Moje dítě se řeže! Co dělat?!
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Naděje je rozpoložení mysli, během něhož vidíme pomyslné světlo na konci tunelu. Je protipólem k bezmoci, zoufalství a rezignaci, kterou nyní všichni v různé míře zažíváme. Je to emoce naplněná vírou v to, že všechno nakonec dobře dopadne, i když se to tak možná nemusí zpočátku zdát. Souvisí hodně i s tématem optimismu, radosti a vděčnosti, kterými se zabývá pozitivní psychologie.
Pozitivní myšlení zlepšuje tělesnou i psychickou kondici, posiluje naši vůli zvládnout nepříznivé podmínky a motivaci nevzdat se ani v náročných okamžicích. Díky tomu se člověk stává odolnější proti oslabujícím pochybnostem, negativním myšlenkám a depresivním stavům, které naopak naši sílu pohlcují a připravují nás tak o cenné zdroje pro boj se zátěží. Naděje podporuje očekávání příjemných věcí a posiluje těšení se na kladné události a změny, které mohou kdykoli nastat.
Cílem naděje rozhodně není zlehčování situace nebo dávání falešné víry, že se stane něco, co není možné. Pomáhá nám však s přijetím reality a může nám posloužit i jako pomyslné stéblo, kterého se lze přidržet, když cítíme, že se topíme v beznaději, strachu nebo apatii.
Ani válečný stav nebude trvat věčně, což je dobré si neustále připomínat. Je tedy potřeba jím nějak proplout, abychom mohli plavat ke svým cílům a snům i po něm. Takovým opěrným bodem posilujícím naději, je spoluúčast. Potvrzuje totiž, že máme vždy na vybranou: minimálně v tom, jaký postoj k situaci okolo nás zaujmeme. Zůstaneme neteční, otočíme se k ní zády nebo se jí postavíme čelem, zapojíme se a zkusíme udělat to, co je v našich silách – jak na úrovni jednotlivce, tak dokonce všichni společně?
Obrovská vlna solidarity je nyní pevnou kotvou ve zmatené a nejisté době, kdy se vlády ujímá úzkost, vztek, agrese a smutek. Psychiatr Viktor Frankl, který zažil válku a koncentrační tábor na vlastní kůži, mluví o naději jako o silném podpůrném faktoru právě ve chvílích, kdy se vše zdá být ztraceno. Viděl smysl i v utrpení, jakožto součásti lidského života. Tento přístup mu pomohl přežít hrůzy holokaustu a umožnil mu dokonce pomoci celé komunitě spoluvězňů, kterým předával svůj pohled na nekontrolovatelné dění.
Nezapomínejme tedy ani sami na sebe a pěstujme svůj vnitřní klid. Když budeme pevní ve svém nitru, události vnějšího světa nás tolik nevykolejí. Práci na sobě máme pod kontrolou a to samo o sobě může být velmi uklidňující faktor.
Životnímu přístupu, kterému dominuje naděje, se lze naučit. Můžeme jím nahradit depresivní styl uvažování, ve kterém převládá pocit bezmoci, izolace, zveličování problémů a přehlížení drobných radostí. Chce to samozřejmě každodenní trénink, jako když posilujete svaly ve fitness centru. Čím tedy můžete přispívat k tomu, abyste se cítili lépe a méně na vás útočil zdrcující strach z dění kolem vás?
Dýchání je základ života. Přesto, že se jedná o automatismus, je dobré se na něj soustředit a věnovat se dlouhému nádechu a ještě delšímu výdechu. Dýchat musíte tak jako tak, proč byste si jím tedy nepomohli k celkovému zklidnění těla a mysli?
Nalaďte si do uší řízené relaxace nebo příjemnou uklidňující hudbu. Na uvolnění dobře funguje Schultzův autogenní trénink, který pracuje s celým tělem.
Meditace je vlastně zaměření pozornosti na přítomný okamžik. Dá se skvěle realizovat i při běžných činnostech, jako je chůze nebo jídlo. Zkuste si tyto denní aktivity více užít, procítit je, vychutnat si je.
V současné vypjaté situaci může být nepřehledné a náročné se neutopit v moři zpráv, které se vynořují ve všech médiích. Ne všechny informace jsou navíc pravdivé. Pomozte sobě i svým dětem čerpat znalosti o aktuálním dění z věrohodných zdrojů.
Svěřte své pocity papíru. Jak s ním dále naložíte je na vás – zmačkáte ho a vyhodíte nebo ho někomu přečtete, věnujete, pošlete? Zkuste si denně zapsat, co hezkého se vám ten den povedlo a za co jste vděční.
Někomu mohou pomáhat i krátké věty, které si může někam zapsat a opakovat si je, když se cítí být pod tlakem nebo pod vlivem negativních emocí. Mohou vám pomoci změnit úhel pohledu na konkrétní problém nebo se rychleji vrátit do svého vnitřního klidu.
Říct si o pomoc není ostuda ani selhání, naopak! Patří to ke schopnostem zralého uvědomělého člověka, který prochází něčím hodně náročným. Téma naděje a smyslu rozhodně patří do terapie. Odborník v podobě psychologa či psychoterapeuta vám může pomoci nalézt způsoby, jakými budete dále prohlubovat vaše zdroje síly a posilovat svou radost a víru jako protiváhu ke krizovému prožívání aktuálního dění.
Podporou, odměnami, pochvalami, povzbuzením a nejlépe vlastním příkladem. Veďme děti k tomu, že svět není jen zlý, ať už se nyní jeví jakkoli. Pomozme jim hledat drobné radosti, maličkosti, které je budou těšit a na které se mohou spolehnout i v nejisté atmosféře války.
Ani minulé těžké zážitky, ani budoucí obavy. Jen tady a teď. Zkuste vnímat přítomné momenty: prožijte tempo vaší chůze, objetí s blízkým člověkem nebo se soustřeďte na děj v poutavé knížce.
O naději se lze vědomě starat a může to být velmi příjemný proces, který se vám rozhodně vyplatí – jak v aktuální krizové situaci, tak z dlouhodobého hlediska. Přeji nám všem prožití mnoha světlých chvil, které dokáží rozehnat alespoň na chvíli válečná mračna!
Videa, články, podcasty
Čeho se vyvarovat a o co se naopak snažit
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?
Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti