Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se vám zdá, že se trápí. Je možné, že se vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že vám dítě věří a pomalu se vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…
V prvním článku jsme se zamýšleli nad tím, jak dítě oslovit, navázat s ním kontakt, jestliže jste si všimli, že ho něco trápí. Dočetli jste se, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností, co uslyšíme a respektem, co dítě chce. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení. Co si s tím počít?
Blíží se léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků, může být období prázdnin zaslouženým uvolněním. Pokud si ale všímáte, že dítě ve vašem okolí se trápí, projevuje se jinak než obvykle, nemusíte jen přihlížet.
Deprese je závažné psychické onemocnění a zdaleka jím netrpí jen dospělí. Týká se i dětí a dospívajících. Odlišit ji od smutné nálady nebo vzteku není jednoduché. Ale možné. Neléčená deprese má významný dopad na kvalitu života dětí. Dochází ke ztrátě radosti ze života, nenávisti k sobě, zhoršení vztahů s blízkými, zažívání pocitu osamělosti, sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám a opakovaným pokusům se zabít. Kdy být na pozoru a jak vyměnit bezmoc za pomoc?
„Mami, tati, dneska za mnou přišel ve škole kámoš a říkal, že jeho rodiče nechtějí, abychom se spolu kamarádili, ani se navštěvovali.“ Nerozumíte, co se stalo a proč, stejně, jako obě děti. Vždyť doteď se kamarádili! A to se najednou přestanou bavit? Jak se budeme všichni tvářit, když se potkáme náhodou venku? Když potkám kamarádovy rodiče? Nebo se potkáme na kroužku, na tréninku, ve škole?
Na Rodičovskou linku se poměrně často obracejí rodiče, jejichž dítě (případně skupina dětí) trpí přístupem pedagoga. A to už od mateřské školy. Leckdo by mohl namítnout, že jsme při telefonické nebo e-mailové krizové intervenci odkázáni pouze na jednostranné informace. To je pravda, nicméně takhle jednoduše to ze stolu smést nelze.