Když dítěti kamarád svěří tajemství, může mít radost a cítit se potěšeně. Může zažívat pocity důležitosti a důvěry a to je skvělé. Anebo může prožívat pravý opak potěšení a pýchy, například strach, obavy, napětí, ale také vztek, naštvání a třeba i bezmoc. Záleží totiž na tom, s čím se mu kdo svěří a jak moc si přeje, aby taková informace zůstala jen mezi nimi.
„Už se z toho všeho zhroutím”, věta, kterou jistě každý někdy ve své blízkosti slyšel či dokonce sám použil. Ačkoli ji často používáme v nadsázce, nervové zhroucení může být reálným a závažným problémem. Žijeme v rychlé době, kde dlouhodobý tlak a stres dokáží udělat své. Až jednoho dne tělo a hlava jednoduše řeknou dost.
Nejspíše vás nepřekvapí, když si přečtete, že na to, jak se cítíme, má významný vliv počasí. Ale i když samotné počasí změnit nemůžeme, máme možnosti, jak zmírnit jeho vliv na naši psychiku.
Klimatické faktory ovlivňují naši náladu, ale také psychické obtíže, mezi které patří například i deprese. Mohou se projevit také jiné zdravotní problémy, jako jsou bolesti hlavy, únava, problémy se spánkem nebo kardiovaskulární choroby. Citlivost vůči těmto klimatickým faktorům se označuje jako meteosenzitivita.
Každé dítě se občas bojí nebo zažívá stres. Může se bát první školní docházky, nového prostředí, nových aktivit nebo odloučení od rodičů. Ale když se obavy stanou pravidelnou součástí jeho života, je na místě mluvit o úzkosti. A pokud jste i vy sami úzkostní, můžete si připadat v pasti. Jak můžete pomoci svému dítěti, když sami bojujete se stejnými pocity?
Petra, matka šestiletého Tomáše, má poslední dobou pocit, že se od sebe vzdalují. Roztržky jsou na denním pořádku – Tomáš se vzteká kvůli každé maličkosti, odmítá poslouchat, a když s ním Petra mluví, často slyší jen trucovité ticho. Po každé hádce má Petra pocit, že ztrácí trpělivost, zatímco Tomáš se uzavírá do sebe. Dříve měli hezký vztah, ale nyní se zdá, že každý rozhovor končí konfrontací.
Taková situace může být pro rodiče velmi frustrující a bolestivá. Mít pocit, že ztrácíte blízkost se svým dítětem, může vyvolávat smutek i bezmoc. Obzvláště když se jedná o předškoláka nebo dítě v raném školním věku, které prochází mnoha změnami a hledá své místo ve světě. Jak tedy navázat zpátky kontakt a zlepšit komunikaci, když máte pocit, že se neustále jen hádáte?
V poslední době se mluví stále častěji o poruchách příjmu potravy – v médiích, na sociálních sítích či mezi lidmi v okolí. Zároveň tu neexistují jen samotné poruchy příjmu potravy. Člověk se může potýkat s potížemi s jídlem i bez rozvinutého onemocnění. I když je asi potřeba zmínit, že hranice mezi potížemi a poruchou příjmu potravy může být někdy dost tenká. Co potíže s jídlem zahrnují a jaké kroky je možné podniknout?