Linka bezpečí | Když máma ráno nevstane z postele, nemusí to znamenat, že je líná

Když máma ráno nevstane z postele, nemusí to znamenat, že je líná

Mateřství je nám často předkládáno jako období plné slunce, naplnění, ryzího štěstí. Z obálek časopisů na nás pomrkávají načesané fit maminky a jejich klidná miminka, působící dojmem, že pokud někdy zapláčou, tak možná tak maximálně na pět minut. Dvakrát týdně. Občas si ještě přečteme o poporodním blues nebo o poporodní depresi, ale o existenci matek v depresi, která přetrvává i dlouho po porodu nebo vzniká nezávisle na něm, se již tak běžně nemluví. To ale neznamená, že smutné mámy mezi námi nežijí.

Kdy deprese přichází?

Několik týdnů po porodu se může objevit poporodní deprese a může přetrvávat až dva roky. Deprese jako taková však nemusí s mateřstvím vůbec souviset. Mohla vzniknout již předtím, než se žena vůbec pro děti rozhodla. Objevit se může také v dobách, kdy jsou již ratolesti odrostlé a jejím spouštěčem tedy není rozkolísaná hladina hormonů, která může stát za vznikem zmíněných poporodních obtíží. Za pozornost stojí, pokud se žena cítí mizerně více než 14 dní a příznaky mají tendenci se zhoršovat.

A jakými symptomy se deprese projevuje?

Příznaků najdeme celou řadu. Mnoho lidí má v povědomí obraz člověka, který není ráno schopen vstát z postele, nic jej netěší, ztrácí motivaci, chuť do veškerých aktivit, přemýšlí nad sebevraždou, pláče. Ano, i to je deprese. Depresivní člověk ovšem může vypadat i jinak. Ráno z té postele vstane, denní povinnosti nějakým způsobem zastane. Stojí jej to však nesmírné množství energie, působí vyčerpaně, podrážděně, vedle melancholie se setkáváme i s výbuchy hněvu a výpadům vůči svému okolí.

Někteří lidé se pak snaží svoji depresi kompenzovat nějakým typem patologického jednání. Jmenovat můžeme zapíjení pocitů alkoholem nebo třeba přejídání. Taková řešení vedou obvykle k prohloubení potíží. K počátečnímu problému se nabalují další a další obtíže – závislost, obezita, výčitky svědomí. To zase zpětně podporuje depresivní prožívání. Pocity, že člověk za nic nestojí, selhal, nic nemá cenu. Uzavírá se začarovaný kruh marnosti.

Když mámě není dobře

Tracy Thompson je americká novinářka, která na základě výzkumu a osobní zkušenosti sepsala knihu Mateřství se mi stalo pastí, kde popisuje příběhy matek s depresí. Velmi dobře ilustruje to, co se děje v rodinách stižených depresivní temnotou. Ukazuje se totiž, že deprese není pouze morem pro toho, koho tíží. Nároky klade i na okolí trpícího, děti nevyjímaje.

Máma, které se zdá, že nemá snad ani sílu dýchat, se může svých příbuzných stranit. Při atace depresivní únavy může vyhledávat samotu a bezpečí vlastní postele. Pokud se dětem dobře nevysvětlí, co se děje, mohou pak tyto děti přijímat zodpovědnost za výkyvy nálad svých rodičů. Situace je pro ně nepřehledná a ony si ve své dětské hlavě mohou souvislosti nebezpečně pospojovat.

Hovořte s nimi otevřeně

Ano, je vám teď zle. Potýkáte se s nemocí, díky které jste občas hodně smutná nebo podrážděná. Vaše dítě s tímto stavem však nemá nic společného. Máte jej ráda a budete se snažit, aby vám bylo zase lépe. Život není vždy jen růžový a snadný a rodiče nejsou dokonalí polobozi. I to je zpráva, kterou si z toho může dítě odnést. Žití je plné výzev, ale i těm se dá nějakým způsobem postavit. Mluvit o nich se svými blízkými, vysvětlovat a pracovat s nimi i ve spolupráci s odborníky, (psychology, psychiatry, psychoterapeuty). Takové zjištění (spolu s vymezením toho, že na stavu mámy nenese žádnou vinu) může být pro dítě ve výsledku přínosem.

Rodič může mít potíž se zvládáním denního programu. U teenagerů to nemusí být ihned patrné, tyto dopady mohou být zřetelné u mladších dětí, které je třeba doprovázet na kroužky, vyzvedávat z návštěv u kamarádů. Situace zkrátka někdy matce nedovolí, aby na tyto aktivity našla sílu a dítě se může cítit nejisté, protože se nemůže spolehnout na to, co bude příště. Nemít energii a motivaci je běžná součást deprese. Je pochopitelné, že nemáte náladu na to oběhat plavání a tancování. Umožňuje-li vám to vaše situace, zkuste se domluvit s kamarádkou, příbuzným nebo učitelkou, jak by se to dalo prakticky vyřešit.

Přebírání rodičovských rolí

Některé děti mají tendenci o své nemocné matky pečovat. Obstarávají nákupy, zastanou práci v domácnosti a zajistí mladší sourozence. Rychle dozrávají. Není nic špatného na tom zapojit děti do rodinného života a přidělit jim několik úkolů. Budujeme tím jejich pocit zodpovědnosti a umožňujeme jim získat návyky a zkušenosti, které se jim budou v životě hodit. Tyto úkoly by však měly být přiměřené a děti by se neměly dostávat do pozice, kdy roli dospělého zcela přeberou. I to se však může v rodině s depresivním rodičem stát. I v tomto případě platí – požádejte o pomoc jiné dospělé. Zapojte své okolí a nezdráhejte se přijmout pomoc, pokud přichází. Až vám bude lépe, zastanete toho zase víc.

Kladný vliv okolí

Děti bývají zároveň křehké i odolné. Věci, které je obklopují, se jich dotýkají. Pokud je však negativní faktor vyvážen tím pozitivním, nemusí hned hořet. V případě nemocných maminek mohou výrazně pomoci osoby, které jsou schopny dítěti vynahradit to, čeho se mu právě nedostává. Funkční otec, prarodiče, jiný příbuzný nebo třeba učitel či vedoucí zájmového kroužku, který věnuje dítěti svůj čas a může kompenzovat matčinu nepřítomnost. Pozitivně působí i matka, která si dovede svoji depresi přiznat, srozumitelně ji dítěti vysvětlí a vyhledá účinnou léčbu.

STOP pocitům viny

Možná jste to právě vy. Máma, které není dobře. Máma, která si vyčítá, že její nemoc ovlivňuje krom ní i její nejbližší. Tady stop! To, že máte depresi, není vaše vina. Nemůžete za to. Deprese je nemoc, kterou jste si nevybrala. Je léčitelná. Nebojte se a požádejte o pomoc. Vaše zdraví a dobrý pocit ze života za to stojí. A co lze udělat?

  • Mluvte o tom. Nezůstávejte na své prožívání sama. Svěřte se svým blízkým – manželovi, rodičům, sourozencům, kamarádkám. Deprese vás to hned nezbaví, ale i drobná úleva může na chvilku pomoci.
  • Přijměte jejich pomoc a podporu. Možná přesně nerozumí tomu, co se s vámi děje, ale mohou vám naslouchat nebo vás třeba odvézt za odborníkem. Na to leckdy síla nezbývá.
  • Zapojit je lze i do rodinného režimu. Když vám to zrovna nepůjde, mohou vzít děti na kroužky nebo nakoupit a uvařit večeři. Mohou si s dětmi povídat a zaskočit za vás ve chvíli, kdy budete zrovna potřebovat čas k nabrání sil.
  • Kontaktujte odborníka. Můžete zajít úplně jednoduše za svým obvodním lékařem. Specializovaná péče má však své výhody, proto není od věci svěřit se do péče psychologa nebo psychiatra. Najít psychologa, najít psychiatra.
  • Je to akutní právě teď? Kontakty na krizová centra, kam můžete zavolat nebo se vypravit i osobně.
  • Podporu nabízí i Rodičovská linka, projekty Úsměv mámy a Perinatal.
  • Pokud se vám přitížilo v souvislosti s porodem, vše můžete zkusit zkonzultovat i se svojí gynekoložkou (gynekologem), porodní asistentkou nebo dulou. Ty sice deprese neléčí, fungují však jako opora a mohou vám pomoci rozpoznat, zda je vhodné obrátit se na odborníka.
  • Při lehčích depresích nebo jako doplňková léčba má velký význam pohyb, zvláště pak ten na čerstvém vzduchu za denního světla, trávení času s blízkými, pěstování zájmů, dostatek spánku a kvalitní výživa. Taktéž relaxace a meditace mohou přinést úlevu. Zkuste třeba relaxační techniky nebo meditační aplikaci Calmio.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání