Linka bezpečí | Nenechte se ovládat vztekem a agresí. Poznejte své spouštěče a ovládněte VY je.

Nenechte se ovládat vztekem a agresí. Poznejte své spouštěče a ovládněte VY je.

Vztek vzniká ve chvíli, kdy nejsou naplňovány naše potřeby nebo jsou překročeny naše hranice. Často bývá považován za „černou ovci“ emoční rodiny. Přitom agrese je projev sebezáchovy, bez které bychom nepřežili. Rozdíl mezi prožíváním pocitu vzteku a projevu agrese je zásadní, stejně jako porozumění tomu, co je vyvolává a jak s nimi zacházet zdravě.

Vztek a agrese se často zaměňují

Mohou i nemusí být propojeny. Vztek (hněv) je jedna ze základních emocí. Agrese je oproti tomu definována jako útočné chování, které může a nemusí mít svůj původ ve vzteku. Agrese se může projevit nejen fyzickým napadením, ale i verbálně (nadávky, pomluvy nebo mlčení – tzv: pasivní agrese).  

Agresivita je vlastnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle, uspokojení vlastních potřeb a schopnost vzdorovat těžkostem a v tomto kontextu je jistá míra agresivity zcela normální a potřebná.

Potlačený vztek

Co se děje, když člověk vztek a agresi potlačuje a nedává mu průchod? Bude se vracet tak dlouho a v různých podobách, dokud se je nenaučíme pustit. Jestliže budeme vztek upouštět bezpečným způsobem vyhneme se situacím, které se dají přirovnat k výbuchu papiňáku. Vztek se v nás nahromadí a když přijde poslední kapka, dojde k nekontrolovanému výbuchu hněvu. Taková situace je pro okolí obvykle zcela nečitelná, neboť nevidí, že se jednalo o následek potlačování vzteku, vidí jen náš výbuch způsobený v jejich očích nějakou maličkostí.

Další možností, jak se může potlačovaný vztek projevit je somatizace, projeví se tělesnými příznaky. Například vysoký krevní tlak, žaludeční vředy apod. Potlačování vzteku také stojí mnoho energie a může vyvolat chronický stres či depresivní stavy.

Užitečný vztek

Každá emoce nám přináší důležitou informaci o tom, jak nám je, jak jsou naplňovány naše potřeby a zda žijeme v souladu sami se sebou.

Ve vzteku je velká energie a pokud ji nasměrujeme nikoli k destrukci, ale k získání nějakého cíle, může to být hnací motor. Bez agrese bychom neulovili mamuta ani se nepostavili za svá práva.

Vztek sám o sobě je přirozený, normální a není třeba se za něj stydět.

Za co odpovědnost neseme je, jak vztek ventilujeme.

Neakceptovatelné je agresivní – násilné chování.

Je proto dobré mít v zásobě způsoby, kterými lze vztek upustit bezpečně, právě bez násilného chování:

1) Tělesné cvičení jako je běh, cyklistika, posilování nebo cokoliv, co je dobře dostupné. Společně se vztekem může odejít také kortizol, zjednodušeně řečeno hormon stresu, který se vyplavuje fyzickou aktivitou a potem. Nahromaděnou energii také přirozeně předáte do fyzického úsilí a nemusí se kupit v těle.

2) „Upustit páru“ lze například také boucháním do polštáře nebo boxovacího pytle. K boucháním do polštáře a podobným aktivitám si zvolte místo, kde budete sami. Projevy vzteku mohou vyvolávat v přihlížejících úzkost a v aktérovi posléze pocit studu. Tuto činnost doporučujeme kontrolovat tak, že budete počítat jednotlivé rány. Bouchnu 5x. Nestačí to? Ještě 3x. atd. Už jen samotné počítání a soustředění se na vnímání vzteku vám umožní získat nad ním kontrolu.

3) Vykřičte se. K této činnosti je vhodné například auto, ideálně zaparkované v bezpečné zóně nebo v lese či na místě, kde si to můžete a chcete dovolit. Opět platí doporučení, že někdy stačí fyzicky opustit místo konfliktu, poodejít stranou, nadechnout se na balkon, jít si nalít vodu nebo si odskočit do koupelny. Případně udělat pár dřepů nebo si alespoň promnout ruce a tím prostřídat napětí a uvolnění v těle. I tak malý pohyb může odklonit výbuch vzteku.

Dalším způsobem z ranku klidnějších metod může být dechové cvičení, meditace nebo progresivní svalová relaxace.

Spouštěč

Cesta, jak se naučit zvládat bezpečnou ventilaci vzteku, než přejde k agresivnímu chování je však založená na vnímání sebe sama. Naše tělo totiž mnohem dříve než naše mysl vnímá, že se vztek probouzí a vysílá signály, které lze zachytit v těle, pokud se na ně soustředíme. Průvodní projevy:

  • Pocení rukou
  • Zaťaté pěsti
  • Stažení úst
  • Ztuhnutí zátylku
  • Tlak na prsou
  • Třes v rukách a další

V takové fázi lze ještě vztek obvykle velmi dobře ventilovat jinak než násilně, případně ho zcela odklonit. Důležité je si ho všimnou a uvědomit si, že se to děje právě teď. Podívat se na to, co vám schází a co potřebujete a zkusit potřeby naplnit, než propukne vztek. Nejde už reakci zastavit? Zvolte některé z předchozích možností.

Které okolnosti nás vedou ke zlobné reakci?

Typickými spouštěči agrese jsou horko, hlad, hluk, únava a vyčerpání (zejména u dětí), stísněné podmínky, nerušení osobní zóny, překročení našich osobních postojů, úcty a hranic. A samozřejmě návykové látky.

Mluvte o tom, co cítíte

Nemyslíme tím popis toho, co nebo kdo vás štve, ale co skutečně prožíváte. „Mám vztek, jsem naštvaný a nevím co s tím. Potřebuji odejít jinam a mít chvíli pro sebe, abych se dal/a dohromady. Udělám pár kliků, třeba 15.“  O prožívání a co projevy vzteku působí okolí můžete mluvit se svými blízkými nebo třeba terapeutem. Samozřejmě i na Lince bezpečí to je možné.

Nedaří se reakce zvládnout bez násilí?

Nechte si pomoci od odborníka. Násilí, včetně tělesných trestů je neakceptovatelné a může zanechat vážné psychické následky. V České republice jsou organizace jako je Liga otevřených mužů  www.ilom.cz, kde s tímto tématem pomáhají mnoho let a mají dobré výsledky. Oběti násilí se mohou obrátit na Bílý kruh bezpečí. Pro děti je dostupná Linka bezpečí, kde mohou anonymně mluvit o čemkoliv, co potřebují. 

 

Tématu se autorka věnuje i v podcastu Na tenké Lince:

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání