Matka není robot

Neohrožuje jen některé matky, ale některé ho mají blíž než jiné

Třeba ty, které jsou na všechno samy. Nebo ty, které nesou odpovědnost za více dětí, z nichž každé potřebuje jinou péči. Matky dětí se speciálními potřebami (třeba i ADHD), které se nejen starají, ale také neustále bojují za to, co by mělo být samozřejmé. Anebo ženy, které si na sebe kladou extrémní nároky – že budou mít všechno pod kontrolou, s úsměvem a čistou kuchyní. Není divu, že pod tímto tlakem jednoho dne prostě dojdou síly. A často si to uvědomí, až když je opravdu zle.

Společnost přitom stále udržuje iluzi, že dobrá matka je ta, která se nikdy nezastaví, všechno zvládne, nikdy si nestěžuje a rozhodně si na nic nestěžuje nahlas. A když k tomu přidáme vlastní vnitřní hlas, který se ptá, proč nejsem šťastná, když přece mám zdravé děti a všechno „jak má být“, může se pocit selhání stát o to hlubším.

Jak to zvládnout

Prvním krokem k tomu, aby se něco změnilo, není větší výkon. Je jím připuštění, že něco není v pořádku. A že je v pořádku to přiznat. Vyhoření se neřeší tím, že se ještě víc snažíme. Řeší se zastavením. Vědomým přesměrováním pozornosti k sobě. Možná to znamená říct partnerovi, že potřebuju být sama. Možná to znamená vypnout telefon, ignorovat neuklizený obývák a místo toho si sednout na chvíli do ticha. Dovolit si nedokazovat.

Velkou sílu má obyčejné sdílení. Promluvit si s někým, kdo chápe. Kdo nehodnotí. Kdo jen řekne: „Já vím. Taky jsem tam byla.“ Pokud není nikdo takový po ruce, je v pořádku obrátit se na psychologa, poradnu nebo podpůrnou skupinu. Profesionální pomoc není výrazem slabosti. Naopak – je to akt péče. A péče o sebe je prvním krokem k tomu, abychom vůbec mohli dál pečovat o ostatní.

Je třeba znovu najít, co dobíjí. Ne teoreticky, ale konkrétně. Co mě těší? Kde se cítím sama sebou? Kdy naposledy jsem se smála jen tak? I malé úlevy mohou mít velký účinek, když jsou pravidelné a opravdové. Krátká procházka bez dětí, knížka, která neřeší výchovu, kafe v tichu. Věci, které mají ve své obyčejnosti léčivou sílu.

Rodičovství není projekt, je to vztah

A každý vztah potřebuje čas, přítomnost a hlavně – živého člověka. Ne dokonalého robota bez emocí. Když je matka vyčerpaná, přestává být dostupná. Nejen fyzicky, ale i emočně. A to cítí děti velmi rychle. Paradoxně právě tím, že si dovolíme zastavit a pečovat o sebe, dáváme dětem to nejdůležitější: modelujeme jim, jak vypadá zdravý vztah k sobě.

Takže pokud cítíte, že jedete nadoraz, nevnímejte to jako slabost. Vnímejte to jako zprávu. Tělo vám říká, že potřebujete péči. Vyhoření je volání po návratu k sobě. A návrat začíná vždycky prvním krokem. Nemusí být velký. Stačí, že je váš.

Pokud cítíte, že už je toho příliš, nejste v tom sami. Pro podporu můžete využít tyto organizace:

• Rodičovská linka
  606 021 021. Krizová pomoc a poradenství pro rodiče, kteří čelí náročným situacím v rodině, ve výchově nebo ve vlastním prožívání.
• Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství
  Poradenství a podpora pro samoživitelky, informace o dávkách, výživném, rodinném právu i psychické pohodě.
• proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí
  Pomoc ženám ohroženým násilím – právní, psychologické i sociální poradenství.
• Rosa – centrum pro ženy
  Dlouhodobá podpora žen zažívajících domácí násilí, krizové ubytování, terapie, poradenství.
• Úsměv mámy se zaměřuje na podporu žen, které v mateřství zažívají psychické obtíže. Nabízí osvětu, organizuje podpůrné skupiny a propojuje ženy se zkušeností s odbornou péčí.
• Linka první psychické pomoci poskytuje okamžitou podporu pro ty, kteří se potýkají s psychickými obtížemi. Je dostupná nonstop na čísle 116 123 a nabízí také chatovou podporu.
• Česká asociace pro psychoterapii nabízí seznam terapeutů poskytujících pro bono psychoterapii pro ty, kteří by si jinak tuto službu nemohli dovolit.
• Sociální klinika, která nabízí až 10 sezení zdarma