Ve své kůži

Mezi nespokojenost se sebou patří v určitém období vizáž. Vlasy, barva nebo stav pleti, váha, možnosti držet módní trendy nebo stud nosit brýle či rovnátka. To všechno může být příčinou nespokojenosti. Přijmout svůj vzhled může být obtížné. U mladých lidí toto bývá často zesíleno nedostatkem zkušenosti a srovnáním se na sítích nebo mezi vrstevníky.

Martin se každé ráno dívá do zrcadla a vidí jen to, co mu chybí k dokonalosti. Jako mladý student gymnázia je neustále obklopen spolužáky, kteří se zdají být vše, co on sám není. Jeho vlasy nikdy nedrží tak, jak by chtěl, jeho pleť trpí občasnými výbuchy akné a jeho postava se jeví být méně atletická, než by si přál.

Každý den je pro něj výzvou, protože cítí tlak zapadnout mezi ostatní. Tento tlak je zesílen obrazy, které vidí ve filmech, v reels, na TikToku. Tyto obrazy vytvářejí iluzi dokonalosti, která se zdá být nedosažitelná. Martin se často srovnává s těmito nereálnými standardy, což vede k jeho neustálé nespokojenosti se sebou samým. Pochopitelně ví, že srovnávání mu na spokojenosti nepřidává a že je to obecně problém na sítích, ale nemůže si pomoci… vidí to a srovnávání je doslova vtíravé.

Někdy se mu dokonce zdá, že jediné, co vidí ostatní, jsou jeho nedokonalosti – ať už je to jeho váha, způsob, jakým nosí brýle nebo jeho neschopnost držet krok s nejnovějšími módními trendy z ekonomických důvodů v rodině. Tyto myšlenky se v jeho hlavě opakují jako nekonečná smyčka, která mu nedovoluje vidět sebe sama v pravém světle.

Každý den je pro Martina bojem mezi tím, kým je, a tím, kým si myslí, že by měl být. Ačkoli jsou okamžiky, kdy se snaží přijmout sám sebe takového, jaký je, tyto chvíle jsou zastíněny stálým pocitem, že není dost dobrý.

Mladí lidé dnes čelí mnoha výzvám, ale jednou z největších je tlak na to, aby vypadali a chovali se určitým způsobem. Tlak na to, aby splňovali nereálné standardy krásy a úspěchu, které jsou jim předkládány (většinou na sítích), může mít devastující účinky na jejich sebevědomí a celkové duševní zdraví. To také můžeme vidět u sebehodnocení Martina, který se ve svém sebehodnocení dostal do bludného kruhu vlastních nedostatečných představ.

S kým o tom může mluvit?

Bez ohledu na to, z jaké rodiny a poměrů Martin pochází, může on sám zkusit hledat buď uvnitř rodiny (ne jen u rodičů, ale i u prarodičů nebo širšího příbuzenstva), nebo vně. Podporu může hledat u trenérů, pedagogů nebo jiných dospělých, se kterými je možné zkoušet otevírat to, jak mu je a co prožívá. To vyžaduje odvahu.

Proto je téměř nutné takovou nabídku dávat opakovaně právě od dospělých, ať už plošně všem studentům, dětem nebo konkrétně v případě, že si všimneme, že něco není v pořádku. Pokud nikdo takový v okolí Martina není, vždy je tu Linka bezpečí, kterou může kontaktovat.

Jak mohou pomoci jeho blízcí, aby se dostal z kruhu ven?

Pokud takovým dospělým jste, je dobře, že jste si všimli.

• Validujte pocity. Je důležité, aby Martin věděl, že jeho pocity jsou platné – přirozené a pochopitelné a že není neobvyklé, cítit přetížení pod tlakem okolí, sítí, na svůj vzhled. Ujištění, že "je ok nebýt ok", může být uklidňující a může být prvním krokem k otevření dveří k dalšímu rozhovoru. Rozhodně není sám a možná i vy vylovíte podobný zážitek ze svého dospívání a nabídnete ho ke sdílení. Pocity nezlehčujte a oceňte, že Martin vůbec přišel.
• Kritické myšlení vůči médiím. Martin je chytrý a vzdělaný a ví, že srovnání plyne také ze sítí. Nechce je ale odstřihnout celé. Společným prohlížením a vytipováním profilů, videí, které toto umocňují pomůžete zkonkretizovat, co přesně tyto myšlenky vyvolává. Společně je pak možné hledat způsoby, jak se ke k tomu postavit. Naučte se společně analyzovat a rozpoznávat filtry, úpravy, nasvícení a další detaily zkreslující realitu, stejně jako mluvit o tom, co každý obraz dělá s pocity a myšlenkami ohledně své vlastní hodnoty.
• Podpora sebeakceptace: S Martinem lze také probrat, v čem konkrétně on sám je dobrý, „hodnotný“. Co mu jde, co na něm cení okolí a čeho si cení on sám na sobě. Stojí za to také hledat, jak jeho schopnosti a zájmy nezaložené na vzhledu prohlubovat a podporovat.
• Adaptace. Martin společně s někým dospělým ozkouší, co mu jde a zažije si nový způsob zacházení s potížemi. Může to být třeba i zklamání z toho, co se ovlivnit nedá a další ne zcela příjemné pocity provázející dospívání. Podstatné je zkoušet je pojmenovat a nenechávat je uvnitř izolované. Hledání toho, co pomáhá jemu konkrétně zvládat stres může být výbava lepší, než sada utěrek a porcelánu po babičce. A nemusíte být zrovna mistry mindfulness, abyste mohli takové cvičení navrhnout, ozkoušet společně nebo zahrnout do třídy nebo kolektivu. Nepohodlí a návrh možností, jak v něm vydržet je cesta k akceptaci vlastních prožitků.
• Pomoc zvenčí. V případech, kdy mladí lidé, jako je Martin, zažívají vážné problémy se sebeobrazem a dlouhodobě nic z toho, co bylo zmíněno nezabírá, může být užitečné doporučit vyhledání odborné pomoci, jako je individuální nebo skupinová psychoterapie. Někdy jednoduše anonymní člověk – odborník, může poskytnout to, co nikdo z blízkých nemůže. Právě zmíněnou anonymitu.
  
  Psychologové a poradci mohou nabídnout strategie a podporu, které mohou pomoci mladým lidem lépe zvládat a nakonec překonat své obavy a obavy. Linka bezpečí nabízí možnost kontaktu hned.

Být ve své kůži jako ryba ve vodě je dlouhodobý proces. Pravda je, že někoho stojí menší úsilí, jiného násobně větší. Ve věku dospívání a rané dospělosti se toto může stát ústředním tématem hledání vlastní identity, tím, kým jsem. Cesta může být trnitá, ale to k životu patří. Nabídnout pomoc však nemusí znamenat umetat cestičku příliš. Ale ukázat, že tam pod nánosem studu, strachu, a bahna sebekritiky nějaká vůbec je.