Potíže v rodině

Někdy se stává, že si rodiče po nějaké době přestanou rozumět, a pak se rozcházejí nebo rozvádějí. Vždy je to rozhodnutí dospělých, děti za to nikdy nemohou. Rozvod znamená, že už rodiče nebudou dál manželé, stále ale zůstanou tvou mámou a tvým tátou. Rozvod je pro rodinu velká změna a je přirozené, že nějakou dobu trvá, než si na ni všichni zvyknou.

Je jedno, v jakém věku tě rozvod rodičů zastihl, nikdy to není snadné. Po rozvodu obvykle rodina již nežije společně. Děti bydlí většinou s jedním z rodičů, a s druhým se proto vídají méně často. Někdy se také mohou u rodičů pravidelně střídat. Během rozvodu tě mohou potkat různé věci – hádky rodičů nebo naopak dusné ticho a někdy i jejich snaha se navzájem pošpinit, účast při soudním řízení, návštěva sociální pracovnice, rozhodování, ke komu z rodičů jít, změna bydliště i školy... Možná řešíš i něco jiného a rodiče na tebe pro samé starosti nemají čas.

Co s tím

• Hledej, kdo by ti v náročných chvílích mohl být oporou. Může to být někdo z rodičů, příbuzných, kamarádů, učitelů, vedoucí kroužku, trenér…
• Mluv s rodiči o tom, co prožíváš. Možná přes své starosti nevnímají, jak ti teď doma je. Řekni jim to a dej jim vědět, co potřebuješ ty.
• Popros rodiče, ať ti vysvětlí, co se děje a co bude následovat.
• Nezapomínej na věci, které tě těší, a věnuj se jim.
• Využít můžete i pomoci psychologa, který vás všemi změnami provede.
• V průběhu rozvodu s tebou může mluvit sociální pracovnice, která by měla hájit tvoje zájmy. Mluv s ní otevřeně o tom, co si přeješ.
• Pokud si chceš o čemkoliv popovídat, neváhej a ozvi se nám na Linku bezpečí. Podpoříme tě.

Někdy mohou nastat situace, za kterých děti přemýšlejí, že utečou z domova. Jedná se o náročné rozhodnutí, často o volbu menšího zla. Většinou se děje něco, co dětem ubližuje, nebo čeho se děti bojí a před čím tedy chtějí utéct.

Nejčastěji jde o:

• tělesné či psychické týrání nebo také o sexuální zneužívání,
• neshody s rodinou,
• problémy ve škole,
• problém s drogami a alkoholem,
• nečekané těhotenství,
• jiná těžká situace, se kterou si dítě neumí samo poradit.

Být bez domova na ulici je však hodně složité a problémy to vyřešit nepomůže. Naopak, mohou se přidat i další – člověku je zima, má strach, co bude, až ho najdou, kde přespí, co bude jíst, co se školou, někdo mu může ublížit.
Jsou však i situace, kdy se doma nic vážného neděje, ale mladý člověk už se chce osamostatnit. Jít bydlet třeba k příteli/přítelkyni, ale rodiče s tím nesouhlasí. Útěk z domova v takovém případě není řešením. Do 18 let by měl člověk respektovat rozhodnutí zákonných zástupců, nejčastěji rodičů. Vhodnější je hledat kompromis a domluvit se.

Co s tím

Vyplácí se řešit důvod, který tě vede k útěku, protože útěk z domova ti přinese další komplikace, které si nezasloužíš. Zkus hledat, kdo by ti s tím, co se děje, mohl pomoci.

• Pokud jsou důvodem potíže v rodině, obrať se na blízké, kterým důvěřuješ a mohli by tě podpořit (příbuzní, rodinní známí, učitel, vedoucí kroužku). Kdyby se nedařilo najít pomoc u někoho z těchto lidí, do svých 18 let se můžeš obrátit na sociální pracovnici na oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
  • Pokud je ti více než 18 let, můžeš se rozhodnout, že z domova odejdeš. Promysli si dopředu, kde budeš bydlet, z čeho budeš žít. Ať je tvůj odchod bezpečný.
• Pokud jsou důvodem potíže jinde než v rodině, svěř se rodičům a popros je o pomoc. Řešení většinou existuje. Pokud je to potřeba, mohou pomoci i různí odborníci. Hledat je můžete spolu s rodiči. Kdybyste potřebovali poradit s tím, jak situaci řešit, můžeš se poradit u nás na Lince bezpečí nebo rodiče na Rodičovské lince.

Když přemýšlíš o útěku nebo už utíkáš – jak nezůstat na ulici:

• V případě přímého ohrožení doma, volej policii. Spoj se s druhým rodičem, pokud tě ohrožuje jen jeden z nich. Dej mu vědět, kde jsi, aby tě nehledal.
• Dostaň se do bezpečí, nezůstávej na ulici – jdi k příbuzným, známým, sousedům. Požádej je o pomoc s řešením situace prostřednictvím sociální pracovnice a policie.
• Dej někomu blízkému vědět, že jsi v pořádku, aby tě nemusela hledat policie.
• Jestliže se situace ohrožení opakuje, domluv si předem, za kým můžeš jít.
• Pokud není nikdo blízký, ke komu můžeš jít, využij zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP).
• Jdi na bezpečné veřejné místo (třeba obchodní centrum), kde je teplo, sucho, světlo a volej na Linku bezpečí. Probereme spolu, co dál.

Když přemýšlíš o návratu domů z útěku:

• Najdi spojence, který ti bude při návratu domů oporou (např. kamarád, příbuzní, druhý rodič).
• Promysli, jestli už rodiče mohli zjistit, že jsi na útěku. Možná ne a návrat je bezpečný.
• Zkus rodičům zavolat a domluvit se o návratu – někdy může pomoci vysvětlit jim, co k útěku vedlo.
• Pomoct s návratem může i sociální pracovník nebo policie.

Domácí násilí říkáme tomu, když jeden z rodičů druhému vyhrožuje, napadá ho slovně nebo fyzicky, nebo ho jinak ohrožuje. Domácí násilí nemusí být jen mezi manžely nebo dospělými partnery, ale také mezi mladými, kteří spolu chodí, a dokonce i u lidí, kteří se už rozešli.

I když násilí není namířeno přímo na tebe, i tak se tě může silně dotýkat a zranit tě na duši i na těle. Rodiče se o tebe mají starat a zajistit ti bezpečí a klidné dětství. Pokud jeden druhého ohrožuje, ani ty se nemůžeš cítit dobře.

Co s tím

Násilí mezi rodiči právě probíhá:

• Najdi pro sebe bezpečné místo (někde doma, u někoho z blízkých, v okolí bydliště).
• Volej policii (158).
• Nesnaž se zachraňovat napadeného rodiče, aby se nestalo něco i tobě. Přivolej pomoc dospělých.
• Pokud je někdo zraněný, můžeš přivolat záchrannou službu (155).
• Zavolej na Linku bezpečí.

Mezi rodiči probíhá násilí, ale neděje se právě teď:

• Svěř se někomu dospělému, kterému důvěřuješ. Mluv o tom, co se děje a co prožíváš. Možná nechceš prozradit, co se doma děje. Je to pochopitelné, ale pokud se to nikdo další nedozví, domácí násilí samo nepřestane. Naopak se může ještě dál zhoršovat.
• Zajdi za sociální pracovnicí na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Mohou vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
• Nabídni rodiči webové stránky Domácí násilí nebo Bílý kruh bezpečí.
• Zavolej na Linku bezpečí. Rodiče mohou volat na Rodičovskou linku.

Pokud rodič pije alkohol v rozumné míře, nemusí to znamenat nic špatného. Alkohol ve velkém množství ale způsobuje závislost a přináší problémy. Pokud někdo z tvé rodiny často pije alkohol, může to pro tebe mít nepříjemné důsledky.

Člověk se stává závislým, pokud hodně pije alkohol a má problém s tím sám přestat. Člověku, který je závislý na alkoholu, se říká alkoholik. Alkoholik může ztrácet sebekontrolu, když je pod vlivem alkoholu, chovat se bez zábran, nevhodně a být i agresivní. Alkoholismus je nemoc, a proto se lidé, kteří jsou závislí, potřebují léčit.

Existují i jiné závislosti než jen alkoholismus. Například závislost na drogách nebo na výherních automatech, online hrách. Všechny závislosti jsou škodlivé.

Co s tím

• Mluv s rodiči o tom, co prožíváš, jak je to pro tebe náročné. Je důležité, aby to věděli. Může je to přimět závislost řešit.
• Svěř se s tím, co se doma děje někomu, komu důvěřuješ (příbuzným, učitelce, školnímu psychologovi, vedoucímu kroužku, trenérovi…).
• Neobviňuj se za to, že je někdo z rodiny závislý. Nemůžeš za to.
• Vyhledej pomoc sociální pracovnice. Měla by hájit tvé zájmy. Může vaší rodině doporučit i návštěvu různých odborníků, kteří by vám mohli pomoci situaci doma urovnat.
• Řekni si rodičům, aby ti zařídili podporu psychologa.
• Ozvi se na Linku bezpečí.

Může se stát, že někdo z tvých blízkých zemře. Mohl být nemocný, zemřít při nehodě anebo stářím.

Taková událost vždy člověka zasáhne, a to jak dospělého, tak i dítě. Každý takovou ztrátu prožívá jinak. Říká se tomu truchlení. Můžeš cítit velký zármutek, smutnou náladu, ale i vztek, že se to stalo. Někdy člověk má dojem, že necítí vůbec nic. Můžeš mít obavy, jestli se ještě budeš někdy cítit jako dřív. Někdo se snaží dělat, jako by se nic nestalo, jiný třeba pláče. Někdy ti to může být hodně líto a jindy zase vzpomínáš na chvíle, které jste spolu zažili.

Reakce na úmrtí blízkého bývá silná. Je to normální, když ti na někom záleželo. A není žádná ostuda dát najevo, jak ti je. Když ztratíš svého zvířecího kamaráda, který byl jako člen rodiny, může to bolet stejně silně, jako by šlo o člověka.

Co s tím

• Nebraň se svým pocitům. Cítit smutek, bolest, vztek je normální, když ti někdo zemřel.
• Když potřebuješ, mluv o tom, co se stalo. Řekni blízkým o tom, jak se cítíš. Nedrž to v sobě.
• Starej se o sebe. Když ti není dobře, můžeš snadno zapomínat na své základní potřeby. Nezapomínej jíst, pít. Snaž se odpočinout si.
• Věnuj se tomu, co tě baví, co ti může v náročných chvílích přinést do života i uvolnění a potěšit tě.
• Nevyčítej si, když ti v době truchlení něco udělá radost. Je to normální a moc užitečné. Neznamená to, že na zemřelého zapomeneš, ale může to být známka zdravého vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého.
• Pokud hluboké a dlouhé truchlení zasahuje do tvého běžného fungování, vyhledej podporu psychologa.
• Obrátit se můžeš na poradnu Vigvam, pomáhají projít truchlením.
• Zavolej na Linku bezpečí. Někdy může pomoci mluvit s někým, kdo není z rodiny nebo přítel.

V životě každého dítěte a mladého člověka nastávají situace, kdy se obává, jak na některé situace budou rodiče reagovat. A někdy naopak dopředu ví, že se asi budou zlobit, nebo se jim něco minimálně nebude moc líbit. Může to být důvod, proč má před nimi svá tajemství, nebo proč oddaluje něco jim říct.

Co s tím

• Popřemýšlej, jestli znáš podobnou situaci z minulosti. Pokud ano, co ti ji tehdy pomohlo překonat?
• Můžeš zkusit zapojit i nějaké blízké, aby ti pomohli s rozhovorem s rodiči. Třeba by jejich přítomnost či přímluva zmírnily reakci rodičů.
• Pomáhá, když rodiče zrovna nikam nespěchají a jsou v klidu.
• Zvaž, jak tvoji rodiče reagují v podobných situacích. Pomohlo by mluvit nejprve jen s jedním z rodičů?
• Někdy pomáhá rodičům nejprve napsat.
• Užitečnější bývá přiznat chybu, pokud se stala, a omluvit se. Zapírání většinu rodičů spíš rozzlobí.
• Ozvi se na Linku bezpečí, můžeme tě podpořit a pomoct se na reakci rodičů nachystat.

Po rozvodu či rozchodu rodičů se často stává, že máma nebo táta nechtějí zůstat bez partnera. Je přirozené, že chtějí znovu zažít lásku, mít s kým trávit volný čas, a také dobu až děti vyrostou. Bývá snazší ve dvou se postarat o domácnost, o děti. Někdy rodiče s novým partnerem založí novou rodinu. Může se stát, že takhle získáš i nové sourozence. Sžívání s novými členy rodiny může být složité pro všechny. Spojení dvou, do té doby cizích rodin, dohromady může přinášet řadu problémů.

Co s tím

• Pokud je pro tebe složité zvyknout si na novou rodinu, mluv o tom, co prožíváš s rodiči, nebo jinými blízkými lidmi.
• Nevyčítej rodiči, že chce mít partnera, ale řekni mu, jak se máš doma ty a co potřebuješ třeba jinak.
• Zkoušejte hledat kompromisy.
• Někdy nezbývá než si zvyknout, ale je užitečné zaměřit se na různé zdroje pomoci – být víc s kamarády, jezdit k druhému rodiči, k příbuzným, věnovat se svým zálibám.
• Když se soužití nedaří, vyhledejte s rodiči pomoc psychologa – třeba v rodinné poradně. Kontakt na ni najdete na internetu pod centrem sociálních služeb nejbližšího velkého města.
• Obrať se k nám, na Linku bezpečí, pokud chceš mluvit s někým nezaujatým.

Ústavní péče znamená, že dítě žije mimo svou rodinu v ústavním zařízení, jako je diagnostický ústav, výchovný ústav nebo dětský domov. Může jít o přechodný krátký pobyt. Někdy je ústavní péče dlouhodobější.

Důvody, proč se děti dostanou do ústavu, jsou různé. Někdy rodiče dětem ubližují nebo se o ně rodiče nedokáží dobře postarat, například když onemocní, nebo když mají velké finanční problémy, ztratí bydlení a nemají kam s dítětem jít.

Důvodem mohou být také průšvihy dítěte – např. záškoláctví, útěky z domova, problém s drogami a alkoholem, kriminální činnost.

Mnoha dětem se přechodem do ústavní péče uleví od problémů a těžkostí, které zažívaly ve své vlastní rodině. Jsou ale také děti, které spokojené v ústavním zařízení nejsou.

Co s tím

• Pokud je ti nařízena ústavní výchova, nezbývá než to respektovat. Mluv ale s rodiči, s příbuznými, se zaměstnanci ústavu o tom, jak se cítíš, co prožíváš.
• Spolupracuj s odborníky v ústavu. Můžeš se tak rychleji vrátit do života mimo ústav.
• Pokud máš prostor, věnuj se svým koníčkům, najdi si zdroje podpory (čtení, malování, sport, hudba).
• Pokud máš potíže s někým v ústavu, promluv o tom s tím, komu důvěřuješ (vychovatel, sociální pracovník, učitel, rodiče, příbuzní).
• Potíže v ústavu, změnu ústavu můžeš řešit s vedením ústavu nebo se svou sociální pracovnicí/kurátorkou podle místa svého původního bydliště. Ta tě má stále na starost a měla by se s tebou aspoň jednou za půl roku spojit a probrat, jak se ti daří. Mluv s ní otevřeně.
• Obrať se k nám na Linku bezpečí, podpoříme tě.

Finanční potíže nastanou, když rodina nemá dostatek peněz na to, aby zaplatila běžné výdaje, jako je jídlo, bydlení a třeba jí nezbývá ani na oblečení nebo kapesné pro Tebe. Někdy jde jen o přechodný nedostatek peněz. Pokud by to trvalo déle, mohlo by se stát, že by se o tebe rodiče nemohli dobře postarat.

Zajistit ti základní potřeby, jako je jídlo nebo oblečení, je rodičovská povinnost. Pokud mají rodiče s penězi potíže, můžeš to začít pociťovat i ty.

Co s tím

• Mluv o tom, co tě trápí, se svými blízkými. Nedrž to v sobě. Sdílení pomáhá.
• Zajímej se o situaci v rodině a o řešení, která rodiče plánují.
• Pokud jsi starší patnácti let, můžeš už chodit na občasné brigády a peníze si přivydělat. To, jestli doma máte dost peněz na zaplacení všeho potřebného, ale zůstává nadále odpovědností a záležitostí tvých rodičů.
• Obrať se k nám na Linku bezpečí a sdílej, co prožíváš s někým mimo rodinu.
• Rodiče mohou využít odborné pomoci – např. zjistit, zda mají nárok na nějaké sociální dávky: na Úřadu práce ČR, mohou se poradit v občanské poradně nebo na Rodičovské lince.

Sociální pracovnice chrání zájmy a práva dětí do 18 let. Jejím úkolem je pomáhat dětem, kterým se doma z různých důvodů nedaří dobře (např. když dětem doma někdo ubližuje, při rozvodu rodičů, když se s rodiči nejde na něčem důležitém domluvit).

Více o sociální pracovnici

Požádat ji o pomoc můžeš sám/sama i bez vědomí rodičů. Můžeš jí napsat e-mail, zavolat jí nebo za ní rovnou zajít. (Nejlépe v pondělí a ve středu mezi 9.-17. hodinou, to jsou úřední dny, tak by tam měla být. Ostatní dny může být v jiných rodinách nebo někde u soudu, tak ji nemusíš zastihnout.)

Najdeš ji na městském nebo obecním úřadě podle místa tvého trvalého bydliště. Hledej pod sociálním odborem oddělení sociálně právní ochrany (OSPOD).

Sociální pracovnice si s tebou popovídá o tom, co prožíváš, co tě trápí. Pak si promluví i s tvými rodiči, (někdy třeba i s učiteli, doktorem, sousedy, aby zjistila z různých stran, jak se máš), a pak se bude snažit navrhnout nejvhodnější řešení tvé situace.