Není to tak dávno, co jsme se děsili, že našemu dítěti přistane na mobilu takzvaný „dick pick“. Možná bychom se ale divili, co mají děti ve svých schránkách dnes. Otevírám e-mail v E-mailové poradně Linky bezpečí a začíná můj pracovní den. Vím, že se mohu téměř spolehnout, že několik psaní bude také o sebepoškozování nebo se v něm toto téma objeví, a to hned v různých podobách.
Nikdo z nás rodičů nechce, aby bylo jeho dítě šikanované. Přesto se šikana děje téměř na každé škole. Důležité je umět rozpoznat rozdíl mezi pošťuchováním a šikanou. Vědět, jak můžeme svému dítěti pomoci ve chvílích, kdy to potřebuje a co můžeme požadovat po učitelích a vedení školy při systematickém řešení šikany.
Sociální sítě edukují, detabuizují, inspirují, slouží k navazování kontaktů, archivaci vzpomínek, k podnikání a samozřejmě k zábavě. Zní vám to skvěle? Ano, a skvělé to je. Za těmito pocity stojí dopamin, který se při užívání sítí tvoří. Což může být, paradoxně, někdy problém.
Do e-mailové poradny Linky bezpečí píše dívka, že její kamarádka Lily Collins, známá herečka, hladoví a hubne. Ozývá se nám komorná Alžběty Bavorské, známé jako Sissi, že císařovna nejí. Mohli by nám psát také znepokojení přátelé Eltona Johna, Lady Gaga, Oprah Winfrey či princezny Diany. Je to možné? Jasně, že ne. V Americe ani v Británii zřejmě o existenci naší Linky bezpečí nic nevědí a císařovna patří do úplně jiného století. Kdyby však žili tito lidé v současnosti a v naší vlasti, již by to takový nesmysl nebyl. Všechna tato slavná jména mají totiž něco společného – jejich sdílené trápení se jmenuje porucha příjmu potravy. A všichni kolem sebe mají někoho blízkého, kdo je tím vším znepokojen a přemýšlí, co s tím.
Už dlouho nemáš život ve svých rukou, neděláš věci podle sebe. Tvá přání a potřeby nejsou důležité, protože zásadní je, aby byl spokojený on. Všemožně se snažíš předcházet tomu, aby nebyl nespokojený a nerozzlobil se, což je ale většinou nesplnitelný úkol. Jakákoliv drobnost ho popudí, a přichází trest.
„Ježíši, ty se řežeš!“ Je přirozené, že rodiče reagují na sebepoškozování dětí šokem. Zahlédnou syna při převlékání a zjistí, že má po těle podivné šrámy. Vejdou do koupelny, kde se dcera zapomněla zamknout a najdou ji krvácející s žiletkou v ruce. Na podobné situace obvykle nejsme připraveni, ale pokud zachováme v kritickou chvíli chladnou hlavu, můžeme tím celé věci obrovsky prospět.