Linka bezpečí | 3 VĚCI, NA KTERÉ SE NA LINCE MŮŽETE SPOLEHNOUT

3 věci, na které se na lince můžete spolehnout

Linka bezpečí, stejně jako mnoho jiných krizových linek, je tu proto, aby podpořila dítě či mladého člověka, který se ocitl v náročné životní situaci. Potřebuje něco probrat, je zaplavený těžkými pocity a zároveň je připraven nechat si pomoci. Někdy by téma vydrželo i do druhého dne, někdy ne. Nezapomínejme, že o těžkých věcech se těžko mluví. Odhodlání se svěřit může být za 10 minut pryč. Nehledě na vysoce akutní situace typu sebepoškozování nebo chuť se zabít. Proto jsou tu krizové linky, které jsou snadno dostupné právě tehdy a právě tam, kdy to volající potřebuje. A jak dostupná je Linka bezpečí a na co se můžete spolehnout?

Otevírací doba: Nonstop

Linka bezpečí nemá žádné „úřední hodiny“. Jde na ni zavolat kdykoli, kdy to dítě potřebuje. Ve dne, v noci. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Vypjaté chvíle mohou přijít právě v noci nebo ve svátek, kdy se nedá jen tak zavolat komukoli (kamarádům, ale ani psychologovi či psychiatrovi). Je pravda, že se může stát, že se dítě nedovolá, protože už hovoříme s dalšími dětmi, které se dovolaly předtím. A pak může být i chvíle, kdy je „volná linka“, ale děti v tu chvíli nevolají. Na rozdíl od konzultantů totiž nemají děti ani krizové situace „rozpis služeb“, aby pokryly rovnoměrně celý čas, kdy tam jsou konzultanti připravení. Počet lidí na směně se samozřejmě odvíjí od toho, jak máme vysledováno, že je služba vytížená. Nejvíc jich tam je v odpoledních hodinách a pak ještě posilujeme služby do 23 hodin. V noci a ráno je konzultantů méně, je ale také méně telefonátů a tak je větší šance na dovolání se.

Cena: Zaplaceno, pro děti zdarma

Volání na Linku je pro děti a mladé studující do 25 let včetně zdarma. Dává to logiku. Naši klienti mají žádnou nebo jen omezenou možnost si vydělat, takže by neměly být v pomoci omezované tím, že nemají dobitý kredit nebo si ho šetří na něco jiného. Někdo to ale všechno platí. Nebo ne?

Pravdou je, že nonstop provoz Linky bezpečí je dost drahý. Také telefonáty něco stojí, byť je neplatí děti. Linka je zařazena do celorepublikové sítě sociálních služeb od Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra podporuje telefonickou pomoc spojenou s provozem linek začínajících 116. Z těchto ministerstev každý rok dostáváme dotace. Ty samozřejmě pokryjí jen část nákladů. Za další část patří dík našim partnerům z řad firem i obcí, ale také individuálních dárců. Část peněz si získávají i konkrétní projekty (například pasivní poradenství nebo Linka bezpečí ve vaší třídě).

Anonymita: Jen jedna z výhod

Anonymita a s ní pevně spjatý bezpečný a důvěrný prostor pro každého volajícího a každé téma, to je jednou z největších „výhod“, kterou děti na Lince mají. Pro nás to znamená, že konzultant na směně nevidí telefonní číslo dítěte. Neví, jak se jmenuje ani z jakého místa volá.

Naše linka je takový první krok k pomoci. Tím, že jsme anonymní, mají děti možnost si těžké téma probrat bez toho, aby je někdo tlačil do řešení, když na něj nejsou připravené. Což blízcí lidé zcela pochopitelně dělají, nebo je k tomu dokonce nabádá zákon.

Na Lince máme za to, že nejlepší pomoc je ta, která je vyžádaná. Respektujeme vůli dítěte, ono má právo se rozhodnout, zda a kdy chce pomoc přijmout. Jsou ale situace, kdy je potřeba jednat rychle, případně i situace, kdy ze zákona jednat musíme. Je to třeba v případě ohrožení života či zdraví dítěte (sebevražedné jednání, přiotrávení léky). Nebo tehdy, když nám dítě sdělí své osobní údaje a zároveň mluví třeba o týrání nebo trvajícím pohlavním zneužívání. Proto se snažíme s dětmi vyjednat, aby nám své osobní údaje říkaly až ve chvíli, kdy od nás potřebují zprostředkovat pomoc, nebo když je to nutné k záchraně jejich života, či ochraně zdraví.

I ve vyhrocených případech se ale snažíme s dětmi domlouvat, zda si zvládnou pomoc přivolat samy, nebo zda s tím potřebují pomoci od nás. Nejčastěji jde o volání Toxikologického informačního střediska (ověření, zda je dítě ohrožené požitými léky, alkoholem), záchranky (dítě v ohrožení života či zdraví, např. sebevražedný pokus) sociální pracovníci z OSPOD nebo policie (dítě na útěku, dítě ohrožené doma).

Dítě nám pak nadiktuje potřebné údaje a my zprostředkováváme pomoc. Nabízíme také další kontakt, až bude bezprostřední nebezpečí zažehnáno.

Neznamená to však, že bychom někam volali kdykoli, když se v hovoru objeví sebevražedné myšlenky nebo dítě zmiňuje, že se doma nemá dobře. Většinou nám děti údaje neřeknou, chtějí zůstat v anonymitě a o pomoci se rozhodovat samy.

Pouze tehdy, pokud dítěti hrozí bezprostřední nebezpečí (je na mostě a nedaří se ho odvést do bezpečí, požilo nebezpečnou dávku léků a omdlévá na telefonu), můžeme se rozhodnout (podle kontextu hovoru, chatu i celé směny) policii o pomoc s vyhledáním telefonního čísla dítěte, s cílem zabránit v tu chvíli smrti. My tuto možnost nemáme, to může právě jen ve vymezených případech policie.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání