Moje dítě je šikanováno – co mám dělat?

Co je sranda a co už šikana?

Přestože asi každý máme nějakou představu o šikaně, slyšeli jsme o ní mnoho příběhů a viděli mnoho filmů, je užitečné si na začátek formulovat její základní rysy a stupně. A odlišit tak šikanu od a pošťuchování.

Šikana je záměrné psychické nebo fyzické ubližování – chcete-li týrání. Využívání převahy jednotlivce nebo skupiny nad druhým člověkem či skupinou. Objevuje se nerovnováha (aktuální psychická převaha, silová, početní, mocenská atp.) – protože cílem je vyvolání strachu.

Šikana se děje opakovaně a děje se pro agresi samotnou. Nemusí jít tedy například o zisk peněz.

Při šikaně se „baví“ vždy jen jedna strana. Oběť má z toho nepříjemné pocity. Například stud, ponížení, strach atp.

Šikana má 5 stupňů, podle propracovanosti, závažnosti a ukotvenosti agresivního chování ve skupině. Vrcholem je, když všichni ve skupině přijmou fakt, že ubližovat si je normální. Oběť se už nebrání a agresivní je většina skupiny. Přihlížející agrese oběti nepomohou a nic neřeší.

Šikana se mezi dětmi nejčastěji děje ve škole, v zájmových kroužcích, ale i „venku“, nebo stále častěji v kyberprostoru.

Šikana není jednorázová hádka nebo konflikt. Pokud děti zažívají legraci na obou stranách hry, byť může být provázena dohadováním nebo pošťuchováním, jedná se o škádlení. Legrace nesmí být jednostranná a druhému dítěti nepříjemná, vadit mu nebo ho zraňovat. Pokud se tak stane, je na místě omluva a vyjádření lítosti.

Při šikaně chce agresor záměrně ubližovat a z šikany má radost. Toto chování se také opakuje a většinou stupňuje.

Co udělat jako první, když zjistím, že je mé dítě šikanované?

Někdy se o ubližování dozvíme od samotného dítěte, jindy od jeho kamaráda nebo učitele. Také ho můžeme sami postupně rozkrýt, když dítě začne nerado chodit do školy, objeví se bolesti břicha a snaha se škole/kroužku vyhnout nebo se objeví jiné změny v chování.

V takovém případě je vždy třeba mít na paměti:

• Brát vše vážně a doptat se na detaily.
• Ocenit, že se dítě svěřuje – muselo překonat svůj ohromný strach a stud, či pocity viny. Často také muselo čelit vyhrožování agresorů.
• Nezlobit se, že nám to dítě neřeklo, když se to dovím odjinud (spolužák/učitel), a vyjádřit pochopení pro obavy a stud.
• Věřit dítěti a nebagatelizovat.
• Vyslechnout si vše a ujistit ho o pomoci a podpoře, i o tom, že škola to musí řešit.
• Ujistit dítě o tom, že šikana není jeho vina. Nikdo nemá právo nám ubližovat.

Optimální postup vedoucí k nápravě

Na úvod je potřeba říci, že rodič nemá sbírat důkazy. To je povinnost školy. Škola má postupovat podle Metodického pokynu od MŠMT, základem je situaci detailně prošetřit a zjistit si fakta. Šikanu ve škole řeší nejčastěji výchovný poradce či metodik prevence. Často bývá přizván školní psycholog nebo externí odborník přes šikanu.

Nedoporučuje se, aby sami rodiče řešili problém s rodiči agresora – většinou je to „přilévání oleje do ohně“ konfliktu. Výjimkou může být situace, když se rodiny oběti a agresora dlouhodobě a dobře znají.

Pokud jde o šikanu mimo školu nebo kroužek, je na místě oslovit Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), které sídlí na Městském úřadě v místě bydliště. Ve vyhrocených případech je také možné oslovit Policii.

Co dělat, když jde o šikanu ve škole:

1. Domluvit si schůzku ve škole, ideálně za přítomnosti obou rodičů, aby nebyla převaha pedagogů. Přítomný by měl být třídní učitel a výchovný poradce/metodik prevence. Rodiče by měli dostat prostor popsat, co o chování ve třídě vědí, popsat incidenty a požadovat od školy prošetření šikany. Dále požadovat zápis z jednání, kde bude formulovaný termín dalšího setkání. Odnést si kopii zápisu domů, aby se při dalším jednání měli o co opřít. Nedoporučujeme řešit situaci tzv. „mezi dveřmi“.
2. Pedagogové vyslechnou všechny žáky dotyčné třídy. Pochopitelně vedou rozhovor odděleně s obětí, agresorem i ostatními svědky.
3. Škola má povinnost ochránit své žáky a má na to nástroje zvýšeného dozoru – do třídy umístit asistenta, zajistit stálou přítomnost někoho dospělého ve třídě i na chodbách, a to i o přestávkách.
4. Pokud byla šikana dlouhodobá, je nutné systematicky pracovat s celou třídou, aby se znormalizovala pravidla chování v kolektivu. Ideálně zrealizovat několik setkání formou her, scének a diskuzí za pomoci externího odborníka.
5. Pedagogové musí uložit agresorům tresty, jako jsou poznámka, důtka nebo zhoršená známka z chování, aby byla jasná zpráva od školy „šikana u nás neprojde jen tak“.

Třídní učitel nechce nic slyšet, řešení odkládá či situaci zlehčuje

Bohužel i to se stává. Opakovaně se setkáváme se situací, kdy škola situaci bagatelizuje a neřeší. Pak je nutné být asertivní a konat:

• sejít se i s vedením školy
• chtít zmíněný zápis
• zatlačit se dá upozorněním, že oslovíme Českou školní inspekci (ČŠI) nebo zřizovatele školy
• oslovit zřizovatele
• oslovit Českou školní inspekci

Závěrem chceme jasně pojmenovat, že prioritou je psychické zdraví dítěte. Proto, pokud se na škole opakovaně nedaří šikanu řešit, obrovský tlak od agresorů přetrvává a dítě je i nadále ve stresu a snaží se škole vyhýbat, je zcela legitimním řešením změna školy.

Tématu šikany se autorka článku věnuje i v našem podcastu Na tenké Lince.