Nikdo z nás rodičů nechce, aby bylo jeho dítě šikanované. Přesto se šikana děje téměř na každé škole. Důležité je umět rozpoznat rozdíl mezi pošťuchováním a šikanou. Vědět, jak můžeme svému dítěti pomoci ve chvílích, kdy to potřebuje a co můžeme požadovat po učitelích a vedení školy při systematickém řešení šikany.
Léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se vám povede ho rozptýlit, ale jakmile je o samotě, vidíte, že pláče nebo se někde schoulilo do klubíčka a nechce s nikým mluvit. Může být také v kontaktu s ostatními naštvané a vyvolávat konflikty, nebo také plačtivé a přecitlivělé. Nechcete to nechat jen tak být, zároveň nechcete být moc dotěrní. Co teď?
Dny, kdy slovo šikana patřilo fyzicky jen do školních tříd a skříněk, jsou již dávno pryč. S rozmachem technologií se do digitálního světa přesunulo to dobré a zajímavé, ale najdeme v něm i odvrácenou stranu anonymních radovánek a sociálních sítí. V čem je to jiné? Na co si dát pozor? A jak se bránit, když už jste uvízli?
Blíží se konec prázdnin a to znamená začátek nového školního roku. Některé děti se těší na spolužáky, jiné, zejména na 1. stupni ZŠ na paní učitelku, pana učitele, krok k dospělosti. Pro některé děti je však toto období spojeno s obavami, ať už jde o strach z nového kolektivu, nedobré vztahy s některými učiteli či hrozbu v podobě zkušenosti se šikanou. Pojďme se na vstup do školního roku podívat optikou Linky bezpečí.
Jaké to bylo, když vám bylo dvanáct, třináct? Vzpomínáte si? Možná se vám vybaví střípky z událostí a pocitů, které jste v té době zažívali. V dokumentu V síti, který právě vstupuje do kin, je situace pochopitelně odlišná, stejně jako doba i způsob komunikace. Avšak rodící se zvědavost z objevování svého vlastního těla, budí zájem u dospívajících stejně tehdy jako teď. Čím vším musí děti a jejich rodiče projít, aby úspěšně zvládli období adolescence?
„Píšeme si, je fajn, že má o mě někdo zájem. Sejít se s kámošem nebo kámoškou, se kterou si už nějaký čas píšu, na tom přeci není nic divného… ach jo, kamarádovi to už několikrát nevyšlo, tak si aspoň pošleme fotky. A nemůžou být i trochu lechtivé? Proč ne. Cože?! Chce další, a když je nepošlu nebo nepřijdu, všem je ukáže! Co teď?! Poslat? Neposlat? Co když se to dozvědí rodiče? Vždyť jsme o tom mluvili a výslovně mi to zakázali! Tohle přece nemůže nikdo vidět! A mám za ním jet, i když si to naši nepřejí? Bylo by lepší tu nebýt…“