Jak mluvit s dítětem po pokusu o sebevraždu?

Pokud čtete tyto řádky, je možné, že jste pokus svého dítěte ukončit svůj život zažili. Možná jste právě teď dítěti oporou a potřebujete vědět, co v této situaci dělat. Nejste sami v tom, co prožíváte. Níže najdete užitečné rady, směřování a povzbuzení. Pokud byste v tomto článku nenašli, co potřebujete, kontaktujte například Rodičovskou linku nebo vyhledejte jinou odbornou pomoc.

Je normální, že se cítím takhle?

Zjištění, že někdo, na kom vám záleží, se pokusil o sebevraždu, může být devastující. Především pokud jde o vaše dítě. V takovém okamžiku se můžete ocitnout ve víru různých pocitů: šok, bezmoc, hněv, strach, hanba, pochybnosti o kvalitě výchovy, ale i úleva a vděčnost, že vaše dítě pokus o sebevraždu přežilo.

To, co v této situaci cítíte a co vám běží hlavou, je naprosto přirozené. Jde o přirozenou reakci na neobvyklou a traumatickou situaci. I přes pocity, které se ve vás odehrávají, existují možnosti, řešení a způsoby, které můžete pro sebe a své dítě využít. Ocitli jste se v situaci, která je zvládnutelná.

Kdy a jak se moje dítě vrátí domů?

Po pokusu o sebevraždu, ke kterému je přivolána rychlá zdravotní služba nebo i policie, by mělo být dítě po neodkladné zdravotní péči hospitalizováno v psychiatrické nemocnici nebo na psychiatrickém oddělení. Během hospitalizace je nejdůležitějším cílem pomoc, podpora a úleva. Proto je dítě v denním kontaktu s psychiatrem i psychologem, kteří umí vyhodnotit míru ohrožení, a tedy i určit, kdy je dítě v bezpečí a připravené na návrat domů.

Při propuštění z nemocnice by mělo mít dítě nastavenou léčbu (možná farmakoterapie, pravidelné kontroly, psychoterapie). Při návratu domů je tedy stabilizované. Jak však dítě doma přivítat? Co můžete doma udělat pro jeho bezpečí? Jak se s ním po návratu domů mluvit? To jsou pravděpodobně vaše nejčastější otázky, které mohou znít například takto:

Pro lidi je obecně náročné komunikovat s někým ohledně tématu smrti nebo sebevraždy, proto je úplně v pořádku, pokud někdy nedokážeme najít ta správná slova nebo nevíme, jak reagovat. Víc, než na konkrétních slovech záleží na tom, aby dítě při rozhovoru cítilo bezpečí, přijetí, lásku, vyslechnutí a podporu.

Jedním z nejčastějších mýtů o sebevraždě je ten, že rozhovor o sebevraždě k ní navádí.

To není pravda. Když se zeptáte svého dítěte na myšlenky na sebevraždu, rozhodně mu tím nedáváte žádný nápad nebo návrh. Jak ale takový rozhovor po návratu dítěte domů začít?

„Mrzí mě, že ti bylo tak těžko a já o tom nevěděl. Jsem rád, že jsi stále tu..." může být příkladem začátku rozhovoru. Je důležité ujistit dítě, že pokud nechce mluvit o svém prožívání právě teď, jste tu pro něj*ní kdykoli, když to bude potřebovat, a rádi ho vyslechnete.

• Abyste vytvořili bezpečné místo na rozhovor, doporučujeme omezit, ideálně úplně vynechat, výčitky, hněv, urážky a vyhrožování.
• Dejte dítěti prostor na nepřerušované vyjádření svého pohledu na celou situaci a na popis toho, co prožívá.
• Neexistuje hloupý, slabý a ani jediný důvod, proč chce člověk ukončit svůj život.
• Poslouchejte dítě, nehodnoťte a nebagatelizujte jeho chování a prožívání. „Nejsi v tom sám*sama, společně to zvládneme." nebo „Možná teď úplně nerozumím tomu, co se u tebe dělo nebo co prožíváš, ale záleží mi na tobě a chci ti pomoci".

Pokud se dítě rozhodne svěřit, je to obrovským projevem důvěry, díky kterému můžete společně hledat další řešení, plánovat kroky k obnově duševní pohody a bezpečí. V určitém vývojovém období a věku je pro dítě náročné se svěřit rodiči – to je úplně v pořádku. V takovém případě můžete s dítětem mluvit o možnostech anonymní komunikace s odborníkem na Lince bezpečí nebo v krizovém centru či u psychologa. Směřujte ho na odbornou službu a ujistěte ho, že ho rádi vyslechnete kdykoli, když se na to bude cítit. [1]

Varovné příznaky – před čím být na pozoru?

Po návratu dítěte domů z nemocnice je velmi dobré být na pozoru před varovnými příznaky, které mohou naznačovat, že dítě opět přemýšlí o sebevraždě. Navzdory náročnosti myšlenek může být nápomocné hledat varovné příznaky v chování dítěte, které předcházelo pokusu o sebevraždu. Jaké bylo tehdy vaše dítě? Jaké změny jste si u něj všimli? Toto chování může být jedním z varovných znaků.

Buďte také na pozoru, pokud:

• Dítě mluví o sebevraždě v jakémkoliv smyslu slova (dokonce i v případě, že o ní žertuje).
• Dojde k náhlé a nevysvětlitelné změně v chování dítěte (může jít o omezení společenského kontaktu, změny ve stravovacích nebo spánkových návycích a podobně). Změna v chování nemusí být vnímána jen jako negativní. Pozorovat je třeba i při výrazné změně k lepšímu – dítě je společenštější, náhle působí šťastně apod.
• Izoluje se, méně vyhledává společnost svých kamarádů a blízkých.
• Dítě zažilo v nedávné době nějakou ztrátu (smrt blízké osoby nebo zvířátka, rozchod).
• Objeví se u dítěte zvýšené užívání alkoholu nebo jiných drog.
• Daruje nebo se zbavuje svých věcí.
• Našli jste dopis na rozloučenou.
• Zanedbává péči o svůj vzhled.
• Vyjadřuje pocit beznaděje ohledně budoucnosti.
• ...

Varovné znaky se mohou lišit v závislosti na konkrétním dítěti, jeho osobnosti, situaci a věku... Riziko se může zvýšit i v případě, když se v životě dítěte stane situace, kterou vnímá jako bolestivou. (Často například ztráta nebo změna). [3], [4]

Pokud si všimnete některého z těchto příznaků, buďte na pozoru před dalšími varováními a kontaktujte odborníka v oblasti duševního zdraví (ideálně odborníka, kterého navštěvuje vaše dítě, pokud však není momentálně dostupný, můžete se obrátit i na Linky důvěry a krizová centra). Odborník vám bude klást otázky ohledně příznaků, kterých jste si všimli, aby vám pomohl vyhodnotit riziko a určit další postup. Pokud je dítě aktuálně v ohrožení života nebo zdraví (při probíhajícím pokusu o sebevraždu), neváhejte kontaktovat číslo 155 nebo 112.

Jak se postarat o sebe?

I přesto, že momentálně můžete cítit nával a směs různých emocí a myšlenek, dokonce pochybnosti či zmatenost v tom, co dělat dál, můžeme vám s jistotou říci, že právě to, že teď čtete tyto řádky, svědčí o tom, jak dobrým rodičem nebo blízkým dítěte jste. Za to vám z naší strany patří mimořádný obdiv.

Momentálně jste nebo budete obrovskou podporou a oporou někomu, kdo v nedávné době pociťoval tak nesnesitelné těžkosti, až se pro něj*ní stalo ukončení vlastního života jediným východiskem. Být v roli takovéto opory může být mimořádně stresující a vyčerpávající. Proto je důležité, abyste v tom všem nezůstávali osamělí. I podpora vás a uspokojení vašich aktuálních potřeb přispívá k co nejkvalitnější podpoře a péči o vaše dítě.

Podporou vám může být i vaše okolí a je důležité myslet na to, že je jen a jen na vás, komu a do jaké míry se rozhodnete svěřit.

Nápomocné může být připravit si několik odpovědí na očekávané otázky:
„Ano, je to teď náročné, ale děláme, co můžeme, aby se jí*jemu i nám dostalo potřebné pomoci.“ Nápomocným může být i rozhovor s lidmi, kteří si podobnou situací nedávno, či v minulosti prošli, stejně jako rozhovor s odborníkem. 1

Vyhledání odborné pomoci

Je úplně v pořádku, pokud nevíte, jak v některých rozhovorech s dítětem nebo situacích po návratu domů reagovat. Je to něco, v čem vám dokáže poradit odborník a zároveň vám dodat podporu, kterou v podobné situaci potřebujete a v plné míře si ji zasloužíte. Zároveň tak můžete ukázat svému dítěti, že vyhledat pomoc a mluvit o tom, co vás tíží, je úplně v pořádku.

Tento článek jsme převzali s laskavým svolením slovenského občanského sdružení IPčko. Upravili jsme ho tak, aby odpovídalo situaci v České republice a bylo v souladu s našimi postupy.

Zdroje:
[1] Supporting someone after a suicide attempt
[2] Suicide Safety: Precautions at Home
[3] Suicide warning signs
[4] Warning Signs of Suicide in Children and Teens
      Zkušenosti pracovníků z Linek pomoci IPčko.sk, Dobrá linka a Krízová linka pomoci