Blog

Název článku je samozřejmě pouhá provokace. S bitím dětí a fyzickými tresty jakožto výchovnou metodou na Lince bezpečí a Rodičovské Lince nesouhlasíme. Rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, nabízíme jiný výchovný přístup. Zastáváme názor, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné. Naopak; může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody – a mýty, které pro své přesvědčení uvádějí.

Poslanci chtějí uzákonit větu, že fyzické a psychické násilí není přijatelným druhem výchovy. Česko je jednou z posledních zemí v Evropské unii, která ještě toleruje tělesné tresty u dětí. I když se v roce 2007 zavázalo k přijetí zákona, který by jakékoliv trestání dětí zakazoval, doteď tak ještě neučinilo.

Linka bezpečí i s ní provázaná Rodičovská linka každý rok přijímá telefonáty od dětí, dospívajících i rodičů, kteří řeší útěk z domova. Náročná rodinná situace, strach, útěk před sebou samým nebo nespokojenost v ústavním zařízení, to jsou nejčastější důvody útěků, shodují se odborníci obou tísňových linek.

Léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se vám povede ho rozptýlit, ale jakmile je o samotě, vidíte, že pláče nebo se někde schoulilo do klubíčka a nechce s nikým mluvit. Může být také v kontaktu s ostatními naštvané a vyvolávat konflikty, nebo také plačtivé a přecitlivělé. Nechcete to nechat jen tak být, zároveň nechcete být moc dotěrní. Co teď?

Netrpí jen alkoholik, ale celý rodinný systém. A co teprve ti nejbezbrannější, kteří mají především poznávat svět, sami sebe a rozvíjet svůj potenciál? Co děti, kterým se nedostane funkčního modelu chování – co budou předávat dále, až sami vyrostou?

Alkohol – nejrozšířenější (a navíc společností tolerovaná) droga. V České republice je něco přes milion uživatelů alkoholu, kteří spadají do kategorie tzv. problematických – a to jsou ještě „jen“ ti, o kterých ze statistik víme. Je otázkou, kolik z nich si uvědomuje strašlivý dopad každodenních hrůz na své děti, které drtivá většina alkoholiků má. I ony ale jednou vyrostou…