Linka bezpečí | Potíže v rodině

Potíže v rodině

Co se dozvíš:

  • Jak zvládat náročné situace v rodině
  • Jak zvládnout rozchod rodičů
  • Co je to ústavní péče
  • Co dělat, když máš strach z reakce rodičů
  • Kdo je sociální pracovnice

Domov je místo, kde trávíme spoustu času. Mělo by nám tam být dobře. Možná ale zažíváš doma situace, které jsou pro tebe hodně složité. Někdy se to stává. Žádné rodině se nevyhýbají náročné chvíle. Vyplácí se hledat pro sebe podporu a pomoc, se kterými to jde lépe zvládnout. Podívej se do poradny, třeba pro sebe najdeš užitečné tipy.

Rozvod a rozchod rodičů

Někdy se stává, že si rodiče po nějaké době přestanou rozumět, a pak se rozcházejí nebo rozvádějí. Vždy je to rozhodnutí dospělých, děti za to nikdy nemohou. Rozvod znamená, že už rodiče nebudou dál manželé, stále ale zůstanou tvou mámou a tvým tátou. Rozvod je pro rodinu velká změna a je přirozené, že nějakou dobu trvá, než si na ni všichni zvyknou.

Je jedno, v jakém věku tě rozvod rodičů zastihl, nikdy to není snadné. Po rozvodu obvykle rodina již nežije společně. Děti bydlí většinou s jedním z rodičů, a s druhým se proto vídají méně často. Někdy se také mohou u rodičů pravidelně střídat. Během rozvodu tě mohou potkat různé věci – hádky rodičů nebo naopak dusné ticho a někdy i jejich snaha se navzájem pošpinit, účast při soudním řízení, návštěva sociální pracovnice, rozhodování, ke komu z rodičů jít, změna bydliště i školy... Možná řešíš i něco jiného a rodiče na tebe pro samé starosti nemají čas.

Modelový příběh:

Naši se poslední dobou pořád jen hádají. Zkoušela jsem jim říct, ať toho nechají, ale jen se to zhoršilo a seřvali mě i bráchu. Zavřeme se vždycky s bráchou v pokoji, ale ty hádky jsou stejně slyšet. Myslíme si, že táta někoho má, že se s ním chce máma rozvést, ale nic nám zatím neřekli. Když se na to mámy zeptám, jen se rozbrečí, nebo mi řekne, ať se starám o svoje věci...

Co s tím

  • Hledej, kdo by ti v náročných chvílích mohl být oporou. Může to být někdo z rodičů, příbuzných, kamarádů, učitelů, vedoucí kroužku, trenér…
  • Mluv s rodiči o tom, co prožíváš. Možná přes své starosti nevnímají, jak ti teď doma je. Řekni jim to a dej jim vědět, co potřebuješ ty.
  • Popros rodiče, ať ti vysvětlí, co se děje a co bude následovat.
  • Nezapomínej na věci, které tě těší, a věnuj se jim.
  • Využít můžete i pomoci psychologa, který vás všemi změnami provede.
  • V průběhu rozvodu s tebou může mluvit sociální pracovnice, která by měla hájit tvoje zájmy. Mluv s ní otevřeně o tom, co si přeješ.
  • Pokud si chceš o čemkoliv popovídat, neváhej a ozvi se nám na Linku bezpečí. Podpoříme tě.

Útěk z domova

Někdy mohou nastat situace, za kterých děti přemýšlejí, že utečou z domova. Jedná se o náročné rozhodnutí, často o volbu menšího zla. Většinou se děje něco, co dětem ubližuje, nebo čeho se děti bojí a před čím tedy chtějí utéct.

Nejčastěji jde o:

  • tělesné či psychické týrání nebo také o sexuální zneužívání,
  • neshody s rodinou,
  • problémy ve škole,
  • problém s drogami a alkoholem,
  • nečekané těhotenství,
  • jiná těžká situace, se kterou si dítě neumí samo poradit.

Být bez domova na ulici je však hodně složité a problémy to vyřešit nepomůže. Naopak, mohou se přidat i další – člověku je zima, má strach, co bude, až ho najdou, kde přespí, co bude jíst, co se školou, někdo mu může ublížit.
Jsou však i situace, kdy se doma nic vážného neděje, ale mladý člověk už se chce osamostatnit. Jít bydlet třeba k příteli/přítelkyni, ale rodiče s tím nesouhlasí. Útěk z domova v takovém případě není řešením. Do 18 let by měl člověk respektovat rozhodnutí zákonných zástupců, nejčastěji rodičů. Vhodnější je hledat kompromis a domluvit se.

Modelový příběh:

Potřebuji poradit, protože doma to už nevydržím. Pořád po mě řvou, otec je věčně nalitý a pak je agresivní. Bojím se ho, chci jít jinam. Jediný, kdo mě drží nad vodou je babička, chtěla bych bydlet u ní.

Co s tím

Vyplácí se řešit důvod, který tě vede k útěku, protože útěk z domova ti přinese další komplikace, které si nezasloužíš. Zkus hledat, kdo by ti s tím, co se děje, mohl pomoci.

  • Pokud jsou důvodem potíže v rodině, obrať se na blízké, kterým důvěřuješ a mohli by tě podpořit (příbuzní, rodinní známí, učitel, vedoucí kroužku). Kdyby se nedařilo najít pomoc u někoho z těchto lidí, do svých 18 let se můžeš obrátit na sociální pracovnici na oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
    • Pokud je ti více než 18 let, můžeš se rozhodnout, že z domova odejdeš. Promysli si dopředu, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít. Ať je tvůj odchod bezpečný.
  • Pokud jsou důvodem potíže jinde než v rodině, svěř se rodičům a popros je o pomoc. Řešení většinou existuje. Pokud je to potřeba, mohou pomoci i různí odborníci. Hledat je můžete spolu s rodiči. Kdybyste potřebovali poradit s tím, jak situaci řešit, můžeš se poradit u nás na Lince bezpečí nebo rodiče na Rodičovské lince.

Když přemýšlíš o útěku nebo už utíkáš – jak nezůstat na ulici:

  • V případě přímého ohrožení doma, volej policii. Spoj se s druhým rodičem, pokud tě ohrožuje jen jeden z nich. Dej mu vědět, kde jsi, aby tě nehledal.
  • Dostaň se do bezpečí, nezůstávej na ulici – jdi k příbuzným, známým, sousedům. Požádej je o pomoc s řešením situace prostřednictvím sociální pracovnice a policie.
  • Dej někomu blízkému vědět, že jsi v pořádku, aby tě nemusela hledat policie.
  • Jestliže se situace ohrožení opakuje, domluv si předem, za kým můžeš jít.
  • Pokud není nikdo blízký, ke komu můžeš jít, využij zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).
  • Jdi na bezpečné veřejné místo (třeba obchodní centrum), kde je teplo, sucho, světlo a volej na Linku bezpečí. Probereme spolu, co dál.

Když přemýšlíš o návratu domů z útěku:

  • Najdi spojence, který ti bude při návratu domů oporou (např. kamarád, příbuzní, druhý rodič).
  • Promysli, jestli už rodiče mohli zjistit, že jsi na útěku. Možná ne a návrat je bezpečný.
  • Zkus rodičům zavolat a domluvit se o návratu – někdy může pomoci vysvětlit jim, co k útěku vedlo.
  • Pomoct s návratem může i sociální pracovník nebo policie.

Domácí násilí

Domácí násilí říkáme tomu, když jeden z rodičů druhému vyhrožuje, napadá ho slovně nebo fyzicky, nebo ho jinak ohrožuje. Domácí násilí nemusí být jen mezi manžely nebo dospělými partnery, ale také mezi mladými, kteří spolu chodí, a dokonce i u lidí, kteří se už rozešli.

I když násilí není namířeno přímo na tebe, i tak se tě může silně dotýkat a zranit tě na duši i na těle. Rodiče se o tebe mají starat a zajistit ti bezpečí a klidné dětství. Pokud jeden druhého ohrožuje, ani ty se nemůžeš cítit dobře.

Modelový příběh:

Nevím, co mám dělat. Táta zase řve na mámu a já se bojím, že jí zase zbije. Máma se ho bojí, říká, že by od něj s námi ráda odešla, ale má strach, že by nás se ségrou neuživila. Už jsme dvakrát odešli k babičce, ale táta tam přišel, strašně se omlouval, že už to neudělá, tak jsme se k němu vrátili. Ale stejně se to opakovalo a dneska přišel opilý, tak se hrozně bojím, co bude...

Co s tím

Násilí mezi rodiči právě probíhá:

  • Najdi pro sebe bezpečné místo (někde doma, u někoho z blízkých, v okolí bydliště).
  • Volej policii (158).
  • Nesnaž se zachraňovat napadeného rodiče, aby se nestalo něco i tobě. Přivolej pomoc dospělých.
  • Pokud je někdo zraněný, můžeš přivolat záchrannou službu (155).
  • Zavolej na Linku bezpečí.

Mezi rodiči probíhá násilí, ale neděje se právě teď:

  • Svěř se někomu dospělému, kterému důvěřuješ. Mluv o tom, co se děje a co prožíváš. Možná nechceš prozradit, co se doma děje. Je to pochopitelné, ale pokud se to nikdo další nedozví, domácí násilí samo nepřestane. Naopak se může ještě dál zhoršovat.
  • Zajdi za sociální pracovnicí na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Mohou vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
  • Nabídni rodiči webové stránky Domácí násilí nebo Bílý kruh bezpečí.
  • Zavolej na Linku bezpečí. Rodiče mohou volat na Rodičovskou linku.

Rodiče a alkohol

Pokud rodič pije alkohol v rozumné míře, nemusí to znamenat nic špatného. Alkohol ve velkém množství ale způsobuje závislost a přináší problémy. Pokud někdo z tvé rodiny často pije alkohol, může to pro tebe mít nepříjemné důsledky.

Člověk se stává závislým, pokud hodně pije alkohol a má problém s tím sám přestat. Člověku, který je závislý na alkoholu, se říká alkoholik. Alkoholik může ztrácet sebekontrolu, když je pod vlivem alkoholu, chovat se bez zábran, nevhodně a být i agresivní. Alkoholismus je nemoc, a proto se lidé, kteří jsou závislí, potřebují léčit.

Existují i jiné závislosti než jen alkoholismus. Například závislost na drogách nebo na výherních automatech, online hrách. Všechny závislosti jsou škodlivé.

Modelový příběh:

...chtěla bych mít zase ráda tátu, ale fakt to nejde. Když jsem byla malá, tak byl fajn, pak ale začal podnikat, moc mu to nešlo a začal pít. Teď ho najdu ožralého i třikrát týdně. Když mám jít ze školy, vymýšlím, jak se zdržet, abych nebyla doma první a nenašla ho zase já. Nejradši bych ho zmlátila, když ho vidím válet se na gauči, je nechutný. Fakt si ho už nemůžu vážit...

Co s tím

  • Mluv s rodiči o tom, co prožíváš, jak je to pro tebe náročné. Je důležité, aby to věděli. Může je to přimět závislost řešit.
  • Svěř se s tím, co se doma děje někomu, komu důvěřuješ (příbuzným, učitelce, školnímu psychologovi, vedoucímu kroužku, trenérovi…).
  • Neobviňuj se za to, že je někdo z rodiny závislý. Nemůžeš za to.
  • Vyhledej pomoc sociální pracovnice. Měla by hájit tvé zájmy. Může vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
  • Řekni si rodičům, aby ti zařídili podporu psychologa.
  • Ozvi se na Linku bezpečí.

Úmrtí

Může se stát, že někdo z tvých blízkých zemře. Mohl být nemocný, zemřít při nehodě anebo stářím.

Taková událost vždy člověka zasáhne, a to jak dospělého, tak i dítě. Každý takovou ztrátu prožívá jinak. Říká se tomu truchlení. Můžeš cítit velký zármutek, smutnou náladu, ale i vztek, že se to stalo. Někdy člověk má dojem, že necítí vůbec nic. Můžeš mít obavy, jestli se ještě budeš někdy cítit jako dřív. Někdo se snaží dělat, jako by se nic nestalo, jiný třeba pláče. Někdy ti to může být hodně líto a jindy zase vzpomínáš na chvíle, které jste spolu zažili.

Reakce na úmrtí blízkého bývá silná. Je to normální, když ti na někom záleželo. A není žádná ostuda dát najevo, jak ti je. Když ztratíš svého zvířecího kamaráda, který byl jako člen rodiny, může to bolet stejně silně, jako by šlo o člověka.

Modelový příběh:

Před měsícem mi umřel při bouračce táta. Vůbec se z toho nemůžu vzpamatovat. Furt se mi chce brečet, nic mě nebaví, nemůžu se na nic soustředit, zhoršila jsem se ve škole. Nevím, co mám dělat. S mámou o tom nechci mluvit, taky se vždycky akorát rozbrečí, a holky ve škole … mám pocit, že je tím už otravuji… jenže já si nemůžu pomoct, prostě na něj musím pořád myslet...

Co s tím

  • Nebraň se svým pocitům. Cítit smutek, bolest, vztek je normální, když ti někdo zemřel.
  • Když potřebuješ, mluv o tom, co se stalo. Řekni blízkým o tom, jak se cítíš. Nedrž to v sobě.
  • Starej se o sebe. Když ti není dobře, můžeš snadno zapomínat na své základní potřeby. Nezapomínej jíst, pít. Snaž se odpočinout si.
  • Věnuj se tomu, co tě baví, co ti může v náročných chvílích přinést do života i uvolnění a potěšit tě.
  • Nevyčítej si, když ti v době truchlení něco udělá radost. Je to normální a moc užitečné. Neznamená to, že na zemřelého zapomeneš, ale může to být známka zdravého vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého.
  • Pokud hluboké a dlouhé truchlení zasahuje do tvého běžného fungování, vyhledej podporu psychologa.
  • Obrátit se můžeš na poradnu Vigvam, pomáhají projít truchlením.
  • Zavolej na Linku bezpečí. Někdy může pomoci mluvit s někým, kdo není z rodiny nebo přítel.

Strach z reakce rodičů

V životě každého dítěte a mladého člověka nastávají situace, kdy se obává, jak na některé situace budou rodiče reagovat. A někdy naopak dopředu ví, že se asi budou zlobit, nebo se jim něco minimálně nebude moc líbit. Může to být důvod, proč má před nimi svá tajemství, nebo proč oddaluje něco jim říct.

Modelový příběh:

Udělala jsem blbost a teď se bojím, co na to řeknou naši. Vždycky mě měli za slušnou, mrzí mě, že je zklamu. S holkama jsme si ve škole dělaly srandu ze spolužačky. Začalo se to řešit a rodiče budou pozvaný do školy. Mrzí mě to, už jsem se jí omluvila. Mám strach, co bude následovat...

Co s tím

  • Popřemýšlej, jestli znáš podobnou situaci z minulosti. Pokud ano, co ti ji tehdy pomohlo překonat?
  • Můžeš zkusit zapojit i nějaké blízké, aby ti pomohli s rozhovorem s rodiči. Třeba by jejich přítomnost či přímluva zmírnily reakci rodičů.
  • Pomáhá, když rodiče zrovna nikam nespěchají a jsou v klidu.
  • Zvaž, jak tvoji rodiče reagují v podobných situacích. Pomohlo by mluvit nejprve jen s jedním z rodičů?
  • Někdy pomáhá rodičům nejprve napsat.
  • Užitečnější bývá přiznat chybu, pokud se stala, a omluvit se. Zapírání většinu rodičů spíš rozzlobí.
  • Ozvi se na Linku bezpečí, můžeme tě podpořit a pomoct se na reakci rodičů nachystat.

Nový partner rodiče

Po rozvodu či rozchodu rodičů se často stává, že máma nebo táta nechtějí zůstat bez partnera. Je přirozené, že chtějí znovu zažít lásku, mít s kým trávit volný čas, a také dobu až děti vyrostou. Bývá snazší ve dvou se postarat o domácnost, o děti. Někdy rodiče s novým partnerem založí novou rodinu. Může se stát, že takhle získáš i nové sourozence. Sžívání s novými členy rodiny může být složité pro všechny. Spojení dvou, do té doby cizích rodin, dohromady může přinášet řadu problémů.

Modelový příběh:

...Doma je to příšerné. Mamka si našla nového chlapa a ten má fakt otravnou dceru. Furt za mnou leze, musím se s ní dělit o všechny své věci, nesnáším jí. Je rozmazlená a děsně ufňukaná. Leze mi na nervy. A nejhorší je, že mamce vůbec nevadí a říká mi, ať ji už konečně přijmu jako ségru, protože oni se mají s Milanem rádi a kvůli mně se rozhodně nerozejdou…

Co s tím

  • Pokud je pro tebe složité zvyknout si na novou rodinu, mluv o tom, co prožíváš s rodiči, nebo jinými blízkými lidmi.
  • Nevyčítej rodiči, že chce mít partnera, ale řekni mu, jak se máš doma ty a co potřebuješ třeba jinak.
  • Zkoušejte hledat kompromisy.
  • Někdy nezbývá než si zvyknout, ale je užitečné zaměřit se na různé zdroje pomoci – být víc s kamarády, jezdit k druhému rodiči, k příbuzným, věnovat se svým zálibám.
  • Když se soužití nedaří, vyhledejte s rodiči pomoc psychologa – třeba v rodinné poradně. Kontakt na ni najdete na internetu pod centrem sociálních služeb nejbližšího velkého města.
  • Obrať se k nám, na Linku bezpečí, pokud chceš mluvit s někým nezaujatým.

Ústavní péče

Ústavní péče znamená, že dítě žije mimo svou rodinu v ústavním zařízení, jako je diagnostický ústav, výchovný ústav nebo dětský domov. Může jít o přechodný krátký pobyt. Někdy je ústavní péče dlouhodobější.

Důvody, proč se děti dostanou do ústavu, jsou různé. Někdy rodiče dětem ubližují nebo se o ně rodiče nedokáží dobře postarat, například když onemocní, nebo když mají velké finanční problémy, ztratí bydlení a nemají kam s dítětem jít.

Důvodem mohou být také průšvihy dítěte – např. záškoláctví, útěky z domova, problém s drogami a alkoholem, kriminální činnost.

Mnoha dětem se přechodem do ústavní péče uleví od problémů a těžkostí, které zažívaly ve své vlastní rodině. Jsou ale také děti, které spokojené v ústavním zařízení nejsou.

Modelový příběh:

Doma to bylo šílený, nedalo se tam s nima vydržet…raději jsem jezdil za kámošema. Našim ale vadilo, že věčně nejsem doma, občas mě nachytali zhulenýho…furt na mě něco maj, tak mi začali vyhrožovat diagnostňákem. Prej už to řešili i se sociálkou, tak mám strach, co se mnou teď bude. Vím, že nejsem svatoušek, ale tohle si snad nezasloužím, nechci si zvorat zbytek života...

Co s tím

  • Pokud je ti nařízena ústavní výchova, nezbývá než to respektovat. Mluv ale s rodiči, s příbuznými, se zaměstnanci ústavu o tom, jak se cítíš, co prožíváš.
  • Spolupracuj s odborníky v ústavu. Můžeš se tak rychleji vrátit do života mimo ústav.
  • Pokud máš prostor, věnuj se svým koníčkům, najdi si zdroje podpory (čtení, malování, sport, hudba).
  • Pokud máš potíže s někým v ústavu, promluv o tom s tím, komu důvěřuješ (vychovatel, sociální pracovník, učitel, rodiče, příbuzní).
  • Potíže v ústavu, změnu ústavu můžeš řešit s vedením ústavu nebo se svou sociální pracovnicí/kurátorkou podle místa svého původního bydliště. Ta tě má stále na starost a měla by se s tebou aspoň jednou za půl roku spojit a probrat, jak se ti daří. Mluv s ní otevřeně.
  • Obrať se k nám na Linku bezpečí, podpoříme tě.

Finanční potíže

Finanční potíže nastanou, když rodina nemá dostatek peněz na to, aby zaplatila běžné výdaje, jako je jídlo, bydlení a třeba jí nezbývá ani na oblečení nebo kapesné pro Tebe. Někdy jde jen o přechodný nedostatek peněz. Pokud by to trvalo déle, mohlo by se stát, že by se o tebe rodiče nemohli dobře postarat.

Zajistit ti základní potřeby, jako je jídlo nebo oblečení, je rodičovská povinnost. Pokud mají rodiče s penězi potíže, můžeš to začít pociťovat i ty.

Modelový příběh:

Potřeboval bych poradit, jak si najít nějakou brigádu. Naši se rozvedli a my se ségrou zůstali u mámy. Moc nevydělává, i když se snaží, a otec jí neplatí pravidelně, takže na tom jsme finančně dost blbě. Furt chodíme ve starých věcech, ale já teď dost vyrost, tak bych potřeboval nový. A ségra zase řeší, že nemůže jet se třídou na lyžák. Chtěl bych mámě pomoct...

Co s tím

  • Mluv o tom, co tě trápí, se svými blízkými. Nedrž to v sobě. Sdílení pomáhá.
  • Zajímej se o situaci v rodině a o řešení, která rodiče plánují.
  • Pokud jsi starší patnácti let, můžeš už chodit na občasné brigády a peníze si přivydělat. To, jestli doma máte dost peněz na zaplacení všeho potřebného, ale zůstává nadále odpovědností a záležitostí tvých rodičů.
  • Obrať se k nám na Linku bezpečí a sdílej, co prožíváš s někým mimo rodinu.
  • Rodiče mohou využít odborné pomoci – např. zjistit, zda mají nárok na nějaké sociální dávky: na Úřadu práce ČR, mohou se poradit v občanské poradně nebo na Rodičovské lince.

Kdo je sociální pracovnice

Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí do 18 let. Jejím úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře (např. když dětem doma někdo ubližuje, při rozvodu rodičů, když se s rodiči nejde na něčem důležitém domluvit).

Modelový příběh:

...naši se rozvádějí, příští týden mám jít k nějaké sociální pracovnici. Vůbec nevím, co mám čekat...

Více o sociální pracovnici

Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů. Můžeš jí napsat e-mail, zavolat jí nebo za ní rovnou zajít. (Nejlépe v pondělí a ve středu mezi 9.-17. hodinou, to jsou úřední dny, tak by tam měla být. Ostatní dny může být v jiných rodinách nebo někde u soudu, tak ji nemusíš zastihnout.)

Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle místa tvého trvalého bydliště. Hledej pod sociálním odborem oddělení sociálně právní ochrany (OSPOD).

Sociální pracovnice si s tebou popovídá o tom, co prožíváš, co tě trápí. Pak si promluví i s tvými rodiči, (někdy třeba i s učiteli, doktorem, sousedy, aby zjistila z různých stran, jak se máš), a pak se bude snažit navrhnout nejvhodnější řešení tvé situace.

Často se ptáš

Zkuste se o tom doma pobavit. Jestli na to máš svůj názor, řekni ho rodičům. Můžeš pojmenovat, co je pro tebe při rozhodování, u koho budeš, důležité – třeba zůstat v bytě, ve své škole, mít blízko své kroužky, kamarády. Tohle všechno by se mělo při rozhodování zvažovat.
Konečné rozhodnutí o tom, u kterého rodiče budeš bydlet a jak často budeš druhého rodiče vídat, dělá soud. Ten potvrdí dohodu rodičů o tom, kde máš být. Pokud se rodiče dohodnout nemůžou, přihlíží soud k návrhům sociální pracovnice, která v průběhu rozvodu mluví s oběma rodiči a někdy i s dětmi.

Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí do 18 let. Jejím úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře (např. když dětem doma někdo ubližuje, při rozvodu rodičů, když se s rodiči nejde na něčem důležitém domluvit). Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů. Můžeš jí napsat e-mail, zavolat jí nebo za ní rovnou zajít. (Nejlépe v pondělí a ve středu mezi 9.-17. hodinou, to jsou úřední dny, tak by tam měla být. Ostatní dny může být v jiných rodinách nebo někde u soudu, tak ji nemusíš zastihnout.) Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle místa tvého trvalého bydliště. Hledej pod sociálním odborem oddělení sociálně právní ochrany (OSPOD). Sociální pracovnice si s tebou popovídá o tom, co prožíváš, co tě trápí. Pak si promluví i s tvými rodiči, (někdy třeba i s učiteli, doktorem, sousedy, aby zjistila z různých stran, jak se máš), a pak se bude snažit navrhnout nejvhodnější řešení tvé situace.

Pokud je ti více než 18 let, můžeš se rozhodnout, kde budeš bydlet. Pro udržení dobrých vztahů s rodiči je fajn, když se podaří společně domluvit. Pokud ale domluva není možná, je rozhodnutí na tobě. Promysli si dopředu, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít. Ať je tvůj odchod bezpečný.
Někteří mladí dospělí uvažují o spolubydlení, které je levnější. Studenti volí bydlení na studentských kolejích.
Na úřadu práce zjistíš informace o sociálních dávkách, na které můžeš mít nárok.
V případě, že studuješ, máš nárok na výživné od rodičů. Pokud se s nimi na výši výživného nedomluvíš, máš možnost podat návrh k soudu, aby výši stanovil on. S tím, jak to udělat, ti mohou zdarma poradit v občanských poradnách.
V případě, že chceš odejít proto, že ti doma někdo ubližuje, můžeš se obrátit o pomoc na Intervenční centrum.

Řešit napadání od táty je především zodpovědností mamky. Můžeš ji v tom podpořit. Mluv s ní o tom, jak situaci doma prožíváš a že si přeješ změnu. Nabídni jí webové stránky Domácí násilí nebo Bílý kruh bezpečí. Bez její aktivity se to nezmění.
Jestli se ptáš, jak jí pomoct, když zrovna násilí probíhá, tak můžeš zavolat policii 158, někoho ze sousedů, známých. Nesnaž se bránit ji přímo, aby táta neublížil i tobě.
Vyrůstat mezi rodiči, kteří si ubližují je velmi náročné. Pomoci ti mohou v Centru Locika. Ulevit si a hledat další pomoc můžeš i u nás, na Lince bezpečí. Zpracovat těžké zážitky jde za pomoci psychologa. Dopřej si podporu.

V případě, že tvůj táta pracoval, nebo bral důchod, a tobě ještě nebylo 26 let a stále studuješ, máš nárok na sirotčí důchod. Možná můžeš mít nárok ještě na další sociální dávky. U těch se posuzuje tvoje situace, někdy i zbytku tvé rodiny. Podrobněji by s tím tobě nebo tvojí mamce poradili v občanské poradně.

Zkus si promluvit s mámou. Vysvětlit jí situaci podle toho, jak ji cítíš ty. Neobviňuj druhé, ale mluv o tom, co prožíváš a co potřebuješ změnit. Zkus promyslet, co pro změnu můžeš udělat i ty. Stejně tak můžeš promluvit s otčímem, ale i s jeho synem. Třeba si neuvědomuje, že tě něčím štve. Možná prožívá něco podobného jako ty, když i on má novou rodinu. Vyplácí se mluvit otevřeně a hledat kompromis. Hledej podporu u svých příbuzných, rodinných známých mohou ti s rozhovory s mámou či otčímem pomoci.

Diagnostický ústav (pasťák neboli polepšovna) je zařízení, do kterého se dostávají děti s poruchami chování. S dítětem tam pracuje psycholog a speciální pedagog, kteří se snaží zjistit, jaké další místo by pro jeho výchovu bylo vhodné. Jestli se bude moct vrátit do své rodiny, nebo pro něj bude vhodnější, když se o něj například budou starat příbuzní, nebo bude v dětském domově, či výchovném ústavu. O umístění dítěte v diagnostickém ústavu mohou požádat rodiče, může ho soudu navrhnout i sociální pracovnice.

Videa, články, podcasty

Zjisti si o tom víc

Může být mírná nebo tě může úplně pohltit

První rozchod

Co je dobré zkusit a čemu je naopak lepší se úplně vyhnout

Děti alkoholiků

Alkohol, nejrozšířenější a navíc společností tolerovaná droga

Chceš to probrat, najít tipy?

Poradna

Vyber si téma, o kterém se chceš dozvědět víc.

Napiš nám

Proberme na chatu nebo e-mailu, co tě trápí.   

Denně 9-13h a 15-19h

e-mail volno

Odpověď do 3 pracovních dnů

Zavolej nám

Chceš si o tom radši promluvit po telefonu?

Volej kdykoliv a zdarma

Nonstop

Jsme tu i pro tebe. Není žádná ostuda, říct si o pomoc. Ozvi se.

Naše služby jsou určeny pro děti a studenty do 26 let.

Až budeš kontaktovat Linku bezpečí, nemusíš se nám představit jménem, ani říkat žádné další osobní údaje (třeba kde bydlíš, nebo kam chodíš do školy), pokud si to nebudeš přát. To znamená, že jsi pro nás anonymní.

Služba je zdarma. Není pro nás důležité, jakou hudbu posloucháš, jestli jsi věřící, jestli se ti líbí kluci nebo holky, kolik máte doma peněz, nebo jakou barvu vlasů nosíš.