Linka bezpečí | Jak postupovat, když je moje dítě ve škole šikanované

Jak postupovat, když je moje dítě ve škole šikanované

Šikana na školách stále existuje, a to i přes velkou osvětu, která se tomuto tématu věnuje. Domnívám se, že stále existuje velké procento rodičů, kteří si nejsou jisti, jak v těchto případech postupovat.

Je velmi důležité vědět, že vyšetřování šikany ze strany školy má své zákonité postupy a jejich nedodržování může výsledek zásadně negativně ovlivnit.

Sama jsem pracovala s nespočtem třídních kolektivů, ve kterých se objevovala počáteční i pokročilá stádia šikany. Mé zkušenosti byly někdy velmi překvapivé v tom, co vše se může ve třídách stát a co je vedení školy schopno „přehlédnout“. V tomto článku nabízím doporučení, jak v těchto případech postupovat.

Nenechte se ovlivnit strachem svého dítěte

Dítě, které prožívá šikanu, je často pochopitelně zmatené, stydí se mluvit o svém ponížení, a především má velký strach z toho, že agresoři své chování ještě vystupňují. Kvůli tomuto strachu mají děti tendenci svým rodičům bránit v tom, aby vyhledali jakoukoli účinnou pomoc.

Není vhodné s dítětem uzavírat dohody typu: „To víš, že to ve škole nikdy neřeknu, protože by to bylo ještě horší.“ V některých případech už to ani horší být nemůže. Je důležité nenechat se ovlivnit strachem dítěte a uvědomit si, že máte především povinnost ho ochránit.

Dítě od vás většinou očekává nějaký aktivní krok, proto vám o situaci říká, i když má strach. Zároveň doporučuji ptát se co nejkonkrétněji na to, co se ve škole děje (např. Co se stalo? Jak se to stalo? Kdo u toho byl?), abyste měli jasné argumenty pro jednání se školou.

Nechoďte si vyřizovat účty s agresorem či jeho rodiči

Ze zkušenosti vím, že někteří rodiče mají pod tlakem emocí tendenci vzít situaci do vlastních rukou. Častou chybou je, že osloví přímo dítě označené za agresora nebo jeho rodiče.

Rodiče agresora své dítě v mnoha případech hájí a postaví se proti vám, například tvrzením, že vaše dítě ve třídě provokuje a celou situaci vyvolává, a tudíž si za ni může samo. Agresor navíc může na základě této informace ovlivnit svědky a následně ztížit vyšetřování ve škole.

V neposlední řadě riskujete přímé napadení ze strany rodiče agresora, ať už psychické, nebo fyzické. Z tohoto důvodu doporučuji vše řešit pouze v přímé spolupráci se školou.

Sdělování situace na společných třídních schůzkách považuji rovněž za rizikové. Moje zkušenost je taková, že se často nic nevyřeší. Komunikace rodičů bývá často obrazem komunikace dětí ve třídě, tedy rodiče agresorů se postaví proti rodičům oběti.

Důležitost přípravy na jednání se školou

Než začne rodič jednat, je důležité si uvědomit, že za šikanu ve školním prostředí odpovídá škola, která by se měla řídit metodickými pokyny MŠMT a mít vypracované postupy pro vyšetřování šikany.

Na jednání se školou by se měl rodič řádně připravit a seznámit se s metodickými pokyny MŠMT i školním řádem. Pokud si není jistý, může se před vstupem do školy poradit s odborníky, například na Rodičovské lince.

Doporučuji také písemnou přípravu nebo dopis s konkrétním popisem situace ve třídě (např.: „Dne 3. 5. o velké přestávce byl můj syn napaden spolužákem Janem Procházkou, který mu nejdříve slovně vyhrožoval a poté ho dvakrát kopl do břicha…“). Dopis či e-mail předejte učiteli či řediteli školy s žádostí o písemnou reakci. V ní můžete požadovat informaci o tom, jak bude zajištěna ochrana vašeho dítěte.

Vždy je výhodnější, když na jednání přijdou oba rodiče. Rodiče totiž často vstupují do školního prostředí bez znalosti toho, že škola je svým způsobem uzavřený systém s vlastními pravidly a různými postoji i zkušenostmi jednotlivých pedagogů.

Rodiče většinou netuší, co se ve třídě nebo škole skutečně odehrává, a mohou narazit na obranné reakce typu: „Vše je pod kontrolou“ nebo „Vaše dítě je problémové“. Pokud máte jasné důkazy, nenechte se uchlácholit a požadujte důsledné vyšetření situace.

Co může rodič požadovat nebo odmítnout

Jak jsem již zmínila, škola by měla mít vypracované zásady, jak v těchto případech postupovat.

  • Nejdříve musí odhadnout stádium šikany (stupeň jejího rozvinutí), kterých je pět. Pro první a druhé stádium se uplatňuje jiný přístup než pro další tři pokročilejší stadia.
  • V případě potřeby by se škola měla obrátit na odborníky v této problematice (centra primární prevence, pedagogicko-psychologické poradny).
  • Proces vyšetřování (probíhá ve třetím a druhém stadiu) by měl být utajen a předem naplánován tak, aby agresoři neměli čas zastrašovat svědky.
  • Nejdříve by měla škola vyslechnout vaše dítě, poté svědky a následně agresory.
  • Škola by nikdy neměla dopustit, aby byli svědci či oběť během vyšetřování konfrontováni s agresory (např. stylem: „Tak si, kluci, podejte ruce a bude vše v pořádku.“). Jako rodiče se proti tomu můžete ohradit.
  • Po vyšetřování by měl být zpracován jasný závěr a stanovena následná opatření. Třída i všichni účastníci by měli být informováni o tom, že situace byla prošetřena a uzavřena.
  • Následně je vhodné zařadit preventivní program zaměřený na obnovu pozitivních vztahů ve třídě.
  • V případě, že vedení školy opakovaně odmítá přijmout odpovědnost za řešení šikany nebo se přesvědčíte, že jeho postup je nestandardní a neprofesionální, máte možnost obrátit se na zřizovatele školy.
  • Máte možnost obrátit se také na Českou školní inspekci.

Zřizovatelem školy může být obec, svazek obcí, kraj, církev nebo soukromá právnická osoba.

Česká školní inspekce je povinna přijímat stížnosti na všech svých pracovištích. Stížnost lze podat ústně (sepíše se záznam), poštou nebo prostřednictvím e-mailu. Telefonické stížnosti ČŠI nepřijímá. Stížnosti jsou podle věcné příslušnosti postoupeny k prošetření. Stížnost musí být vyřízena do 30 dnů od jejího podání.

Pokud se situace ve škole ani po vašem opakovaném upozornění neřeší a vy se školou vstupujete do dlouhodobého konfliktu, doporučuji zvážit míru únosnosti celé situace pro dítě a případně změnu školy. Boj se školou na úkor psychického zdraví dítěte skutečně nedoporučuji.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání