Děti se nás na Lince bezpečí často ptají, jestli by k nám mohly přijít, potkat se s námi osobně. Přestože osobní konzultace neposkytujeme, jedna taková možnost, jak se s námi setkat jinak než na telefonu, přece jen existuje. Jsou jí programy Linka bezpečí ve vaší třídě.
Možná máte podobnou zkušenost jako jiní rodiče odrostlejších batolátek a předškoláků. Zdá se, že potomek nevnímá příliš, co se kolem děje, je většinu času ve svém světě. Kouká rozmlženým pohledem kamsi, zatímco ostatní pružně reagují, on/a si mluví pro sebe nebo něco vypráví bez ohledu na dění kolem sebe, zůstává pozadu nebo se naopak do něčeho vrhá a nereaguje na vaše výzvy.
Blíží se konec prázdnin a to znamená začátek nového školního roku. Některé děti se těší na spolužáky, jiné, zejména na 1. stupni ZŠ na paní učitelku, pana učitele, krok k dospělosti. Pro některé děti je však toto období spojeno s obavami, ať už jde o strach z nového kolektivu, nedobré vztahy s některými učiteli či hrozbu v podobě zkušenosti se šikanou. Pojďme se na vstup do školního roku podívat optikou Linky bezpečí.
Rozhovor o provozu Linky v době karantén a omezení. Článek vyšel na ct24.ceskatelevize.cz a přinášíme vám jeho přepis. Problémy v rodině, pocit osamělosti nebo deprese provázejí děti v době nouzového stavu. S těmito problémy se nyní častěji obrací na Linku bezpečí. Kvůli psychickým problémům svých potomků se ozývají také rodiče. Vyplývá to z dat, která webu ČT24 poskytla mluvčí neziskové organizace Regina Jandová. Provoz Linky přitom komplikuje karanténa nebo onemocnění jejích zaměstnanců.
Dny, kdy slovo šikana patřilo fyzicky jen do školních tříd a skříněk, jsou již dávno pryč. S rozmachem technologií se do digitálního světa přesunulo to dobré a zajímavé, ale najdeme v něm i odvrácenou stranu anonymních radovánek a sociálních sítí. V čem je to jiné? Na co si dát pozor? A jak se bránit, když už jste uvízli?
Léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se vám povede ho rozptýlit, ale jakmile je o samotě, vidíte, že pláče nebo se někde schoulilo do klubíčka a nechce s nikým mluvit. Může být také v kontaktu s ostatními naštvané a vyvolávat konflikty, nebo také plačtivé a přecitlivělé. Nechcete to nechat jen tak být, zároveň nechcete být moc dotěrní. Co teď?