Moje dítě se řeže! Co dělat?!

Sebepoškozování se stalo rozšířenou strategií, jak zvládat stres a psychické napětí, jak si ulevit od náročných emocí, nebo naopak od nesnesitelných pocitů prázdnoty. Samozřejmě je to však cesta nezdravá, nevhodná a krátkozraká, protože časem po krátké úlevě přichází ještě větší propad. Největším rizikem je rychlý vznik závislosti na sebepoškozování a propuknutí sebevražedných myšlenek u dlouhodobého sebepoškozování. Proto vám přinášíme doporučení a tipy, jak jako rodič dobře reagovat, a jak sebepoškozování vhodně a včas řešit.

To je děsivé! Proč to dělá?!

Zjištění, že se náš potomek řeže, může přinést celou paletu pocitů – od zděšení a znechucení, vzteku a strachu, až po pocity viny, zoufalství a bezradnost. Je to pochopitelné, jsou to přirozené reakce na novou náročnou situaci. Není důvod si takové emoce vyčítat. Je však potřeba si při rozhovoru s dítětem zachovat „chladnou hlavu“, případně si dát chvíli času na zpracování svých vlastních emocí, než téma sebepoškozování začneme s dítětem řešit. Lidé se řežou proto, že jim to na chvíli přinese úlevu od napětí, vnitřního vzteku, úzkosti či stresu, prázdnoty apod. Jiné strategie jim přestaly fungovat, nebo jiné neumí či nemají, vnitřní napětí je příliš velké. Dá se také říct, že fyzická bolest v tu chvíli přehluší tu psychickou, a sebepoškozováním jim přinese jistý pocit kontroly nad náročnou situací. To, že to mají „v rukách“, když přijde fyzická bolest, jim dává tolik chybějící pocit vlastní síly a moci. Někdy je sebepoškozování voláním o pomoc.

Táhnout za jeden provaz. Rodič, dítě i psycholog.

V každém případě je potřeba dát dítěti pochopení pro jeho náročnou situaci, kterou prožívá, vyjádřit mu podporu a snahu pomoci. Ptejte se, co ho trápí, co způsobuje jeho stres a napětí? Nekřičte a nevyčítejte, jinak je velké riziko, že se vaše dítě uzavře a nebude chtít spolupracovat. Vyjádřete svou lásku k němu i své obavy a nutnost situaci společně řešit. Je totiž třeba říci, že jen malé procento sebepoškozujících se tohoto nezdravého návyku zbaví samo. Hodně důležité je tedy energii vložit do motivování dítěte ke spolupráci s psychologem. Ten mu může pomoci naučit se ventilovat silné emoce zdravým a efektivním způsobem. Naučit se se svými problémy svěřovat a nebrat je jako vlastní selhání. Hledat s dítětem jeho zdroje a opory, které mu pomůžou zvládat stresová období, krize a neúspěch. Posilovat sebevědomí dítěte, pomoci mu uvědomit si své silné stránky a dovednosti. Proto je potřeba domluvu na setkání u psychologa nebo psycholožky neodkládat.

Čeho se vyvarovat. A o co se snažit.

Nevyčítejte.

• „Jak jsi nám tohle mohla udělat?!“
• „Víš, jak z toho bude maminka smutná?“

Nekritizujte.

• „Co tě to napadlo za blbej nápad!“
• „Ty ses snad opravdu zbláznil?!“

Nevyhrožujte.

• „Chceš, aby tě zavřeli v blázinci?“
• „Takhle se na tu školu neodstaneš!“

Nezakazujte.

• „Máš zaracha, dokud se neuklidníš!“
• „Musíš mi slíbit, že už se nepořežeš!“

Všechny tyto věty nás mohou napadat ze zoufalství, bezmoci a bezradnosti – to je přirozené. Je skvělé, když se nad nimi pozastavíme a zamyslíme, co mohou napáchat. Vyvolávají totiž v dítěti jen další pocit selhání, nezvládání svého života a napětí. Způsobují to, že se s námi přestane bavit, uzavře se do sebe, cítí se ještě víc samo a přestane spolupracovat. A to je přesně to, co nechceme.

Záměrem rozhovoru s dítětem o jeho sebepoškozování by totiž mělo být:

Pochopit, že to má dítě náročné a uznat to.

Dát mu prostor vyjádřit své myšlenky i pocity.

Vytvořit koalici s dítětem a motivovat ho ke spolupráci s psychologem, aby bylo možné řešit příčiny sebepoškozování.

Opakovaně ujišťovat o podpoře a snaze kdykoliv pomoci.

Kde se věnují tématu sebepoškozování podrobněji.

Naše anonymní Linka bezpečí (116 111) je tu pro mladé lidi nonstop a zdarma a nabízí možnost probrat důvody a příčiny sebepoškozování, poptat se na možná řešení, dostat kontakty na psychology. Nebo se „jen“ vypovídat a ventilovat emoce. Zároveň je možné volat ve chvíli, kdy na člověka padne chuť se pořezat. Rozhovor se školeným konzultantem, který umí pracovat s vyhrocenými emocemi často přináší úlevu a nadhled, aniž by bylo nutné si nějak ublížit. Předejte jim naše číslo.

Pro rodiče, pedagogy a pečující osoby je pak k dispozici naše Rodičovská linka (606 021 021), která funguje od pondělí do čtvrtka od 13h do 21h a v pátek od 9h do 17h. Tam je možné probrat konkrétní vhodné kroky a reakce, možnosti psychoterapie i veškeré emoce a myšlenky, které zjištění sebepoškozování u blízkého dítěte přináší.