Linka bezpečí | Mám malé dítě a jsem s ním doma na rodičovské

Mám malé dítě a jsem s ním doma na rodičovské

Na Rodičovskou linku se ozývají také ženy, které jsou doma s malými dětmi na rodičovské. Volávají s různými tématy, ale často tato témata mají něco společného. Své děti milují, hodně jim obětují, a ochotně o ně pečují. Chtějí pro své děti jen to nejlepší. Na rodičovské se ale cítí unavené, dny jsou jeden jako druhý. Zažívají ze sebe a ze životní situace zklamání.

Takhle si mateřství nepředstavovaly a vlastně to ani není komu říct, protože všichni kolem si to užívají nebo to tak alespoň vypadá navenek. Na rodičovskou a na své prvorozené děti se přitom moc těšily. Leckdy jde o vytoužené děti. V současnosti se ale potýkají s pocity, že si to vlastně vůbec nedokáží užít. Není výjimkou, kdy žena cítí nekonečnou únavu, padají jí vlasy, má kruhy pod očima a je na pokraji vyčerpání, a stydí se říct, že…zažívá také nudu, stereotyp a má dojem, že mentálně zakrněla a řeší jen plíny a rýmu. Jsou dny, kdy by nejradši nedělala vůbec nic, nebo dítě nechala doma a šla ven (vlastně kamkoliv) SAMA. Při té představě ji ale okamžitě zaplaví pocit viny, vždyť své dítě tolik miluje! Mateřství ji až na krátké záblesky prostě netěší a nenaplňuje… Jak z toho ven?

Znáte to také?

Vše prostě není vždy zalité sluncem. Dokonce většinou. Vstávání za ranního kuropění po noci s nekvalitním přerušovaným spánkem, protože dítě chce mléko, budí se s noční můrou, rostou mu zoubky, bolí ho bříško, škrábe si ekzém, nebo má horečku a vyžaduje nonstop pozornost.

Uvařit rychle kávu s nadějí, že se pak budu cítit trochu víc vzhůru. Nakrmit dítě, vykonat jakžtakž ranní hygienu, zatímco jedním okem a uchem monitoruji dítě. A znovu ho musím přebalit, v hlavě mi přitom běží, že mě muž požádal, abych donesla obleky do čistírny a abych zavolala technikovi na myčku…Miminko je spokojené, tak trochu poklidit z toho nejhoršího, aby se vůbec dalo bytem projít, šup nádobí do myčky, ne! Nefunguje, tak umýt ve dřezu. Prádlo do pračky, miminko pláče, chce pozornost. Pohrát si s miminkem, které je už nespokojené a unavené, chce uspat. Uspáváme nošením a houpáním na míči. Sláva, spí! Pokusím se vyřídit na mobilu e-maily. Jdu si vypít zapomenutou kávu, a chvíli čtu diskuze na internetu. A je vzhůru. Dvacet minut, ach jo. Musím přebalit, znovu nakrmit. Teď obléknout sebe i dítě, které pláče, dojít nakoupit a zpět, nezapomenout na čistírnu, nakrmit, přebalit, navařit, v lepším případě uspat, v horším neuspat…Ten kroužek zpívání s miminky zase nestihneme, tak příště…

Stereotyp a činnosti, které nejsou vidět a které nikdo neocení

Ačkoliv matky dělají tak strašně důležitou a zásadní práci – vychovávají děti, starají se o jejich zdraví, pečují s láskou, většina činností prostě není vidět. Nikdo matce běžně nedává zpětnou vazbu, jak je skvělé, že to zvládá. Běžný kolotoč stále stejných aktivit, které se musí udělat, a které nejsou za námi znát. Uklizený byt je za chvilku ve stejném stavu jako před úklidem. Uvařené jídlo je snědené, čisté prádlo špinavé a znovu v koši s prádlem, kterému není vidět na dno. Pokud má víc dětí, tak nikdy. Navíc žena čelí dítěti, které prvních pár let rozhodně nejedná partnersky a komunikace s ním si žádá velkou dávku empatie a hlavně trpělivosti. Žena je stále pozorností u dítěte, i když se věnuje jiným činnostem. Suma sumárum psychicky i fyzicky vykonává velmi náročnou práci, kterou nikdo moc neocení.

Při takovém zápřahu je velmi snadné opomenout péči o sebe. Vůbec si vzpomenout, že jsem tu taky a taky si zasloužím naplnit svoje potřeby. Dobře a v klidu se najíst, odpočívat tak, jak potřebuji, věnování se sobě bez nutností podporovat ostatní – to je pro ženy na rodičovské často velmi obtížná disciplína. Třeba onemocnět a přitom pečovat o děti by měla být disciplína přímo olympijská. Asi je už zřejmé, že syndrom vyhoření hrozí těmto ženám ve velké míře.

Jak o sebe dobře pečovat (dítěti navzdory)

Ne, nemám nároky na to dát Vám teď zázračný recept, pokud jste ve stejné situaci. Jen Vás chci podpořit v tom, že vím, že je to těžké. Někdy moc. Že si žen, matek, moc cením. Jsou to často hrdinky, které dokáží téměř nemožné a s otevřeným srdcem pro své děti. Mám pro Vás přesto malý úkol

Zkuste si představit, jaké by to bylo, kdybyste teď mohla udělat pro sebe jednu věc bez ohledu na to, jestli je to reálně možné. Jednu, kterou byste si ráda dopřála. Byla by to hodinová koupel? Dojít si na masáž nebo koupit wellness pobyt? Procházka úplně sama? Koupit si něco hezkého na sebe? Začít studovat? Spát pár hodin v kuse? Vrátit se na půl den do práce? Najmout uklízečku? Nechat si nákup přivést? Požádat kamarádku o pomoc s hlídáním dětí nebo s ní zajít na kafe a posdílet, jak se mám? Mít hodinu času za den jen pro sebe?

Pokud už máte svou představu, pak zkuste na chvíli odhodit všechna proti a zaměřte se na to, jak si takovou nebo aspoň trochu podobnou radost a pocit péče opravdu dopřát. Alespoň jednou za čas. A buďte přitom na sebe laskavá, zasloužíte si to.

Nejsem na to sama. Kdo by mi mohl pomoci?

Obvykle se objeví otázka, kdo by mohl být nápomocen. Je jedno, jestli to bude partner, prarodiče, kamarádka nebo placená chůva. Pomoc a alespoň občasnou úlevu si zasloužíte. Je to velká investice do Vás a tím pádem do Vašich dětí. Odpočatá a naplněná dobrým pocitem budete více vnímat i ty hezké stránky mateřství a předejdete tak syndromu vyhoření.

Někdy jsou věci už tak daleko, že se dobrý pocit svépomocí nedaří obnovit. Pak by Vaše kroky mohly vést na sezení k psychologovi. Moci sdílet své starosti a získat podporu udělá někdy divy. A také naše Rodičovská linka je Vám k dispozici. Nebuďte na to sama.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání