Linka bezpečí | Psychické potíže

Psychické potíže

Co se dozvíš:

  • Co se špatnými pocity a smutky
  • Jak pracovat s úzkostí
  • Co dělat, když si ubližuješ
  • Jak si poradit s myšlenkami na sebevraždu
  • Co dělat, když máš potíže s jídlem
  • Kdo je psycholog a psychiatr

Možná prožíváš situace, které jsou pro Tebe tak náročné, že se kvůli nim necítíš dobře. Můžeš mít strach, úzkost, vztek, můžeš hůř spát, nemusíš mít radost z věcí, které Tě dříve těšily. Nemusíš mít na nic sílu a možná se Ti nechce ani žít. Většina situací má ale řešení a i takhle těžké prožitky mohou jít zvládnout a časem se zlepšit. Podívej se do poradny, třeba pro sebe najdeš užitečné informace.

Špatné pocity a smutky

Někdy se cítíš bídně, je Ti smutno, nejsi ve své kůži. Nebaví Tě to, co dřív bylo fajn. Uzavíráš se do sebe a nechceš se bavit s druhými o tom, jak Ti je. Možná ani nechápou, co se to s Tebou děje. Nejde Ti mít radost, nemáš energii. Všechno vidíš černě. Možná necítíš vůbec nic. Nedaří se Ti na nic soustředit, cítíš velkou únavu, špatně spíš. Nejde Ti jíst nebo naopak jíš víc než jindy. Můžou Tě napadat i myšlenky na sebevraždu nebo sebepoškozování.

Příčinou můžou být různé starosti – ve škole, s kamarády, s láskou, s rodinou... Je běžné, že se nálady mění, je úplně normální cítit se jednou skvěle a šťastně a jindy smutně. Zvláště v průběhu dospívání se nálady mohou častěji proměňovat.

Pokud ale špatné pocity a smutné nálady převažují a Tobě není dobře většinu času, je potřeba vyhledat pomoc. Může se jednat o depresivní nálady nebo přímo o depresi. To určí jen odborník.

Modelový příběh:

…mám problém, který se možná někomu zdá malý, ale mně ne... nic mě nebaví, přestala jsem chodit na atletiku, prostě na to nemám sílu a motivaci, naši si myslej, že si vymýšlím, že jsem jen líná, ale tak to podle mě není, prostě se nepřinutím…nikdo mi nerozumí, už to radši ani nikomu nevysvětluju, nemám na to sílu…. cítím se fakt hrozně…

Co s tím

Zkus myslet na sebe, snaž se dopřát si příjemné věci, udržovat denní režim, pravidelně jíst a spát, vídat se s kamarády, zkoušej dělat, co Tě baví. Pečuj o sebe.

Může se stát, že to nejde nebo to nestačí. O tom, jak se cítíš, pomáhá s někým mluvit. Zkus se svěřit rodičům. Kdyby to nešlo, hledej v okolí jiného dospělého – příbuzného, učitele, školního psychologa, trenéra, svého lékaře… Pro Tvé okolí je důležité porozumět tomu, co prožíváš. Jen tak Ti může pomoci.

Společně můžete najít odborníka, který Ti pomůže – psychologa nebo psychiatra. Někdy mohou být potřeba i léky, které přinesou úlevu.

Podpořit Tě může i Linka bezpečí. Můžeme si s Tebou povídat nebo psát o tom, co se děje, co prožíváš, kde a jak můžeš najít další pomoc.

Podívej se na naše videa na webu Linky bezpečí.

Stáhni si aplikaci Nepanikař a zjisti, co by pro Tebe mohlo být užitečné.

Podívej se na web Nevypusť duši.

Nechci tady být

Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv, kdykoliv během života.
Můžeš se cítit tak smutně, osaměle a zoufale, že už nevidíš jiné východisko, než se zabít.

Na sebevraždu jako řešení svých potíží může myslet člověk, který se trápí ve vztahu, zažívá šikanu, týrání či zneužívání, někdo, komu zemřel blízký, nebo třeba ten, kdo trpí hlubokou depresí nebo je vážně nemocný. Důvodů může být mnoho. Všichni ale zažívají velkou bolest, kterou už neumí sami unést.

Bývá to tak, že v podobných situacích člověk jiné možnosti nevidí. Ony ale existují. Je užitečné dát jim šanci, než se rozhodneš udělat nevratný krok. Sebevražda je poslední možnost, která se nedá vrátit. Možnost ukončit svůj život zůstane vždycky. Zasloužíš si ale využít jiné možnosti, jak se dostat ze své tíživé situace.

Modelový příběh:

Často myslím na to, jaké by to bylo, kdybych tu nebyl…stejně bych nikomu nechyběl, nic nemá smysl… někdy si říkám, že stačí malý krok do kolejí a měl bych klid…jsem ale slaboch, ani to nezvládnu…

Co s tím

V takové chvíli je důležité mít někoho, komu můžeš říct, co prožíváš. Zkus se svěřit rodičům. Kdyby to nešlo, hledej v okolí jiného dospělého – příbuzného, učitele, školního psychologa, trenéra, svého lékaře… Pro Tvé okolí je důležité vědět, jak Ti je a jaké máš myšlenky. Jen tak Ti může pomoci.

Společně můžete najít odborníka, který Ti pomůže. Někdy mohou být potřeba i léky, které přinesou úlevu. Ty může předepsat psychiatr.

Dlouhodobě pomáhá k řešení potíží psycholog a spolupráce s ním.

V akutní chvíli, kdy se nedaří sebevražedné myšlenky odklonit, pomůže zavolat na Linku bezpečí. Vyslechneme Tě, můžeme hledat možnosti pomoci, můžeme přivolat i rychlou záchrannou službu, pokud jsi v ohrožení života.

Neboj se zavolat si rychlou záchrannou službu na telefonním čísle 155 ve chvíli, kdy je ohroženo Tvé zdraví nebo život.

Využij také aplikace Nepanikař.

Poruchy příjmu potravy

O poruchách příjmu potravy mluvíme, když přemýšlení o jídle zabere většinu času, člověk se nesoustředí v podstatě na nic jiného než na svou postavu a na to, co a kolik toho sní. Má výčitky, když se nají nebo sní něco nezdravého. Neustále přemýšlí o jídle, cvičení, o pocitech ze svého těla. Hodnocení sebe sama mu sebere většinu energie. Příčiny mohou být různé, projevy také. Jde vlastně o psychické onemocnění. Mezi poruchy příjmu potravy nejčastěji řadíme: 

  • Mentální anorexii – úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy. Součástí onemocnění je i zkreslený obraz o svém těle, které člověku přijde mnohem silnější, než ve skutečnosti je. Lidé s mentální anorexií snižují příjem jídla, a když se nají, snaží se vyvolat si zvracení nebo průjem, zároveň obvykle nadměrně cvičí, aby zhubli.
  • Bulimii – obvykle se střídá hladovění s následným přejídáním, kdy nejde přestat jíst, chybí pocit uspokojení z jídla. Následně přijdou výčitky z přijetí příliš velkého množství jídla a člověk si snaží vyvolat zvracení nebo průjem. Váha nemusí klesat, někdy naopak roste.

Poruchy příjmu potravy ohrožují zdraví, někdy dokonce život člověka. Z důvodu působení žaludečních šťáv při zvracení se kazí zuby, zhoršuje se pleť, kvalita vlasů. Při nedostatku živin způsobeném hubnutím se více lámou kosti, dochází ke ztrátě menstruace u dívek, nastupuje silná únava, chudokrevnost. Přejídání může způsobit nadváhu, onemocnění trávicích orgánů.

Modelový příběh:

Nikdy jsem nebyla tlustá, ale ani hubená. Hodně jsem sportovala, byla jsem ještě malá, tak jsem to moc neřešila. V pubertě mi začal růst zadek a ztloustly mi nohy. Máma mi řekla, že to u nás v rodině bývá a táta se smál, že ženská má mít pořádnej podstavec. Holky ze třídy jsou skoro všechny hubenější, drobnější. Je to nespravedlivý, když vidím, kolik toho sní. Snažila jsem se jíst zdravě, nešla s nimi ani na zmrzlinu, ale nestačilo to. Tak jsem přestala nosit svačiny, pak chodit na obědy. Mívám hlad, ale nevadí mi to, když vidím, jak hubnu. V poslední době už ani nesnídám. Večeřet bohužel zatím musím, protože jsou doma naši a ti mě do jídla nutí. Vždycky mám pak hrozný výčitky, kolik jsem toho snědla. Včera jsem to nevydržela a šla to vyzvracet. …

Co s tím

Snaž se nesrovnávat s ostatními. Každý člověk je jedinečný. 
Pamatuj, že hodnota člověka se neodvíjí od toho, kolik váží. Mít hlad je přirozené a najíst se také. Je dobré jíst pravidelně a zdravě, ale když to tak občas není, není to selhání. 
Nevěř tomu, že fotografie na sociálních sítích a v časopisech jsou pravé, bez úprav.
Ve chvílích, kdy si vyčítáš najedení, nebo když se blíží záchvat přejedení, zkus tipy:

  • zklidni svůj dech, prodluž výdech a nech tělo samo, ať se nadechne,
  • odveď svou pozornost k něčemu, co je Ti příjemné – k hudbě, knížce, filmu, hraní her,
  • jdi se projít,
  • pokud to jde, jdi za někým blízkým.

Proti záchvatu přejídání ještě pomáhá:

  • dej si žvýkačku,
  • jdi si zasportovat.

Když už se u Tebe rozvine porucha příjmu potravy, není to ostuda. Poruchy příjmu potravy je dobré řešit s odborníkem. Málokdo to zvládne sám, protože na tom, jak se člověk stravuje, vzniká vlastně závislost.

Svěř se rodičům s tím, že máš potíže s jídlem, a požádej je, aby Tě objednali k odborníkovi – psychologovi nebo psychiatrovi.

Obrať se na nás, na Lince bezpečí, pomůžeme Ti nasměrovat na další pomoc.

Poruchám příjmu potravy se věnují např. v Centru Anabell.

Stáhni si aplikaci Nepanikař.

Mám úzkosti

Při úzkostech se stává, že se nejde pořádně nadechnout, člověk cítí sucho v ústech, bušení srdce, tlak na hrudi. Bolí ho a motá se mu hlava, má pocit na omdlení. Může cítit střídavě horko a zimu, potit se, mít stažené břicho. Úzkosti často provází také třes rukou, brnění končetin a rozmazané vidění.

Objevují se děsivé myšlenky a představy, někdy až pocit, že člověk umírá nebo se zblázní, ztrácí nad sebou kontrolu.

Úzkost může být mírná, lehce nepříjemná, až po úplnou paniku. Lidé, kteří prožívají úzkosti, se snaží vyhýbat situacím, které je vyvolávají. To může omezovat jejich život, přicházejí o různé zážitky. Někdy ale nemusí být vůbec jasné, co úzkosti vyvolává.

Modelový příběh:

...zase sedím doma sama. Mohla jsem být s kámoškama na diskotéce, ale radši jsem se rozhodla, že nepůjdu. Minule jsem tam nemohla vůbec dýchat, strašně jsem se klepala, bylo tam tolik lidí, myslela jsem, že se zblázním…už to nechci zažít znovu…

Co s tím

Ve chvíli, kdy máš pocit, že prožíváš úzkost, můžeš vyzkoušet následující tipy:

  • Zkus zklidnit svůj dech. Pomůže k tomu, když se posadíš a uvědomíš si, na čem sedíš, zatlačíš nohama do země, opřeš se. Nelehej si a nech otevřené oči.
    • Nejdřív dlouze vydechni a poté nech tělo, ať se samo nadechne, jak potřebuje.
    • Výdech by měl být delší než nádech. Pokud Ti to nejde, můžeš při výdechu vyšpulit pusu, jako když chceš sfouknout svíčku.
  • Pokud se Ti nedaří dech zklidnit, zkus se nadechnout a na pár vteřin zadržet dech než znovu vydechneš. Zkus to několikrát opakovat.

Takovéhle dýchání je fajn nacvičovat, když jsme v klidu – v úzkosti si na to pak nemusíme vzpomenout.

  • Můžeš zkusit cvičení, kterému se říká motýlí dotek. Zkřiž ruce na hrudníku a střídavě poklepávej pravou a levou dlaní na vrchní stranu paží, celkem 25x. Nadechni se, a znovu to zopakuj.
  • Pokud se klepeš, nebraň se tomu, můžeš to ještě podpořit a vyklepat ruce, nohy. S třesem z těla odchází spousta napětí.
  • Uvědom si 5 věcí, které vidíš, na 4 věci si sáhni a uvědom si, jaké jsou na dotyk. Zaměř se na 3 zvuky, které slyšíš, a 2 vůně, které cítíš. Uvědom si svou chuť v puse.

Obecně pomáhá při úzkosti i pohyb – zacvičit si, jít si zaběhat, zatancovat, jít se projít...

Důležité je o svém prožívání mluvit s blízkými lidmi, říct si o podporu.

Neváhej zavolat na Linku bezpečí. Zkusíme s Tebou úzkost zvládnout a nasměrujeme Tě na další pomoc. V případě, že se úzkosti opakují nebo jsou hodně silné, je na místě péče psychologa.

Stáhni si aplikaci Nepanikař – najdeš tam jednoduchá cvičení s dechem či na odreagování.

Kdo je psycholog

Psycholog je odborník, se kterým je možné si povídat o různých těžkostech (např. náročných vztazích, rozchodech, když nám někdo ublíží, ale i když si ubližujeme sami). S jeho pomocí jde nalézt cestu, jak těžkosti zvládat či překonat.

Modelový příběh:

…rozešel se se mnou kluk. Byla jsem z toho tak vyřízená, že jsem se začala hádat s kámoškama, se všema doma a zhoršila jsem se ve škole. Nakonec mě máma vzala k psychologovi, protože už nevěděla, co se mnou. Povídala jsem si s ním, o tom, co prožívám, a začalo se mi ulevovat. Asi to bylo docela dobrý rozhodnutí…

Více o psychologovi:

Psycholog pracuje různými způsoby:

  • Když Tě poslouchá, provází Tě, hledá řešení, říká se tomu psychoterapie.
  • Když pomocí testů zjišťuje nějaké Tvoje schopnosti, předpoklady, potíže v učení, říká se tomu diagnostika.
  • Nebo Ti může dávat různá doporučení, jak zlepšit Tvoji situaci. Pak se tomu říká poradenství.

Je úplně normální říci si o pomoc psychologovi, když máš nějaké trápení. Stejně, jako jdeš třeba s angínou k lékaři.

Když to jde, je fajn říct si při vyhledávání psychologa o pomoc rodičům, či někomu jinému dospělému.

Za psychologem můžeš zajít ve škole, dostat kontakt u dětského lékaře, můžeš ho najít na internetu nebo Ti s tím můžeme pomoci my na Lince bezpečí.

Většinou je potřeba se k psychologovi objednat. Užitečné je se při objednávání zeptat, jak se u něj platí. Někteří mají smlouvy s pojišťovnami. Pokud by měl smlouvu s Tvou zdravotní pojišťovnou, nic neplatíš. Jinak se platí za hodinu okolo 1 000 Kč.

S tím, že budeš chodit k psychologovi, musí souhlasit Tvoji zákonní zástupci (nejčastěji to jsou rodiče), pokud Ti ještě nebylo 18 let. Někdy jde na první schůzku přijít bez jejich souhlasu a až tam vymyslet, jak si o souhlas rodičům říct. I na to se můžeš při objednávání zeptat.

Kdo je psychiatr

Psychiatr je lékař, který léčí duševní potíže. Je v pořádku vyhledat jeho pomoc, když se necítíš dobře. Pomáhá např. při depresi, při sebepoškozování, sebevražedných myšlenkách, při potížích s jídlem – nadměrném hubnutí (anorexii), přejídání a pak zvracení (bulimii). Může předepisovat léky, které často kombinuje s psychoterapií (léčbou povídáním). Chodit se za ním dá jednou za čas do ambulance, nebo se u něj dá léčit dlouhodobě v kuse v psychiatrické nemocnici.

Modelový příběh:

…zjistil jsem, že už vůbec nemám sílu zvednout se z postele. Úplně mě přestal zajímat skate, neměl jsem chuť číst další vysmátý zprávy na IG. Prostě totální depka…otci došla trpělivost, že nebude živit líného puberťáka…ukázalo se, že je to hormonální nerovnováhou nebo něco takého, vůbec jsem nebyl líný, ale nemocný… sice to trvá, ale už mi léky začínají zabírat a cítím se líp…

Více o psychiatrovi:

Na psychiatra se obracíme, když máme dlouhodobé, náročné psychické potíže, které zhoršují kvalitu našeho života. To znamená, že nás například nebaví věci, které nás dříve bavily, nejde nám prožívat radost, nejde jíst, spát, často pláčeme.

Psychiatr si s Tebou promluví o Tvých potížích a doporučí další postup. Tím může být další vyšetření, předepsání léků, psychoterapie.

S psychiatrem se vyplácí mluvit hodně otevřeně a vyptávat se na všechno, čemu nerozumíš. Pokud Ti předepíše léky, je důležité s ním mluvit o tom, jak na Tebe účinkují. Je to proto, aby mohl vybrat léky co nejvhodněji a aby Ti předepsal správné dávkování.

K psychiatrovi je potřeba se předem telefonicky objednat. S tím Ti mohou pomoci rodiče nebo někdo jiný dospělý. Počítej s tím, že do 18 let budeš potřebovat s péčí psychiatra souhlas rodičů, někdy i jejich doprovod k němu.

Někteří psychiatři vyžadují doporučení od praktického nebo jiného lékaře. Je lepší se na to při objednávání zeptat.

O kontakt si můžeš říct Ty nebo Tvoji rodiče u dětského lékaře, můžete ho najít na internetu nebo Ti s tím můžeme pomoci my na Lince bezpečí.

Ubližuji si

O sebepoškozování mluvíme tehdy, když někdo záměrně ubližuje sám sobě. Nejčastěji se jedná o zraňování se žiletkou do krve, řezání do rukou a nohou, škrábání kůže do krve, štípání se, pálení se zapalovačem.

K sebepoškozování se uchylují lidé, když cítí velké napětí, které neumí uvolnit jinak. Nebo naopak necítí vůbec nic a potřebují cítit aspoň něco. Bolest nebo krev, která teče, ulevuje, vyplavuje napětí. Je to ale zrádná úleva. Na sebepoškozování vzniká závislost. Úleva je krátkodobá, dočasná. Brzy se dostavují výčitky, pocity viny. Ty vyvolávají chuť si znovu ublížit. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého není vidět cesta ven. Ubližování sobě navíc časem vede k tomu, že se člověk přestává mít rád. Následkem toho se mohou objevit i sebevražedné myšlenky.

Sebepoškozování také přináší komplikace v podobě jizev a zranění, která mohou být větší, než byl původní úmysl, nebo se mohou zanítit či jinak zkomplikovat.

Modelový příběh:

Přišla jsem domů pozdě a máma na mě hrozně řvala. Vždycky je všechno moje vina. Pořád se hádáme. Táta věčně není doma, furt pracuje. Hodně jsem brečela, teď mě strašně bolí hlava, hrozně rychle dýchám, třesou se mi ruce. Nevím vůbec, co mám dělat, je toho na mě hrozně moc. Ve škole se taky zhoršuju. Mám strašnou chuť se pořezat. Jednou už jsem se poškrábala kružítkem, na chvíli to pomohlo. Vím, že to není dobrý, ale nevím, co mám dělat.

Co s tím

Největší chuť si ublížit netrvá moc dlouho, většinou do půl hodiny. Zkus hledat jiný způsob úlevy od napětí, např:

  • křič, zpívej nahlas, poslouchej hlasitou muziku,
  • tancuj, jdi si zaběhat, zacvič si,
  • bouchej do polštáře,
  • napiš si na papír, jak se cítíš, a pak ho roztrhej a vyhoď,
  • na místo, kde si chceš ublížit, si přiložit kostku ledu a přejížděj po něm
  • napiš nebo zavolej někomu blízkému
  • jdi se projít mezi lidi
  • zkus pravidlo tří minut – počkej 3 minuty a pak ještě tři. Opakuj to, dokud se neuvolníš.
  • zavolej na Linku bezpečí
  • použij aplikaci Nepanikař

Důležité je porozumět, z čeho napětí vzniká. S tím Ti může pomoci odborník, např. psycholog. Ten by Ti měl umět poradit také s tím, jak napětí mírnit nebo odstraňovat jiným, bezpečnějším způsobem.

Promluv si s rodiči o tom, že potřebuješ pomoc. Popros je, aby Tě k psychologovi vzali.

Videa, články, podcasty

Zjisti si o tom víc

Panická ataka

Intenzivní strach a úzkost; jejich projevy, příčiny a spouštěče

Často se ptáš

Pro rozhovor s rodiči si najdi čas, kdy nikdo nespěchá a všichni jsou v klidu. Zdůrazni, že to, co jim chceš říct, je pro Tebe důležité. Zkus mluvit co nejvíce otevřeně o tom, co prožíváš a co od nich potřebuješ. Zvaž, jestli je pro Tebe lepší mluvit s oběma rodiči najednou, nebo začít jen s jedním z nich. Jestli o potížích nejde mluvit, můžeš vše sepsat a dát jim to přečíst.
Někdy pomáhá mít jako podporu někoho u sebe, třeba někoho z příbuzných, kamarádů, učitelů. Mohou podpořit tvá slova, pomoci, aby Ti rodiče naslouchali.
Může se stát, že rodiče zareagují jinak, než čekáš nebo potřebuješ. Nenech se odradit, zkoušej to znovu. Možná potřebují čas srovnat se s tím, co od Tebe slyšeli, a promyslet, jak Ti pomoct. V případě, že se s rodiči opakovaně nedaří domluvit, hledej pomoc jiných dospělých ve svém okolí (příbuzných, učitelů apod.).

Psycholog pomáhá prostřednictvím psychoterapie (léčbou povídáním). Té jsou různé směry, proto Ti nemusí způsob práce hned prvního psychologa vyhovovat. Také je důležité, aby Ti byl lidsky příjemný. Neboj se jemu nebo rodičům říct, když Ti to u něj nesedí. Je v pořádku jít k někomu jinému.

Pomoc můžeš hledat u psychologa. Kdyby měl dlouhou objednací lhůtu, můžeš si pro odbornou pomoc a podporu dojít do nejbližšího krizového centra. Krizové centrum je zařízení, do kterého může přijít dítě samo, napoprvé i bez vědomí rodičů, a žádat o pomoc ve své náročné situaci. Někdy jsou centra zaměřena na konkrétní problém - např. Dětské krizové centrum se zaměřuje na zneužívání a týrání. Pomáhají zadarmo, nejčastěji tam pracují psychologové, psychiatři a sociální pracovníci. Jít tam můžeš bez objednání, prostě když to potřebuješ.

Pokud máš sebevražedné myšlenky, které se daří zvládnout ve spolupráci s psychologem, či psychiatrem, můžeš na léčbu docházet jen ambulantně. To znamená, že Tě nikam nezavřou.
V případě, kdy nepůjde sebevražedné myšlenky zvládnout a budou ohrožovat Tvůj život, můžou Tě Tvoji blízcí nebo záchranná služba převézt do psychiatrické nemocnice k léčebnému pobytu (hospitalizaci).

Záleží na Tvém zdravotním stavu. O způsobech léčby se pobav s lékaři, měli by Ti vše vysvětlit. V psychiatrické nemocnici dostaneš prostor si odpočinout. Budou s Tebou mluvit o tom, co prožíváš. Můžeš dostat léky, které Ti pomohou se zklidnit, vyspat, nabrat síly. Pobyt bývá různě dlouhý podle toho, jak se léčba vyvíjí.

Každé tělo je jedinečné. Váha se odvíjí od množství svalové hmoty, tělesné konstituce, výšky. O optimální váze se poraď s dětským lékařem. Nesrovnávej svou váhu s běžně dostupnými hodnotami BMI, které lze najít na internetu. Jsou určeny dospělým lidem. Pro děti a dospívající platí úplně jiné hodnoty.
V období dospívání se tělo mění. Hlavní je, aby bylo zdravé, nechyběly mu žádné důležité živiny. K tomu slouží kvalitní, zdravá, vyvážená strava a dostatek pohybu. Pokud si nevíš rady s tím, co jíst, můžeš se poradit se svým lékařem nebo u výživového poradce. Nezkoušej diety, které většinou fungují jen krátkodobě a nejsou zdravé.

Je přirozené, že když člověku není dobře, hledá možnosti, jak si ulevit. Sebepoškozování ale není bezpečná forma. Nese s sebou velká rizika a způsobuje další napětí. Musíš to schovávat, nedaří se Ti ulevit jinak, můžeš se zranit víc, než bylo v plánu a na sebepoškozování také vzniká závislost a těžko se ho pak zbavuje.

Na krátkou chvíli může, ale dlouhodobě to nefunguje. Protože sebepoškozování nevyřeší problémy, kvůli kterým si ubližuješ.

Chceš to probrat, najít tipy?

Poradna

Vyber si téma, o kterém se chceš dozvědět víc.

Napiš nám

Proberme na chatu nebo e-mailu, co Tě trápí.   

chat mimo provoz

Denně 9-13h a 15-19h

e-mail volno

Odpověď do 3 pracovních dnů

Zavolej nám

Chceš si o tom radši promluvit po telefonu?

Volej kdykoliv a zdarma

Nonstop

Jsme tu i pro Tebe. Není žádná ostuda, říct si o pomoc. Ozvi se.

Naše služby jsou určeny pro děti a studenty do 26 let.

Až budeš kontaktovat Linku bezpečí, nemusíš se nám představit jménem, ani říkat žádné další osobní údaje (třeba kde bydlíš, nebo kam chodíš do školy), pokud si to nebudeš přát. To znamená, že jsi pro nás anonymní.

Služba je zdarma. Není pro nás důležité, jakou hudbu posloucháš, jestli jsi věřící, jestli se Ti líbí kluci nebo holky, kolik máte doma peněz, nebo jakou barvu vlasů nosíš.