Rozchod sem, rozchod tam… Já se na něj podívám! Aneb co dělat, když se s mou ratolestí někdo rozejde?

Bezprostředně po rozchodu – nezlehčovat, normalizovat

Je to vůbec možné? Ano, je. Tvůj milý se s tebou rozešel. Tvá milá už s tebou není. Jak to pochopit? Srdcem stěží, rozumem by se na to dalo podívat třeba takto: „Není tady, protože se tak sám/sama rozhodl/a. Byla to její/jeho volba. Nemůžeme nikoho k sobě pevně přivázat. Takové věci se v životech dějí.“

Můžeme pomoci nabídkou normalizace situace a svým klidem. Žádná panika. Nabídnutím cesty přijetí rozchodu jako události, kterou život také přináší. Nikoliv však zlehčováním situace! Dítě může vyhledávat spíš samotu než jakoukoliv jinou společnost. Netlačte, ale nabízejte – svou pozornost, zájem a čas.

Plač tolik, kolik potřebuješ – přijetí a prožití emocí

Nechte své děti prožít jejich bolest, smutek, vztek a frustraci. Jejich pocity jsou nejspíš hodně silné, jejich prožívání dost možná velmi vyčerpávající. Je na místě toto vše cítit.

Nabídněte jim přijetí jejich prožívání a řekněte jim, že ačkoliv jim to v daný moment přijde možná až k neuvěření, slunce zase vyjde. Statistiky uvádějí, že za svůj život průměrně potkáme až šest takových protějšků, se kterými bychom mohli partnersky moc hezky a spokojeně žít.

Více týdnů po rozchodu – nezůstávej doma!

Můžete položit otázku: „Co by tě teď nejvíc bavilo?“ Můžete být překvapeni, že mnozí budou přesně vědět. Třeba vypadnout někam ven, pouštět si hudbu nebo nemuset teď vůbec nic.

Stejně tak můžete čekat odpověď: „Mně teď nic nepomůže.“ K ničemu dítě nenuťte, ale zkuste přijít s nabídkou konkrétní aktivity, která by pozornost mladého člověka přivedla jinam. Zajít na fotbal, tenis, do kina nebo si koupit nové šaty.

Zkuste se potom zeptat: „Jak ses cítil/a před a po návštěvě kamaráda, kina nebo čehokoliv jiného? Co pro tebe bylo lepší?“

Po třech měsících – je rozchod prohrou?

Nabídněte dětem jiný náhled. Rozchod je o ztrátě kontaktu s konkrétním člověkem. Každá ztráta je bolestná. Ztráta vztahu může být jednou z nejbolestnějších.

Nedávejme plané či neurčité naděje. Zaměřme se na to, co s jistotou můžeme nabídnout. Každý konec znamená nový začátek, i když to krátce po rozchodu může znít jako obří klišé.

Začne vznikat prostor pro nové věci, zážitky a lidi. Je na každém, jak moc si z nového začátku vezme a zda jej bude považovat za jedinečnou příležitost zažít i lepší dny, než jaké byly ty „před rozchodem“.

Popřemýšlej. Co se událo, jak a proč?

Máte-li to štěstí, můžete po čase dětem nabídnout rozhovory, ze kterých se třeba dozvědí o důvodech rozchodu více. Ze svých postřehů se může naše dítě hodně učit, případně změnit něco na svém chování či výběru, aby si v dalších vztazích vedlo lépe.

Co když to chce více času?

Nic nezabírá? Pak nečekejte a jděte se poradit. Psychologové, terapeuti, lidé na krizových linkách, stejně jako kamarádi či třeba „někdo neznámý na lavičce u zastávky autobusu“ mohou pomoci.

Rozhovor s někým nezaujatým může přinést úlevu, lepší či nové pochopení sebe i těch druhých, přijetí, stejně jako inspiraci pro další dny a nové životní plány.

Přeji hodně zdaru a špetku štěstí. Víc opravdu není potřeba. Především trpělivost a láskyplné přijetí vašeho dítěte a jeho emocí po rozchodu.