Za poslední tři roky zaznamenali odborníci nárůst počtu sebevražd mladistvých o víc než 110 procent. Přispěly k tomu i pandemie covidu či kyberšikana. Navíc je téma sebevražd dětí a mladistvých stále ještě v podstatě tabu a systém prevence selhává kvůli velkému nedostatku profesionální pomoci.
Název článku je samozřejmě pouhá provokace. S bitím dětí a fyzickými tresty jakožto výchovnou metodou na Lince bezpečí a Rodičovské Lince nesouhlasíme. Rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, nabízíme jiný výchovný přístup. Zastáváme názor, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné. Naopak; může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody – a mýty, které pro své přesvědčení uvádějí.
„Svět by beze mě byl lepší, aspoň by mi nebylo tak hrozně“. Ne, není zde jasně napsáno: „Chci spáchat sebevraždu“, ale podobná věta a především její význam mezi řádky, na to může poukazovat. Zejména, pokud jsou tato slova provázena změnou nálad a chování. Je normální cítit bezmoc a mít obavy, když se přítel zmíní o sebevraždě, i když nepřímo. Co můžete udělat proto, abyste mu pomohli?
Vztek vzniká ve chvíli, kdy nejsou naplňovány naše potřeby nebo jsou překročeny naše hranice. Často bývá považován za „černou ovci“ emoční rodiny. Přitom agrese je projev sebezáchovy, bez které bychom nepřežili. Rozdíl mezi prožíváním pocitu vzteku a projevu agrese je zásadní, stejně jako porozumění tomu, co je vyvolává a jak s nimi zacházet zdravě.
Všechno je jednou poprvé – to se týká jak navazování vztahů, tak jejich konců. Ty bývají velmi intenzivní a bolestné také proto, že s nimi člověk ještě nemá žádnou zkušenost. Situace rozchodu se tak může zdát až tragická či fatální. Jak se co nejlépe vyrovnat s odchodem první lásky? Co je dobré zkusit a čemu je naopak lepší se úplně vyhnout? Mohou být v takových chvílích nápomocní rodiče?
Jak pracovat se silnými emocemi svých dětí? Jak jim pomoci, aby si uměly s náročnými situacemi a svými pocity samy poradit? Co jako rodiče můžeme udělat pro to, aby naše děti v životě prospívaly, aby rozuměly samy sobě? To jsou otázky, na které by rád znal odpověď snad každý rodič. V knize „Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte“ na ně autoři Daniel J. Siegel a Tina Payne Bryson výstižně odpovídají. Výchovu dítěte totiž dávají do souvislostí s vědeckými poznatky o fungování mozku. Shrnutí 2 tipů z této knihy vám přináším v tomto článku.