Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Pokud čtete tyto řádky, je možné, že jste pokus svého dítěte ukončit svůj život zažili. Možná jste právě teď dítěti oporou a potřebujete vědět, co v této situaci dělat. Nejste sami v tom, co prožíváte. Níže najdete užitečné rady, směřování a povzbuzení. Pokud byste v tomto článku nenašli, co potřebujete, kontaktujte například Rodičovskou linku nebo vyhledejte jinou odbornou pomoc.
Zjištění, že někdo, na kom vám záleží, se pokusil o sebevraždu, může být devastující. Především pokud jde o vaše dítě. V takovém okamžiku se můžete ocitnout ve víru různých pocitů: šok, bezmoc, hněv, strach, hanba, pochybnosti o kvalitě výchovy, ale i úleva a vděčnost, že vaše dítě pokus o sebevraždu přežilo.
Můžete zažívat myšlenky jako: Jak mi tohle mohl*a udělat? Nedělal*a jsem pro něj dost? Co když se to opakuje? Jak o tom vůbec někomu můžu říct? Není to můj problém, ať to vyřeší lékař/odborník. Určitě chtěl*a jen získat mou pozornost! Budu se tvářit, že se nic nestalo a ono se to srovná. |
To, co v této situaci cítíte a co vám běží hlavou, je naprosto přirozené. Jde o přirozenou reakci na neobvyklou a traumatickou situaci. I přes pocity, které se ve vás odehrávají, existují možnosti, řešení a způsoby, které můžete pro sebe a své dítě využít. Ocitli jste se v situaci, která je zvládnutelná.
Po pokusu o sebevraždu, ke kterému je přivolána rychlá zdravotní služba nebo i policie, by mělo být dítě po neodkladné zdravotní péči hospitalizováno v psychiatrické nemocnici nebo na psychiatrickém oddělení. Během hospitalizace je nejdůležitějším cílem pomoc, podpora a úleva. Proto je dítě v denním kontaktu s psychiatrem i psychologem, kteří umí vyhodnotit míru ohrožení, a tedy i určit, kdy je dítě v bezpečí a připravené na návrat domů.
Při propuštění z nemocnice by mělo mít dítě nastavenou léčbu (možná farmakoterapie, pravidelné kontroly, psychoterapie). Při návratu domů je tedy stabilizované. Jak však dítě doma přivítat? Co můžete doma udělat pro jeho bezpečí? Jak se s ním po návratu domů mluvit? To jsou pravděpodobně vaše nejčastější otázky, které mohou znít například takto:
Jak mluvit s dítětem po pokusu o sebevraždu? Mám o tom mluvit? Pokud se nechce o tom bavit, mám na tom trvat? Nebo se raději tvářit, že se to nestalo? Když se zeptám na ten pokus, nepovzbudím ho k tomu znovu? Jak s ní*m vůbec takový rozhovor začít? |
Pro lidi je obecně náročné komunikovat s někým ohledně tématu smrti nebo sebevraždy, proto je úplně v pořádku, pokud někdy nedokážeme najít ta správná slova nebo nevíme, jak reagovat. Víc, než na konkrétních slovech záleží na tom, aby dítě při rozhovoru cítilo bezpečí, přijetí, lásku, vyslechnutí a podporu.
To není pravda. Když se zeptáte svého dítěte na myšlenky na sebevraždu, rozhodně mu tím nedáváte žádný nápad nebo návrh. Jak ale takový rozhovor po návratu dítěte domů začít?
„Mrzí mě, že ti bylo tak těžko a já o tom nevěděl. Jsem rád, že jsi stále tu..." může být příkladem začátku rozhovoru. Je důležité ujistit dítě, že pokud nechce mluvit o svém prožívání právě teď, jste tu pro něj*ní kdykoli, když to bude potřebovat, a rádi ho vyslechnete.
Pokud se dítě rozhodne svěřit, je to obrovským projevem důvěry, díky kterému můžete společně hledat další řešení, plánovat kroky k obnově duševní pohody a bezpečí. V určitém vývojovém období a věku je pro dítě náročné se svěřit rodiči – to je úplně v pořádku. V takovém případě můžete s dítětem mluvit o možnostech anonymní komunikace s odborníkem na Lince bezpečí nebo v krizovém centru či u psychologa. Směřujte ho na odbornou službu a ujistěte ho, že ho rádi vyslechnete kdykoli, když se na to bude cítit. [1]
Po návratu dítěte domů z nemocnice je velmi dobré být na pozoru před varovnými příznaky, které mohou naznačovat, že dítě opět přemýšlí o sebevraždě. Navzdory náročnosti myšlenek může být nápomocné hledat varovné příznaky v chování dítěte, které předcházelo pokusu o sebevraždu. Jaké bylo tehdy vaše dítě? Jaké změny jste si u něj všimli? Toto chování může být jedním z varovných znaků.
Buďte také na pozoru, pokud:
Varovné znaky se mohou lišit v závislosti na konkrétním dítěti, jeho osobnosti, situaci a věku... Riziko se může zvýšit i v případě, když se v životě dítěte stane situace, kterou vnímá jako bolestivou. (Často například ztráta nebo změna). [3], [4]
Pokud si všimnete některého z těchto příznaků, buďte na pozoru před dalšími varováními a kontaktujte odborníka v oblasti duševního zdraví (ideálně odborníka, kterého navštěvuje vaše dítě, pokud však není momentálně dostupný, můžete se obrátit i na Linky důvěry a krizová centra). Odborník vám bude klást otázky ohledně příznaků, kterých jste si všimli, aby vám pomohl vyhodnotit riziko a určit další postup. Pokud je dítě aktuálně v ohrožení života nebo zdraví (při probíhajícím pokusu o sebevraždu), neváhejte kontaktovat číslo 155 nebo 112.
I přesto, že momentálně můžete cítit nával a směs různých emocí a myšlenek, dokonce pochybnosti či zmatenost v tom, co dělat dál, můžeme vám s jistotou říci, že právě to, že teď čtete tyto řádky, svědčí o tom, jak dobrým rodičem nebo blízkým dítěte jste. Za to vám z naší strany patří mimořádný obdiv.
Momentálně jste nebo budete obrovskou podporou a oporou někomu, kdo v nedávné době pociťoval tak nesnesitelné těžkosti, až se pro něj*ní stalo ukončení vlastního života jediným východiskem. Být v roli takovéto opory může být mimořádně stresující a vyčerpávající. Proto je důležité, abyste v tom všem nezůstávali osamělí. I podpora vás a uspokojení vašich aktuálních potřeb přispívá k co nejkvalitnější podpoře a péči o vaše dítě.
Podporou vám může být i vaše okolí a je důležité myslet na to, že je jen a jen na vás, komu a do jaké míry se rozhodnete svěřit.
Nápomocné může být připravit si několik odpovědí na očekávané otázky:
„Ano, je to teď náročné, ale děláme, co můžeme, aby se jí*jemu i nám dostalo potřebné pomoci.“ Nápomocným může být i rozhovor s lidmi, kteří si podobnou situací nedávno, či v minulosti prošli, stejně jako rozhovor s odborníkem. 1
Je úplně v pořádku, pokud nevíte, jak v některých rozhovorech s dítětem nebo situacích po návratu domů reagovat. Je to něco, v čem vám dokáže poradit odborník a zároveň vám dodat podporu, kterou v podobné situaci potřebujete a v plné míře si ji zasloužíte. Zároveň tak můžete ukázat svému dítěti, že vyhledat pomoc a mluvit o tom, co vás tíží, je úplně v pořádku.
Tento článek jsme převzali s laskavým svolením slovenského občanského sdružení IPčko. Upravili jsme ho tak, aby odpovídalo situaci v České republice a bylo v souladu s našimi postupy.
Zdroje:
[1] Supporting someone after a suicide attempt
[2] Suicide Safety: Precautions at Home
[3] Suicide warning signs
[4] Warning Signs of Suicide in Children and Teens
Zkušenosti pracovníků z Linek pomoci IPčko.sk, Dobrá linka a Krízová linka pomoci
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti