Facku dítěti zakáže zákon / článek MF Dnes napsaný ve spolupráci s Linkou bezpečí

Nyní se ale problematika opět vrací a vypadá to, že Česká republika dospěla do bodu, kdy už by k přijetí nové legislativy mohla být vůle.
Sněmovní komise pro rodinu spolu s podvýborem pro problematiku domácího a sexuálního násilí se v září shodly, že je třeba v občanském zákoníku zakotvit, že fyzické a psychické násilí na dětech není přijatelnou výchovnou metodou.
Na novele nyní pracuje ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s ministerstvem spravedlnosti.

Jaká míra bití je v pořádku?

Novinka v zákoníku nebude znamenat, že by za takzvaně výchovnou facku, jak se trest v Česku často označuje, hrozil rodiči nějaký nový postih. „Naším cílem rozhodně není trestat a kriminalizovat rodiče. Důležité je zvýšení naší citlivosti a jasná deklarace, že násilí páchané na dětech v jakékoli formě plodí jen další problémy,“ vysvětluje předsedkyně stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Marie Jílková. Půjde tak především o morální vymezení, že násilí na dětech česká společnost odmítá.

„Pokud stát označí fyzické trestání dětí za nepřípustnou výchovnou metodu, stane se to normou, které se budou muset rodiče postupně přizpůsobit,“ podotýká Ludmila Boková z Rodičovské linky spadající pod Linku bezpečí.
Podle odborníků ukončí odmítnutí trestů na dětech dohady, jak moc se dítě trestat může a co už je za hranou.

„V současné době se nás velmi často rodiče, soudy, ale i další instituce ptají, jak moc může rodič svoje dítě bít, aby to bylo v pořádku. A my na všech vidíme, že se jim uleví, když od nás slyší, že žádné bití dítěte není v pořádku,“ přibližuje ředitelka Centra Locika Petra Wünschová. Organizace pomáhá dětem zažívajícím domácí násilí.
S podobnými dotazy se opakovaně setkává i Rodičovská linka. „Specifickou oblastí je přímo podezření na trestný čin psychického nebo fyzického týrání dítěte. S tím se na nás obracejí sousedé rodin, kde se to děje, prarodiče, rodiče, kteří nemají děti ve své péči, pedagogové,“ potvrzuje Boková.

V Česku se debata otevírá už poněkolikáté a země je za chybějící zákon kritizována, naposledy Výborem OSN pro práva dítěte.
Jde o ožehavou problematiku, i protože jsou u nás tělesné tresty časté.
Podle výzkumu Ligy otevřených mužů z roku 2018 tělesné tresty používalo 63 procent rodičů alespoň ve výjimečných případech.
Pro více než 40 procent pak nepředstavuje facka nebo plácnutí fyzický trest.
Změna nepřijde hned. „Úsloví, že je škoda facky, která padne vedle, je v naší společnosti hluboce zakořeněné,“ podotýká Boková.
„O tom svědčí i zcela běžné situace, kdy jsou děti na veřejnosti bity, aniž by se nad tím kdokoliv pozastavoval. Ba naopak, rodiče jsou často okolím nabádáni, aby své potomky výpraskem zkrotili,“ upozorňuje Boková.

V dospělosti násilníkem

Podle klinického psychologa Radka Ptáčka fyzické tresty do výchovy nepatří. Dokládá to i řada odborných studií, které potvrzují, že fyzické tresty nevedou u dětí ke zlepšení chování, k větší poslušnosti, ale naopak.

V kontextu České republiky, kde nejrozšířenějším trestem je „výprask na zadek“, jsou zajímavé výsledky dlouhodobé studie vědců University of Texas. Ta se zaměřovala právě na děti, které jejich rodiče plácali přes zadek. Výsledky potvrdily, že čím častěji a intenzivněji byly děti „plácání“ vystavovány, tím bylo pravděpodobnější, že si do dospělosti ponesou následky. Mezi ně patří malé sebevědomí, deprese, neschopnost bránit se násilí, ale také naopak sklony k agresivitě.

„Neznamená to samozřejmě, že občasné selhání nervů a následné plácnutí způsobí, že z dítěte vyroste agresor nebo ustrašenec. Je to ale z výchovného hlediska zcela zbytečné,“ míní Boková. „K fyzickým trestům velmi často sahají rodiče, kteří se neumějí dětem laskavě a důsledně věnovat, a proto jim děti přerůstají přes hlavu,“ doplňuje Boková.

Smutné statistiky

Podle výzkumu UNICEF z roku 2018 se násilí v rodinách týká 14 procent dětí v Česku. Mezi občasným „výchovným“ potrestáním a domácím násilím se hranice podle odborníků může smýt velmi snadno. „Máme tu zkušenost, že velká část rodičů neumí dobře rozlišit, co spadá ještě do oblasti výchovy, a co už je týrání dětí,“ přibližuje Wünschová s tím, že novela by pomohla s prevencí. Ročně je v Česku utýráno pět až šest dětí. Za posledních sedm let jich následkem násilí v rodině zemřelo 39.

„Před silnicí dítě strhněte, ale naplácat mu je špatně“
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková vysvětluje, proč je potřeba tělesné tresty u dětí odmítnout a co změna občanského zákoníku, která se jich týká, bude znamenat.

Co přinese novela v praxi?

Stát vyšle společnosti jasný signál, že tělesné trestání ve výchově dětí je nepřípustné. Rodiče to pak povede k hledání jiných způsobů výchovy bez tělesného a psychického trestání. Hranice se totiž dají dítěti nastavit stejně nenásilně, jako tak činíme s partnery nebo třeba i vězni. K tomu však stát musí zajistit související osvětu pro rodiče.
Bude novela definovat, co je fyzické a psychické násilí a co znamená ona nepřípustnost?
Ne. Ve výchově dětí totiž není přípustné žádné násilí. Nelze stanovit hranici přípustného násilí, například jednou týdně ano, třikrát už ne, nebo na zadeček ano, ale na hlavu ne, nastavovat věkové hranice. Veškeré násilí na dětech je třeba odmítnout. Oproti tomu lze zmínit příklad vběhnutí dítěte do vozovky. Samozřejmě, že rodič, aby je ochránil, tak dítě strhne, naplácání na zadek jako trest by už ale přijít nemělo.

Budou stanoveny nějaké nové postihy?

Ne. Nová úprava stanoví morální pravidlo bez sankce. Trestní právo upravuje nejzávažnější formy násilí a týrání, a to dostatečně.

Proč je za vás úprava potřeba?

Ve společnosti je zakořeněné přesvědčení, že tělesné a psychické tresty jsou nástrojem výchovy. I vysoce vzdělaní rodiče pak mohou být přesvědčeni, že tělesným trestáním mohou dítě přimět se dobře učit. Soud by v takovém případě v současnosti mohl rozhodnout, že je vše v pořádku. Nerozumějte tomu prosím tak, že by měli být rodiče stigmatizováni, ale dítě by v tomto prostředí nemělo vyrůstat a rodičům by měly být nabídnuty alternativy a ujištění, že dítě vyroste ve slušného člověka i bez tělesného trestání.

Jaké dopady mají fyzické a psychické tresty na děti?

Děti ke svému vývoji potřebují bezpečný prostor. Tělesné a psychické trestání zejména narušuje vztah mezi rodičem a dítětem. I když tělesný trest krátkodobě funguje a dítě přestane dělat to, co rodič nechce, dítě tak činí ze strachu, a ne proto, že se s žádoucím chováním vnitřně ztotožnilo. Děti pak takové chování opakují nebo ho opakují, když je rodič z dohledu. Kromě toho mohou mít děti sníženou soustředěnost, mohou být agresivnější v kolektivu, v dospělosti tělesně trestat zase své děti, případně si hledat partnera, který k nim bude násilný. (aš)
Tělesný trest krátkodobě funguje a dítě přestane dělat to, co rodič nechce, dítě tak ale činí ze strachu.
 
Autor: Alžběta Šimková reportérka MF DNES