlouhodobě v kuse v psychiatrické nemocnici. Doporučení se k němu získá u obvodního lékaře, do ambulance se dá přijít i bez doporučení. S ošetřením musí dát souhlas zákonní zástupci (tj. nejčastěji rodiče). V případech, kdy se chce člověk sám zabít, může být na psychiatrii umístěn i bez svého souhlasu.

Psycholog – odborník, se kterým je možné si povídat o různých těžkostech (např. náročných vztazích, rozchodech, když nám někdo ublíží, ale i když si ubližujeme sami).  S jeho pomocí jde nalézt cestu, jak těžkosti zvládat či překonat. Pomáhá prostřednictvím psychoterapie (léčbou povídáním). Té jsou různé směry, proto Ti nemusí vyhovovat hned první psycholog. Je užitečné vyzkoušet jiného. Užitečné je také se při objednávání zeptat, jak se u něj platí. Někteří mají smlouvy s pojišťovnami. Pokud by měl smlouvu s Tvou zdravotní pojišťovnou, nic neplatíš. Jinak se platí za hodinu okolo 500 Kč. S tím, že budeš chodit k psychologovi, musí souhlasit Tvoji zákonní zástupci (nejčastěji to jsou rodiče). Někdy jde na první schůzku přijít bez jejich souhlasu a až tam vymyslet, jak si o souhlas rodičům říct. I na to se můžeš při objednávání zeptat.

Psychoterapie – léčba povídáním, nácvikem, vede ji psycholog či psychiatr. Existují různé směry, proto pokud Ti léčba nebude vyhovovat, můžeš oslovit jiného terapeuta, třeba Ti jeho styl terapie bude více vyhovovat. Někteří terapeuti mají smlouvy s pojišťovnami. Pokud by měl smlouvu s Tvou zdravotní pojišťovnou, nic neplatíš. Jinak se platí za hodinu okolo 500 - 800 Kč.

Sociální pracovnice – odbornice, jejímž úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře. Třeba když jim doma někdo ubližuje, nebo když jim vadí, jak se k nim v rodině někdo chová. Zastupuje také děti, jejichž rodiče se rozvádějí.  Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí. Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů. Můžeš jí napsat e-mail, zavolat jí nebo za ní rovnou zajít. (Nejlépe v pondělí a ve středu mezi 9.-17. hodinou, to jsou úřední dny, tak by tam měla být. Ostatní dny může být v jiných rodinách nebo někde u soudu, tak ji nemusíš zastihnout.)  Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle místa Tvého trvalého bydliště. Hledej pod sociálním odborem oddělení sociálně právní ochrany. Sociální pracovnice si s Tebou popovídá o tom, co prožíváš, co Tě trápí. Pak si promluví i s Tvými rodiči, (někdy třeba i s učiteli, doktorem, sousedy, aby zjistila z různých stran, jak se máš), a pak se bude snažit navrhnout nejvhodnější řešení Tvé situace. Vždy hledá to, co je nejlepší pro Tebe.

Středisko výchovné péče (esvépéčko, SVP) – zařízení, které pracuje s dětmi, které mají problémy v chování, spolupracují i s jejich rodinami.  Pracují tam psychologové a pedagogové. Pobyt je dobrovolný a bezplatný, potřebný je souhlas rodičů. Může se tam docházet, ale je možné tam být i umístěn na potřebně dlouhou dobu.

Výchovný ústav – jde o zařízení, do kterého se dostávají děti, které se dopouštějí trestné činnosti. O umístění dítěte do výchovného ústavu rozhoduje soud.

Modelový příběh:

…už je toho na mě moc…ráda bych šla k psychologovi, ale nevím, jestli můžu sama a kolik to bude stát, a taky aby si o mně pak lidi neříkali, že jsem blázen…a co by se mnou vlastně dělal?...

Uvedený příběh není přepisem reálně uskutečněného hovoru s klienty. Jedná se o smyšlený text, který vyjadřuje některé z typických aspektů hovorů na uvedené téma. Zachováváme naprostou anonymitu svých klientů.

Trápí tě něco podobného?

Pokud tě cokoli trápí, neboj se svěřit, protože ne nadarmo se říká, že sdělená bolest je poloviční a sdělená radost pak dvojnásobná. Na Lince bezpečí jsme nepřetržitě ve dne v noci, kdykoliv tě nejen rádi vyslechneme, ale pokusíme se ti i pomoci.