Je předávání dětí ve vašem případě situací plnou stresu, napětí, křiku? Nejste schopni se s partnerem v klidu dohodnout jak, kdy a kde si děti předávat? Nebo vám druhý rodič v kontaktu s dítětem bránil třeba z důvodu výkonu trestu? Asistované kontakty či zvykací režim pro vás může být efektivní a vlídnou pomocí, která mírní silné emoce za pomoci odborníka.
Bisexualita není jen fáze. Ale v životě může nastat fáze, kdy si člověk bisexualitu uvědomí.
Člověk občas může přijít na svou sexuální orientaci i později. Každý nemusí procházet klasickým coming-outem od svých 13 let a po dvacítce mít jasno. Takové uvědomování nemusí být snadné, může vyvolávat vcelku širokou škálu pocitů – pozitivních i negativních.
Už dlouho nemáš život ve svých rukou, neděláš věci podle sebe? Tvá přání a potřeby nejsou důležité, protože zásadní je, aby byl spokojený on? Všemožně se snažíš předcházet tomu, aby nebyl nespokojený a nerozzlobil se. To je ale většinou nesplnitelný úkol. Jakákoliv drobnost ho popudí, a přichází trest.
Úzkost není jen výsadou dospělých. Děti a dospívající dnes čelí tlakům, které mohou snadno přesáhnout jejich vnitřní kapacitu zvládání. Přijímací zkoušky, sociální srovnávání, školní neúspěch, vysoká očekávání... To všechno vytváří živnou půdu pro vnitřní napětí, které se někdy přelévá až do paniky.
V takových chvílích je zásadní, aby dítě mělo po ruce něco konkrétního. Způsob, jak se přestat točit v kruhu vlastních myšlenek. Nejde ale o „rychlou opravu“, nýbrž o malý, nenápadný návrat k sobě. Jednou z nejelegantnějších a nejefektivnějších metod, které psychologie v posledních letech přináší do praxe, je technika grounding, neboli kotvení v přítomném okamžiku.
Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se vám zdá, že se trápí. Je možné, že se vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že vám dítě věří a pomalu se vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…
V prvním článku jsme se zamýšleli nad tím, jak dítě oslovit, navázat s ním kontakt, jestliže jste si všimli, že ho něco trápí. Dočetli jste se, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností, co uslyšíme a respektem, co dítě chce. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení. Co si s tím počít?