Blog

„Píšeme si, je fajn, že má o mě někdo zájem. Sejít se s kámošem nebo kámoškou, se kterou si už nějaký čas píšu, na tom přeci není nic divného… ach jo, kamarádovi to už několikrát nevyšlo, tak si aspoň pošleme fotky. A nemůžou být i trochu lechtivé? Proč ne. Cože?! Chce další, a když je nepošlu nebo nepřijdu, všem je ukáže! Co teď?! Poslat? Neposlat? Co když se to dozvědí rodiče? Vždyť jsme o tom mluvili a výslovně mi to zakázali! Tohle přece nemůže nikdo vidět! A mám za ním jet, i když si to naši nepřejí? Bylo by lepší tu nebýt…“

Ptáte se: „s čím se děti na Linku bezpečí obracejí?“ Konkrétní příběhy a výpovědi dětí od nás nečekejte. Hlavním prvkem vzájemné důvěry je plnění dohodnutých pravidel. Pro nás to znamená ctít anonymitu všech, co se k nám dovolají, nebo napíší. Vše zůstává za dveřmi Linky bezpečí. Pojďme se však podívat na obecný příklad, s kterým se můžeme u nás setkat…