Poraďte mi prosím! Co mám dělat?!

Jejich prosba je pochopitelná. Často se nacházejí v situaci, kde je toho na ně příliš. Někdy trpí úzkostmi, panickými atakami, čelí ve škole výsměchu, ubližují si. Někdy to trvá měsíce nebo dokonce roky a pomoc nepřichází. Mají pocit, že na ně nikdo nemá čas a nikdo jim nerozumí. Nemají se komu svěřit, protože kamarád nebo kamarádka má ty samé problémy, a navíc už má za sebou hospitalizaci na psychiatrii. (Ano, i to slýcháme na telefonu). Nechtějí je zatěžovat ještě víc. Je jim těžko a k tomu všemu se od nich očekává, že budou fungovat ve škole, na kroužku, doma a každý den budou dávat na své sociální sítě nové příspěvky.

Toto slýcháme na telefonu, čteme v chatu nebo e-mailu, který k nám chodí do poradny. Ale i my dospělí se konec konců někdy dostáváme v životě do situací, kdy bychom rychlou radu zvenčí přivítali.

Takže proč si o ni neříct, že? Všichni bychom ji ocenili!

Potíž s radami obecně je ta, že neexistují žádné takové, na které by se dalo vždy spolehnout a které by pokaždé pomohly. Navíc někteří rady v minulosti následovali, a tak vědí hlavně to, co jim nepomáhá. I to se ale počítá, nikoli ale při hledání rady, ale hledání nové možnosti, která by stála za vyzkoušení.

Další okolnost v dnešní době je ta, že jsme si zvykli, že by všechno mělo být rychlé, nejlépe hned. V době, kdy máme díky internetu i dostupnosti služeb prakticky nepřetržitě možnost všechno vyřídit, to může vytvářet dojem, že všechno jde okamžitě. V jakoukoli denní dobu si objednáme nákup, léky v lékárně, dceři tenisky na tělocvik následující den ve škole, úklid domů a k tomu vyřídíme pracovní e-maily. Pořekadlo, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek v dnešní době jako by změnilo smysl. A o jeho užitečnosti by se v první polovině 21. století dalo jistě polemizovat.

Poradit rychle

Když k tomu všemu přidáme ještě vliv myšlení současného západního světa, který nám nabízí a často možná i vnucuje představu, že můžeme při dostatečné vůli zvládnout všechno, co chceme, máme na stres zaděláno. Nejenže se potýkáme s náročnou událostí v našem životě, nemocí, nebo rozchodem, ještě navíc máme pocit, že bychom si měli umět sami rychle poradit. A když to neumíme, jsme k tomu všemu, co je už samo ze své podstaty náročné a bolestivé, zavaleni pocity vlastního selhání.

A tak není divu, že si i k nám volají jak děti, tak dospívající pro radu.

Univerzální rada? Umíme víc

Jak už bylo zmíněno, univerzální rady nedáváme. Víme totiž, že by to nefungovalo. V každé situaci společně s našimi klienty hledáme řešení individuální. A to proto, že každý prostě potřebuje něco jiného, každému pomáhá něco jiného a možnosti každého z nás jsou různé a různě limitované. Nedávalo by smysl, když bychom někomu, kdo ze stresu v práci a doma celou noc nezamhouří oko, poradili, aby se na všechno pořádně vyspal. Nebo někomu, kdo trpí nechutenstvím, řekli, ať se pořádně nají. A jak by se cítil člověk, který trpí depresí a nemá sílu vstát z postele, kdybychom mu poradili, aby se prostě zvednul a šel si zaběhat? Asi by bylo jednoduché a přehledné, kdyby to fungovalo ale nefunguje.

Jak tedy na to?

S ohledem na zkušenosti a ověřenou praxi Linky víme, že jsou to právě sami klienti, kdo to řešení mají často v sobě a potřebují ho jen odkrýt a navést na jejich vlastní cestu. A na tu se vydáváme společně s nimi.

Nemáme konkrétní recept na to, co by zaručeně nejvíc pomohlo. Hledáme ale podle možností každého, a to společně umíme velmi dobře.

Někdy můžeme také doporučit vyhledat další odborníky a místa, kde si můžou hledat další pomoc. Jedině oni dokážou říct, co jde a co ne, vzhledem k jejich vztahům doma, ve škole, mezi vrstevníky nebo k tomu, jestli žijí ve městě nebo na vesnici. Nutno je přihlížet třeba i k tomu, zda mají ve svém okolí někoho, ke komu mohou mít důvěru a kdo by jim mohl pomoct nebo kdo je podpoří.

Proměnných v této rovnici „Co mám dělat? + individuální okolnosti = rada“, je tedy dlouhá řada a všechny je v našich kontaktech zohledňujeme.

Chcete příklad? Tady je:

Někdy se nám stává, že se nás třeba dívka na telefonu zeptá, jestli si myslíme, že by byl dobrý nápad říct o šikaně ve sportovním kroužku trenérce. Dovedla by si to představit, trenérka už jednou takový problém vyřešila, věří jí. Tady může být práce rychle hotová. Klientka přichází sama s řešením, které může snadno realizovat. Možná potřebovala jen od někoho slyšet, že je její nápad v pořádku a v neposlední řadě, že by se jí to dít nemělo a je na místě to řešit.

Někdy je ten proces delší, procházíme různé možnosti a nic se nezdá být dobré. Trenérka o šikaně už ví, přehlíží ji, rodiče nemají čas, třídní odchází za týden na mateřskou a nová školní psycholožka nastoupí až za měsíc. Dívka mívá na kroužku čím dál častěji panické ataky a musí několikrát z tréninku odejít. Tím čelí ještě větším posměškům. Ve škole se nemůže soustředit a bývá vyčerpaná. Situace se jeví jako bezvýchodná. Z kroužku se stala zátěž, která ovlivňuje její každodenní (ne)fungování a přímo ovlivňuje psychické zdraví naší klientky. Řešením v takové situaci může třeba být na kroužek přestat chodit. Což vyžaduje úsilí, odvahu a komunikaci a kroky můžeme třeba i naplánovat.

Ne vždy musíme hledat někoho dospělého, kdo by za dítě nebo dospívajícího mohl a někdy i měl jeho problém řešit. Někdy třeba s volajícím vymýšlíme plán přípravy na maturitu, někdy mu pomáháme utřídit si myšlenky ohledně výběru školy. O všem rozhoduje klient. I o tom, jestli vymyšlený postup vyzkouší nebo ne.

Klidně se i stává, že se v rozhovoru řešení ukáže samo. Může to být třeba v situaci, kdy na druhém konci telefonu nejdříve slyšíme zrychlený dech, pláč, rozrušení. To je pro nás často signál, že volající může být zahlcen tíživými pocity natolik, že by přes ně možné řešení nemohl vidět ani ve chvíli, kdyby mu ho někdo položil přímo před nos. Naším úkolem pak je s ním jeho emocemi projít, pobýt v nich, porozumět jim, nebo mu pomoct je přijmout. Když se mu podaří z této laviny pocitů vykouknout ven, může najednou vidět možnosti, které předtím vidět nemohl.

A někdy řešení není vidět a ani ho společně nenajdeme

I to se může stát. A pokud tím klient sám není ohrožen, je dobré to pojmenovat a přijmout pocity s tím spojené. Může to být v situaci, kdy k nám volá třeba dospívající dívka, která chce pomoct kamarádce. Ta už rok hubne, téměř nejí, začíná se stranit. Volající už vyzkoušela všechno, několikrát s kamarádkou mluvila, nabízela pomoc. Ta byla ale vždy odmítnuta. V takovou chvíli může být úlevné slyšet, že pro kamarádku dělá, co může. Ale víc už nejde. A není to málo. Teď už je to na kamarádce. A to může být právě v době, kdy jsme se naučili řešit všechno, a to, pokud možno sami a rychle, někdy ta největší výzva. V takové chvíli se potýkáme s pocity nejistoty, pochyb a možná i netrpělivosti. A i to k nám patří a je to v pořádku stejně, jako když přijmeme, že někdy žádné dobré řešení neexistuje.

Je fajn mít parťáka

Ať už ale řešení najdeme, nebo ne, je fajn to s někým probrat. Může nám to pomoct utřídit myšlenky, získat od druhého jiný náhled, nápad, podporu, možná i jistotu. A hlavně už na to nebýt sami.

Pokud jste i vy dítětem nebo studentem/studentkou do 26 let a chcete s námi váš příběh sdílet, zavolejte nám na naši bezplatnou anonymní nonstop linku na čísle 116 111, přijďte na náš chat nebo napište do naší e-mailové poradny. Rádi se s vámi pokusíme najít to, co právě vy hledáte.