Blog

Když se ocitnete v situaci, kdy se konflikt nebo hádka s dcerou nebo synem vyhrotí a zazní věta: „To se radši zabiju.“, většinu rodičů zamrazí. Ať už je to řečeno v žertu, ve vzteku nebo v zoufalství, jde o slova, která by neměla být ignorována. Jak reagovat?

Vaše reakce může být rozmanitá. Určitě vás ale nenechá klidnými. Typický je úlek, strach nebo dokonce vztek a dokonce i odpor. To se pak může projevit i ve sdělení, které z vás vystřelí rychlostí blesku: „Tak to si můžeš zkusit!“ (Nebo si doplňte svoji variantu, když se do situace vžijete). Jakkoli vás tato věta zasáhne, vaše reakce je důležitá. „Mlčeti zlato“ je doporučení, kterým v danou chvíli nic nezkazíte. Všechny komentáře podobné výše uvedenému, nechte nevyslovené a chvilku počkejte, než odezní první vlna emocí. Zhluboka se nadechněte a než cokoli řeknete, zvažte své další kroky. Ty mohou vypadat následovně.

Pokus o sebevraždu – téma, o kterém není jednoduché mluvit. Je to náročné i v případě, kdy se vás téma přímo nedotýká. Ze zkušeností víme, že právě myšlenky na sebevraždu a pokus o ni je velice častým tématem, se kterým nás děti a dospívající kontaktují.

„Svět by beze mě byl lepší, aspoň by mi nebylo tak hrozně“. Ne, není zde jasně napsáno: „Chci spáchat sebevraždu“, ale podobná věta a především její význam mezi řádky, na to může poukazovat. Zejména, pokud jsou tato slova provázena změnou nálad a chování. Je normální cítit bezmoc a mít obavy, když se přítel zmíní o sebevraždě, i když nepřímo. Co můžete udělat proto, abyste mu pomohli?

Za poslední tři roky zaznamenali odborníci nárůst počtu sebevražd mladistvých o víc než 110 procent. Přispěly k tomu i pandemie covidu či kyberšikana. Navíc je téma sebevražd dětí a mladistvých stále ještě v podstatě tabu a systém prevence selhává kvůli velkému nedostatku profesionální pomoci.

Povídkový příběh chlapce a psycholožky z Linky Bezpečí, který se protne v jednom rozhovoru a sehraje důležitý okamžik v jejich životě.