Také zažíváte chvíli, kdy se slovní přestřelka zvrhne do hádky nebo ani nevíte, jak se to stalo? Také se někdy po určité chvíli zamyslíte nad tím, že vlastně vůbec nevíte, o čem se doma mluvilo a vybaví se vám známé pořekadlo „já o voze a ty o koze“? Nemůžeme si 100% sdělit to, jak se na svět díváme a jak ho prožíváme, ale stojí za to se o to pokusit
Děti jsou upřímné, spontánní, energické, neunavitelné, občas vzdorovité, tvořivé a hlavně inspirativní. Každý den nás překvapí novými nápady.Od narození děti učíme poznávat svět a výchovně je provázíme podstatnou částí jejich života. S dětmi se ale učíme i my! Dělají nás lepšími a v řadě situací se nám snaží připomenout, že i my jsme byli kdysi dětmi. Co se můžeme naučit od dětí?
Ach ty internety… Všechny ty fejsbuky, vocapy, instáče, majnkrafty, tindry, snepčety… Znáte to taky? Jdete s kamarády večer ven… bavíte se do té doby, než se ozve první zapípání. Píp – píp. Jak se na mobil podívá jeden, koukne i druhej, třetí, čtvrtej… a najednou je ticho… Palce pracují, listují, lajkují. Takzvaná chvilka s internety. Pořád častější nebo delší. A pak už to není chvilka, ale celý prointernetovaný víkend.
Sedmiletá Natálka leží na posteli na břiše a listuje v knížce. Po chvíli se její matka otočí a vidí, že se pravidelně pohybuje nahoru a dolu. V obličeji je celá růžová, má nepřítomný výraz… Není pochyb o tom, co se právě děje. Objevování tělesných pocitů a sexuální vývoj je normální a nezadržitelný. Dospělé ale spolehlivě přivede do úzkých. Jak v takové situaci reagovat? Čeho se držet při sexuální výchově?
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství. Pokud jsme byli jako děti něčemu vystaveni nebo o něco ochuzeni, odráží se to i v dospělosti. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že traumatické zážitky z dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme na nás zanechávají nesmazatelnou stopu. Ovšem můžeme být v dospělosti šťastní bez ohledu na to, co jsme prožili? Na tuto otázku se snaží, ve své knize „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, odpovědět finský psychoterapeut Ben Furman a zároveň dokázat, že přestože na nás naše zážitky mají velký vliv, nejsme vězni vlastní minulosti.
Vztahy v rodině významným způsobem ovlivňují emoční vývoj dítěte a podílejí se na utváření vzorců chování, na základě kterých bude dítě v budoucnu řešit své vlastní životní situace a problémy. Harmonické a trvalé rodinné vztahy nevzniknou ze dne na den, ale je potřeba na nich pracovat. A na co se ve vztahu k dítěti zaměřit?