Jak zvládnout strach a úzkost u dětí

Úzkost je přirozená reakce těla na stres nebo nebezpečí. Můžeme o ní přemýšlet jako o vnitřním varovném signálu. U dětí se může projevovat různými způsoby, třeba častými obavami, přehnaným strachem z běžných situací nebo tělesnými příznaky, jako jsou bolesti břicha nebo hlavy. Mnohé děti se cítí úzkostné kvůli neznámým věcem nebo situacím, a to je zcela normální. Problém však nastává, když úzkost brání dítěti v běžných činnostech a ve hře, nebo když trvá dlouhodobě a proměňuje tak kvalitu života.

Jak poznám, že je moje dítě úzkostné?

Někdy může být těžké úzkost u dětí rozpoznat, protože se ne vždy projevuje jako u dospělých. Když dítě cítí úzkost, může například:

• Opakovaně mít bolesti břicha, hlavy nebo se stěžovat na nevolnost.
• Být velmi plačtivé nebo mít výbuchy vzteku.
• Odmítat chodit do školy nebo se setkávat s kamarády.
• Vyžadovat vaši přítomnost a odmítat být samo.
• Mít potíže s usínáním nebo se v noci často budí.

Úzkostné emoce nám pomáhají vyhnout se nebezpečí, což je evoluční výhoda, která nám sloužila po tisíce let. Pro děti je však těžké pochopit, proč se tak cítí, nebo že tyto pocity nemusí vždy odpovídat skutečné hrozbě. Důležité je ukázat dítěti, že cítit úzkost je v pořádku a že tyto pocity lze zvládat. Pokud jste sami úzkostní, můžete mu poskytnout upřímný a laskavý příklad toho, jak si se svými pocity poradit.

Jak se vypořádat s vlastní úzkostí?

Pokud sami trpíte úzkostí, víte, že zvládání těchto pocitů je někdy náročné. A když máte dítě, které se také potýká s úzkostí, můžete cítit dvojnásobný tlak. Dobrá zpráva je, že své vlastní zkušenosti můžete využít k tomu, abyste lépe porozuměli tomu, čím vaše dítě prochází. Když pracujete na zvládání své úzkosti, nejen že tím pomáháte sami sobě, ale také dáváte dítěti příklad toho, jak se zdravě vypořádat se stresem.

Buďte k dítěti otevření ohledně toho, že i vy někdy cítíte úzkost. Můžete mu například říct: „Někdy se taky cítím nervózní, ale naučila jsem se několik triků, které mi pomáhají, když mi není dobře.“ Tím, že se s dítětem podělíte o své vlastní zážitky, mu ukážete, že úzkost je běžná a zvládnutelná. Jen dbejte na to, aby rozhovor nebyl příliš podrobný nebo zatěžující. Vaše dítě nepotřebuje znát všechny podrobnosti, spíš jen to, že podobné pocity prožíváte také a že se s nimi dá pracovat.

Zkuste techniky na zvládání úzkosti. Následující techniky můžete praktikovat sami a také je sdílet s dítětem. Pokud dítě vidí, že tyto techniky používáte a fungují, bude více ochotné je zkoušet samo:

• Hluboké dýchání: Hluboký nádech a pomalý výdech může pomoci uklidnit mysl a tělo. Dejte si ruku na břicho a soustřeďte se na každý nádech a výdech. Můžete to vyzkoušet společně – třeba před spaním nebo když se cítíte napjatí. Dýchání do čtverce: Vydechněte – spočiňte ve výdechu na pár chvil – nádech – spočiňte s plným dechem pár chvil – výdech. Pokud budou intervaly stejně dlouhé, jemný pohyb by připomněl čtverec.

• Mindfulness (všímavost): Naučte se zastavit a plně vnímat přítomný okamžik. Stačí i malý rituál, jako je například soustředění na chuť jídla při večeři nebo vnímání dechu na čerstvém vzduchu. Pomůže to vám i dítěti zastavit se a na chvíli se odpoutat od starostí.
• Pozitivní změna myšlení: Místo „Co když se to pokazí?“ zkuste „A co když to bude v pořádku?“ Změna myšlení pomáhá přestat se zaměřovat na nejhorší scénáře. Když budete pozitivně přemýšlet nahlas, dítě se může přirozeně inspirovat.

Nebojte se požádat odborníka. Pokud cítíte, že je toho na vás příliš nebo si s technikami nevíte rady, nebojte se požádat o odbornou pomoc. Nejen, že to pomůže vám, ale také to nastaví pozitivní příklad pro vaše dítě, které uvidí, že hledání pomoci je něco přirozeného. 
Tím, že zvládáte své vlastní pocity a sdílíte své zkušenosti s dítětem, učíte ho, že úzkost je něco, s čím se dá pracovat a co se dá zvládat. Ukazujete mu, že to, jak se cítíme, neovládá nás, ale my můžeme ovládat to, jak s těmito pocity zacházíme.

Budování bezpečného prostoru pro dítě

Děti, které prožívají úzkost, se potřebují cítit v bezpečí. Potřebují místo, kde mohou být samy sebou, bez obav a strachu. Tento bezpečný prostor nemusí být jen fyzický – jde hlavně o to, aby se dítě cítilo přijímané a podporované. Jako rodič můžete vytvořit prostředí, kde se dítě může uvolnit, mluvit o svých pocitech a kde cítí, že není samo.

Jak na to?

Naslouchejte, nepřerušujte, nesuďte
Děti se často bojí svěřit se, protože mají strach, že nebudou brány vážně a okolí je bude soudit. Když vám dítě poví, co ho trápí, zkuste si ho vyslechnout a zůstat v klidu. Dejte najevo, že mu rozumíte: „To musí být opravdu těžké, že se tak cítíš.“ Tím ukážete, že jeho pocity mají hodnotu a že vám na něm záleží. Čím více dítě cítí, že je v pořádku mluvit o svých emocích, tím snazší pro něj bude otevřít se, když jej něco trápí.

Vybudujte si s dětmi rutinu
Pro děti je předvídatelnost důležitá – pomáhá jim cítit se bezpečněji. Snažte se tedy zavést denní rutinu, která jim dodá pocit stability. Například pravidelné časy jídla, večerní rituály před spaním nebo společné aktivity během víkendu. Tyto rutiny jim pomohou lépe zvládat každodenní výzvy a posílí pocit bezpečí.

Povzbuzujte dítě, aby sdílelo své obavy
Podpořte dítě, aby se otevřeně vyjadřovalo o svých pocitech a myšlenkách. Třeba mu dejte najevo, že každý má své starosti, a že když se o ně podělí, mohou se stát méně strašidelné. Můžete také vyzkoušet techniky, které dětem pomáhají vyjádřit své emoce, například kreslení nebo hraní her, které ukazují různé emoce.

Buďte oporou, když to nejvíc potřebuje
Když je dítě úzkostné, potřebuje vědět, že tam pro něj budete. Když pocítí vaši podporu, stane se z vás jakýsi jeho maják v bouři. Můžete ho třeba držet za ruku, obejmout, nebo jen být s ním a dát mu prostor, aby si poplakalo. Nejde o to, abyste úzkost „vyřešili“, ale o to, abyste tam byli, kdykoliv bude potřebovat.

Úzkost zvládneme spolu

Život s úzkostí není snadný, a když se s ní potýká nejen rodič, ale i dítě, může se situace zdát o to složitější. V tomto článku jsme si ukázali, že pro zvládnutí úzkosti je zásadní pochopení, podpora a společné hledání řešení. Děti se od svých rodičů učí víc, než si mnohdy uvědomujeme – nejen slovy, ale především tím, co vidí každý den. Když pracujete na zvládání své vlastní úzkosti, stavíte tím svému dítěti základy k tomu, jak se zdravě vyrovnávat se stresovými situacemi.