Jak poznat, že dítě potřebuje odbornou pomoc

Pro rodiče ale může být těžké poznat, kdy jde o běžnou součást dospívání a kdy už je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Důležité je nevšímat si pouze jedné konkrétní situace, ale především změny, která trvá delší dobu a zasahuje do běžného života dítěte.

Kdy zpozornět?

O pomoc je vhodné uvažovat například tehdy, pokud u dítěte delší dobu pozorujete výraznou změnu nálady nebo chování, která není pro dítě obvyklá. Dlouhodobý smutek, úzkost, strach nebo podrážděnost. Časté tělesné obtíže, například bolesti břicha nebo hlavy bez jasné zdravotní příčiny, výrazné zhoršení spánku nebo změny v jídle, ztrátu zájmu o věci, které mu dříve přinášely radost, potíže ve škole, mezi kamarády nebo v rodinných vztazích. Opakované výroky typu „nemá to smysl“, „jsem k ničemu“ nebo zmínky o sebepoškozování či smrti. Pozornost si zaslouží také situace, kdy dítě samo opakovaně říká, že něco nezvládá, že se necítí dobře nebo že potřebuje pomoc.

Kdy ještě není potřeba panikařit?

Jednorázový výbuch emocí, strach z nové situace, smutek po hádce s kamarádem nebo období větší citlivosti nemusí znamenat, že je s dítětem něco v nepořádku. Děti se učí zvládat emoce postupně. Je běžné, že někdy reagují intenzivněji, než bychom očekávali. Pomáhá, když mají kolem sebe dospělé, kteří jim nabídnou bezpečí, naslouchání a podporu. Místo okamžitého hledání řešení zkuste nejprve dítěti nabídnout prostor větami:

„Vidím, že se něco děje. Chceš mi o tom říct?“

„Jsem tady pro tebe, i když je to teď těžké.“

„Společně zjistíme, co by ti mohlo pomoct.“

„Je to normální“?

Jako rodiče někdy hledáme odpověď na otázku: „Je to normální?“ Užitečnější ale bývá položit si tři jiné otázky: Je to pro moje dítě typické? Trvá to dlouho? Ovlivňuje to jeho každodenní život? Pokud se dítě kvůli svým obtížím přestává radovat z běžných aktivit, vyhýbá se kamarádům, zhoršuje se jeho fungování ve škole nebo se postupně uzavírá do sebe, je vhodné situaci nepodceňovat a poradit se s odborníkem.

Nečekejte na chvíli, kdy bude dítě v hluboké krizi. Stejně, jako je snazší léčit menší zdravotní obtíže než rozvinuté onemocnění, platí to i pro psychické potíže. Včasná podpora může zabránit tomu, aby se obtíže prohlubovaly, a dítěti i celé rodině ušetřit mnoho trápení.

Požádat o pomoc není selhání

Mnoho rodičů má obavu, že návštěva psychologa znamená, že něco nezvládli. Ve skutečnosti je vyhledání podpory projevem péče a zodpovědnosti. Stejně jako jdeme s dítětem k lékaři, když nás něco znepokojí po tělesné stránce, můžeme vyhledat odborníka i tehdy, když se dlouhodobě trápí jeho psychika. Někdy může pomoci jednorázová konzultace, jindy je vhodná dlouhodobější podpora. Důležité je, aby dítě vědělo, že na své starosti nemusí zůstávat samo. Včasná pomoc může dítěti usnadnit zvládání náročného období a pomoci mu znovu najít pocit jistoty, bezpečí a vlastní síly.

Pokud si nejste jistí, zda je situace vážná, můžete se poradit. Nemusíte čekat, až bude problém velký. Někdy stačí jediný rozhovor, který vám jako rodičům pomůže získat větší jistotu a dítěti nabídne podporu ve správný čas. Vyhledat pomoc není známkou selhání, ale projevem zájmu, odvahy a péče. Obrátit se můžete třeba právě na naši Linku bezpečí nebo Rodičovskou linku.