Blog

Sebepoškozování je fenomén, se kterým se na Lince bezpečí výrazněji setkáváme až v posledních několika letech. Zhruba před dvaceti lety, kdy jsem na lince začínala, se toto téma vůbec neobjevovalo. A nyní? Zejména v písemném kontaktu se děti s tímto problémem svěřují velmi často. Téměř každý chat se k tomuto tématu nakonec stočí. Děti, s kterými si povídám o potížích, nejprve „oťukají“, jestli si mohou dovolit přiznat i toto. Často se objevuje…“ono to není to hlavní, o čem si s vámi chci psát“.

Sebepoškozování se stalo fenoménem, v posledních letech můžeme v Česku mluvit o epidemii sebepoškozování mezi dospívajícími. Děje se tak pravděpodobně vlivem zaměření naší západní společnosti na rychlost a výkon, vlivem sociálních medií a celospolečenských události jakými byly pandemie a války. Ubližování si je projev výrazné psychické nepohody a/nebo psychické křehkosti, který je potřeba brát vážně a společně řešit. Nejde o „módu“, ale o rychle a nekriticky se šířící nezdravou strategii odreagování.