Sebepoškozování
Zkus hledat jiný způsob úlevy od napětí
Někdy můžeš mít pocit, že je toho na tebe moc. Můžeš cítit smutek, naštvání, úzkost, stres, mít v hlavě chaos, být bez energie nebo se prostě necítit dobře – a ani nemusíš vědět proč. To, co prožíváš, může mít různé příčiny a nemusíš umět svoje pocity pojmenovat, aby sis mohl/a říct o pomoc.
Někdy se necítíš dobře, ale neumíš přesně říct proč. Cítíš smutek, naštvání, podrážděnost, všechno tě zahlcuje nebo jsi úplně bez energie. Hůř se soustředíš, nemůžeš spát nebo tě přestaly bavit věci, které tě dřív těšily. Možná to doma a před známými skrýváš. Možná se tvým blízkým těžko vysvětluje, co prožíváš. A možná ti to nevěří.
Podobné prožívání může mít mnoho příčin. Někdy je důvod jasný – třeba problémy doma, samota, šikana, rozchod nebo dlouhodobý stres. Jindy se člověk necítí dobře, i když má pocit, že se mu vlastně nic špatného neděje. Vliv může mít i dospívání a hormonální změny, které se v tvém těle odehrávají, zdravotní stav, vrozená citlivost.
Důležité je, jak se cítíš a jak moc ti potíže zasahují do běžného života. Ať už je příčina jakákoliv, zasloužíš si pomoc.
Příběh ze života:
Poslední dobou mě všechno štve. Nechce se mi do školy ani mezi lidi. Když jsem sama, je mi ale ještě hůř. Rodiče říkají, že jsem líná, jenže já se fakt nedokážu k ničemu přinutit.
Možná máš pocit, že nejsi dost hezký/á, chytrý/á, zábavný/á nebo úspěšný/á. Srovnáváš se s lidmi ve škole nebo na sítích a připadá ti, že ostatní zvládají život lépe.
Je přirozené, že lidé chtějí být přijímáni svým okolím a často se (hlavně v období dospívání) s ostatními kolem sebe hodně srovnávají. A někdy si kvůli tomu vůbec nevěří.
Pocit, že nejsi dost dobrý/á, není důkaz, že to tak opravdu je. Sebevědomí se v průběhu života mění a dá se postupně posilovat.
Příběh ze života:
Když otevřu sociální sítě, všichni vypadají líp než já. Mám pocit, že nemám nic, v čem bych byla dobrá, a nechápu, proč by se se mnou někdo chtěl bavit.
Možná už víš, že potřebuješ pomoc, ale nevyznáš se v tom, koho oslovit. Psycholog, psychoterapeut a psychiatr pomáhají s duševním zdravím, každý ale trochu jiným způsobem.
Nemusíš hned umět správně vybrat. Důležité je obrátit se na první bezpečné místo, odkud tě mohou nasměrovat dál. Využij pomoc, pokud cítíš, že to potřebuješ! Zasloužíš si ji.
Příběh ze života:
Řekla jsem rodičům, že chci k psychologovi. Zeptali se, co je se mnou tak hrozného. Nevím, jak jim vysvětlit, že už na svoje myšlenky a pocity sama nestačím.
S psychologem můžeš mluvit o tom, co prožíváš, o vztazích, škole, rodině nebo o tom, že si ubližuješ. Psycholog může poskytovat poradenství a některé druhy psychologických vyšetření.
S tím, že budeš chodit k psychologovi, musí souhlasit tvoji rodiče, pokud ti ještě nebylo 18 let. Někdy jde na první schůzku přijít bez jejich souhlasu a až tam vymyslet, jak si o souhlas rodičům říct. I na to se můžeš při objednávání zeptat. Docházet k psychologovi můžeš častěji nebo i jen jednorázově. Záleží na tom, s čím tam přicházíš.
Školní psycholog pomáhá s potížemi ve škole, v kolektivu i s osobními problémy. Může být dobrým prvním místem, kam jít. Často bývá dostupný rychle.
Psychoterapeut s tebou obvykle pracuje pravidelně a delší dobu. Společně se snažíte porozumět tomu, co se v tobě děje, jak reaguješ na různé situace a co chceš změnit.
Důležité je, aby ses v terapii cítil/a bezpečně a mohl/a postupně mluvit otevřeně. Když ti jeden terapeut nesedne, je v pořádku hledat jiného.
Někteří terapeuti mají smlouvy s pojišťovnami, potom se za psychoterapii nic neplatí. Jinak může být sezení zpoplatněné.
Psychiatr je lékař, který se zabývá duševním zdravím. Může posoudit závažnější nebo dlouhodobé potíže, doporučit léčbu a předepisovat léky.
Pokud léky dostaneš, ptej se, čemu nerozumíš, a říkej lékaři, jak na tebe léky působí. Dávku neměň a léky nevysazuj bez domluvy s psychiatrem.
Do 18 let budeš potřebovat s péčí psychiatra souhlas rodičů, někdy i jejich doprovod k němu.
K odplavení stresu a pocitů strachu, paniky a úzkosti pomáhá, když zaměříš pozornost jinam. Zklidni tělo:
Tato technika tě přivede zpět do přítomného okamžiku, zmírní obavy. Hodně pomáhá, když ji trénuješ, i když jsi v pohodě. Pak ti naskočí jako první pomoc a stres ti nezabrání v jejím použití.
Zaměř se na:
Vše si v duchu nebo nahlas pojmenuj a sleduj, jestli se úzkost proměňuje, třeba jen o kousek.
Jsi chvíli v pohodě, pak tě všechno štve nebo se ti chce brečet? Máš pocit, že ti nikdo nerozumí, nebo tě rozhodí i maličkost? Puberta není jen o tom, že se mění tvoje tělo. Proměňuje se i to, jak přemýšlíš, co prožíváš a jak vnímáš sebe i ostatní.
Hormony, změny v mozku a nové zkušenosti můžou způsobit, že jsou tvoje emoce silnější a nálady se rychle střídají. Někdy máš chuť být s kamarády, jindy chceš mít klid a nikoho nevidět. Můžeš být citlivější na kritiku, víc řešit svůj vzhled nebo přemýšlet o tom, kam patříš a co si o tobě myslí ostatní.
To, že prožíváš silné emoce, neznamená, že je s tebou něco špatně. Každý dospívá svým tempem a neexistuje jediný správný způsob, jak pubertu prožívat.
I když jsou změny nálad běžné, nemusíš všechno vydržet. Pokud tě smutek, úzkost, vztek nebo pocit osamělosti trápí dlouho, často se vracejí nebo ti brání zvládat běžné věci, zasloužíš si podporu.
Příběh ze života:
Poslední dobou mě všechno vytáčí. Rodiče mi vadí, kamarádi mě někdy štvou a pak mě zase mrzí, že se se mnou nebaví. Občas se mi chce brečet, ale vlastně nevím proč. Když jsem se svěřila kamarádce, zjistila jsem, že podobné pocity má taky. Ulevilo se mi, že v tom nejsem sama.
Pomoc hledej u psychologa - nejrychlejší cesta je oslovit školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Pokud zvolíš psychologa mimo školu a bude mít dlouhou objednací lhůtu, můžeš si pro odbornou pomoc a podporu dojít do nejbližšího krizového centra. Krizové centrum je zařízení, do kterého může přijít člověk sám a napoprvé i bez vědomí rodičů. Někdy jsou centra zaměřená na konkrétní problém - např. Dětské krizové centrum se zaměřuje na zneužívání a týrání. Pomáhají zadarmo, nejčastěji tam pracují psychologové, psychiatři a sociální pracovníci. Jít tam můžeš bez objednání i doporučení, prostě když to potřebuješ.
Každý psycholog nebo psychoterapeut má trochu jiný způsob práce a je přirozené, že ti hned první psycholog nemusí vyhovovat. Také je důležité, aby ti byl lidsky příjemný. Neboj se jemu nebo rodičům říct, když ti to u něj nesedí. Je v pořádku jít k někomu jinému.
Pokud máš sebevražedné myšlenky, které se daří zvládnout ve spolupráci s psychologem, či psychiatrem, můžeš na léčbu docházet jen ambulantně. To znamená, že tě nikam nezavřou.
V případě, kdy nepůjde sebevražedné myšlenky zvládnout a budou ohrožovat tvůj život, můžou tě tvoji blízcí nebo záchranná služba převézt do psychiatrické nemocnice k léčebnému pobytu (hospitalizaci).
Záleží na tvém zdravotním stavu. O způsobech léčby si promluv s lékaři, měli by ti vše vysvětlit. V psychiatrické nemocnici dostaneš prostor si odpočinout. Budou s tebou mluvit o tom, co prožíváš. Můžeš dostat léky, které ti pomohou se zklidnit, vyspat, nabrat síly. Pobyt bývá různě dlouhý podle toho, jak se léčba vyvíjí.
Zjisti si o tom víc
Zkus hledat jiný způsob úlevy od napětí
Přemýšlíš většinu času o jídle, kolik jíš a jak vypadáš?

Na různé emoce pomáhají různé úlevové techniky
Může být mírná nebo tě může úplně pohltit
Mít depresi není ostuda, ani selhání; řekni si o pomoc

Společník poruch příjmu potravy; dokonalost nebo radost?
Někdy se může zdát, že není jiné řešení, než nebýt
Kdy zpozornět a jak postupovat, když dítě hovoří o vlastní smrti
Co sebepoškozování je, co dětem dává a proč k němu přistupují
Může se stát, že trpím poruchami příjmu potravy a nevím o tom?

E-mailová poradna nabízí, co v reálném světě děti nezažívají
Jaký je mezi nimi rozdíl, kdy se objevují a jaké mají projevy
Jsme tu i pro tebe. Není žádná ostuda, říct si o pomoc. Ozvi se.
Naše služby jsou určeny pro děti a studenty do 26 let.
Až budeš kontaktovat Linku bezpečí, nemusíš se nám představit jménem, ani říkat žádné další osobní údaje (třeba kde bydlíš, nebo kam chodíš do školy), pokud si to nebudeš přát. To znamená, že jsi pro nás anonymní.
Služba je zdarma. Není pro nás důležité, jakou hudbu posloucháš, jestli jsi věřící, jestli se ti líbí kluci nebo holky, kolik máte doma peněz, nebo jakou barvu vlasů nosíš.