Mé roky s Linkou bezpečí

Co mi Linka dala….

Ráda říkám, že Linka je moje srdcovka. Je to tak a je to tím, že mi při spolupráci s Linkou bylo vždycky (tak dobře, skoro vždycky) dobře. Už přes dvacet let se v ní potkávají lidé, kteří mají svojí práci rádi. Poznala jsem Linku z mnoha úrovní, a tak si myslím, že si můžu troufnout to tak říci. Protože se ale necítím oprávněná mluvit za ostatní, nabízím svůj pohled a otevírám svůj vztah k Lince bezpečí.

Linka pro mě byla vždycky především obrovským kusem profesní a také životní zkušenosti. Kvalitní odborný výcvik a veliká pečlivost věnovaná následnému vzdělávání, kontrole kvality práce, podpoře při práci na sobě samém, na své profesionalitě a péče o každého z lidí, kteří na Lince bezpečí zvedají telefony, chatují nebo píší e-maily, to všechno vytváří velké odborné zázemí. Lidí na Lince bezpečí pracuje opravdu hodně. Konzultanti se střídají na směnách, aby zabezpečili nepřetržitý provoz, a střídají se i v životě Linky bezpečí tak nějak přirozeně, často v souvislosti s ukončením vysokoškolského studia. Člověk tak má na Lince k dispozici obrovskou zásobárnu kontaktů a interakcí s nejrůznějšími lidmi. Kolik je to komunikačních výzev, zejména na vedoucí pozici, lze jen těžko spočítat.

Prošla jsem postupně pozicemi od zdola až nahoru, poznala jsem, jak se člověk v té které pozici cítí a jak najednou některé momenty vnímá jinak, když o nich má rozhodovat a podílet se na vytváření pravidel pro ostatní kolegy. Poznala jsem také, jak bolestivě může zasáhnout blízké přátelství nutnost rozhodovat se za organizaci a ne za sebe.

Přátelství pro mě bylo ve spojení s Linkou vždycky velké téma. Bylo jich hodně, na směnách, i s ostatními kolegy, se vytvářely prima party, které spolu trávily i volný čas. Některá přátelství odplula spolu s koncem pracovního procesu, některá přečkala a jsem za ně moc ráda.

Linka mi také pomohla k vysokoškolskému titulu. Diplomová práce věnovaná etickým dilematům při práci na Lince bezpečí se psala skoro sama a etické otázky při práci s dětmi v krizi, mi dodnes přijdou jako velké téma, nad nímž se nepřestávám zamýšlet. Máme, na Lince, docela velký prostor ovlivnit situaci tady a teď a to v životě dětí není málo.

Linka mě obecně naučila hodně přemýšlet o sobě, o svých hranicích, limitech, o hranicích a limitech klienta a jeho životního příběhu. Také o hranicích, limitech a potřebách kolegů, nadřízených a celé služby jako takové. Přijmout, že někdy už to nejde dál ani výš, je velký úkol, ať už se týká kterékoliv oblasti práce v pomáhajících profesích a v neziskovém sektoru.

Linka mi dala velký potenciál k rozvoji komunikace. Jestli je něco na Lince ctěno, pak je to otevřená komunikace všemi směry. Trochu potíž pak ovšem může být přijít do jiných organizací. Ne vždy a všude je ceněna vysoká otevřenost a srozumitelné pojmenovávání všeho tak, jako na Lince.

A co mi Linka vzala…

Samozřejmě přemýšlím i nad tím, zda je něco, co mi Linka za ty roky vzala. Snad trochu nepokory a omnipotentního bludu, s nimiž jsem do praxe pomáhajících profesí nastupovala. A to je rozhodně v pořádku. Především mi ale Linka vzala už spoustu času. A za to jsem opravdu a upřímně moc ráda a doufám, že ještě nějaký čas mi Linka bude brát můj čas!