Násilné chování

Když ti někdo ubližuje nebo tě zraňuje, jedná se o tělesné týrání. Takové jednání způsobuje bolest, zranění, škrábance, řezné a bodné rány, zlomeniny, podlitiny a modřiny. Někdy je tělesné týrání tak kruté, že může zapříčinit i smrt.

Tělesné týrání může být:

• bití,
• fackování,
• kopání,
• tahání za vlasy,
• bití předměty,
• házení a třesení,
• škrcení,
• pálení.

Týrat mohou rodiče, ale i sourozenci nebo třeba partner nebo partnerka. Také šikanování je formou tělesného týrání.

Nikdo nemá právo se k tobě takhle chovat! Tělesné týrání se může stát jen jednou, ale taky může trvat delší dobu.

Týrání zraňuje tělo, ale bolí i na duši.

Dítě nebo mladý člověk, který zažije tělesné týrání, může být vystrašený a cítit velkou úzkost. Může se cítit osaměle a zoufale, uzavírat se do sebe.

Může přemýšlet nad útěkem z domova nebo nad sebepoškozováním či dokonce mít sebevražedné myšlenky. Může se horšit ve škole.

Pokud násilí probíhá už dlouhou dobu, časem se může stát, že se oběť vzdá a cítí se bezcenně. Už nedoufá, že by někdo mohl pomoci a násilí začne vnímat jako normální. Takové pocity jsou reakcí na velké dlouhodobé násilí, které nikdo nezastavil.

Co s tím

• Nenechávej si to pro sebe! I když to může být těžké, je třeba o týrání někomu říct. Týrání může dlouho probíhat v rodině za zavřenými dveřmi a nikdo o něm nemusí vědět. Když se s týráním svěříš, může se situace změnit. Zasloužíš si žít v bezpečí.
• Řekni o tom, co zažíváš, dospělému, kterému důvěřuješ – někomu z příbuzných či známých, učitelů, své doktorce. Všichni mají povinnost ti pomoci.
• Můžeš zajít na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde pracují sociální pracovnice. Jejich úkolem je pomáhat dětem, kterým se z nějakého důvodu doma nedaří dobře.
• Dojdi si k lékaři, pokud máš nějaké zranění. Od lékaře si nech napsat zprávu o tvých zraněních a jak k nim došlo. Může to být použito jako důkaz proti tomu, kdo ti ubližuje. Lékař má povinnost týrání oznámit policii nebo sociální pracovnici.
• Pořizuj si důkazy ubližování, pokud to jde udělat bezpečně – foť si zranění, nahraj si chování toho, kdo ti ubližuje, třeba i jen zvuk. Může to sloužit jako důkaz. Pusť to ve škole – učiteli, výchovnému poradci – mají povinnost ti pomoci.
• Zavolej na policii, ukaž jim důkazy, pokud je máš.
• Obrať se na Linku bezpečí. Můžeme si promluvit o tom, jak ti je. Můžeme ti předat kontakty na odborníky. Pokud nám sdělíš své jméno a adresu, můžeme ti i zařídit, že za tebou sociální pracovnice přijde. Je jen na tobě, co všechno nám budeš chtít říct.
• Ozvi se odborníkům, kteří se na pomoc týraným dětem zaměřují. Např. do centra Locika, nebo dětského krizového centra.

Když někdo zraňuje tvé city a dělá něco, kvůli čemu máš pocit, že nestojíš za nic, jde o psychické týrání. Po takovém chování můžeš cítit vinu, smutek i zoufalství a bezmoc. Psychické týrání zanechává velké rány na duši, protože se objevuje obvykle v blízkých vztazích – v rodině nebo mezi partnery. Psychické týrání může probíhat i v dalších vztazích, třeba mezi učitelem a žákem nebo mezi vrstevníky.
Psychické týrání může být:

• křik a nadávky,
• ponižování a shazování,
• zastrašování,
• ignorování a vylučování z rodinného dění,
• přílišné kontrolování,
• velký nátlak,
• zakazování přátel, domácí vězení a zákaz zábavy,
• vystavování nebezpečným situacím nebo takovým, kdy zažíváš velký stres (domácí násilí, zneužívání drog nebo alkoholu).

Slýchat nebo zažívat doma podobné věci není v pořádku. Není to ale rozhodně tvá vina, pokud to tak je.
Máš právo na klidný domov s lidmi, kteří tě mají rádi. Týrání se můžeš bránit.

Co s tím

• Seber odvahu a řekni o tom dospělému, kterému důvěřuješ – někomu z příbuzných či známých, z učitelů, své doktorce. Všichni mají povinnost ti pomoci.
• Můžeš zajít na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde pracují sociální pracovnice. Jejich úkolem je pomáhat dětem, kterým se z nějakého důvodu doma nedaří dobře.
• Pořizuj si důkazy ubližování, pokud to jde udělat bezpečně – nahraj si chování toho, kdo ti ubližuje, třeba i jen zvuk. Může to sloužit jako důkaz. Pusť to ve škole – učiteli, výchovnému poradci – mají povinnost ti pomoci.
• Obrať se na Linku bezpečí. Můžeme si promluvit o tom, jak ti je. Můžeme ti předat kontakty na odborníky. Pokud nám sdělíš své jméno a adresu, můžeme ti i zařídit, že za tebou sociální pracovnice přijde. Je jen na tobě, co všechno nám budeš chtít říct.
• Ozvi se odborníkům, kteří se na pomoc týraným dětem zaměřují. Např. do centra Locika, nebo dětského krizového centra.

Pokud je dítě nebo mladý člověk někým nucen účastnit se sexuálních aktivit, říká se tomu sexuální zneužívání. Může jít o líbání, dotýkání na intimních místech, pohlavní styk, nucení sledovat sexuální aktivitu druhých lidí, prohlížet si pornografická videa a fotky.

V České republice je pohlavní styk povolen až od 15 let. Ani starší lidé 15 let však nesmí být do sexuálních aktivit nuceni.

Ten, kdo zneužívá, je nejčastěji někdo z blízkého okolí. Může to být i někdo, koho známe a máme dokonce rádi. (Příbuzný, soused, učitel nebo třeba rodinný přítel.) To rozhodně neznamená, že takové chování je v pořádku!

Nikdo nesmí dělat nic sexuálního, když se ti to nelíbí, nepřeješ si to nebo je ti to nepříjemné. Tvoje tělo patří jenom tobě a je jen na tvém rozhodnutí, jestli se ho druzí smějí dotýkat nebo ne.

Může se stát, že dospělý říká, že to bude vaše společné tajemství, které nesmíš nikomu prozradit. Je to ale jen kvůli tomu, že ví, že dělá něco, co se nesmí.

Co s tím

• Zkus se někomu svěřit. Může chtít hodně velkou dávku odvahy, abys to šlo někomu říct. Je ale moc důležité to zkusit. Když to neuděláš, nejspíš to bude pokračovat.
• Vyhledej někoho, komu důvěřuješ – z příbuzných či známých, z učitelů, své doktorce. Všichni mají povinnost ti pomoci.
• Můžeš zajít na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde pracují sociální pracovnice. Jejich úkolem je pomáhat dětem, kterým se z nějakého důvodu doma nedaří dobře.
• Oznámit to můžeš i na Policii.
• Pořizuj si důkazy ubližování, pokud to jde udělat bezpečně – nahraj si chování toho, kdo ti ubližuje, třeba i jen zvuk. Může to sloužit jako důkaz. Můžeš ho předat policii.
• Pokud by ti nešlo promluvit o tom, co zažíváš, s nikým z těchto lidí, možná by pro tebe bylo jednodušší probrat vše v bezpečném prostoru u nás na Lince bezpečí.
  • Pokud se rozhodneš zavolat na Linku bezpečí na čísle 116111, nebudeme tě do ničeho nutit.
  • Můžeš si už na ústředně říct, že chceš mluvit s ženou nebo s mužem, a pokud to bude možné, vyhovíme ti. Když nebudeš chtít popisovat detaily ze sexuálních zážitků, rozhodně nemusíš. Záleží jenom na tobě, co budeš říkat.
  • Můžeme vymýšlet, co by se dalo dělat dál, aby se sexuální zneužívání zastavilo. I tady platí, že když zůstaneš v anonymitě (nebudeš se představovat), nebudeme o tom, co se ti děje, nikomu říkat.
  • Pokud si to ale budeš přát a povíš nám svoje jméno, a odkud jsi, můžeme ti pomoct více. Můžeme kontaktovat odborníky, kteří zajistí, abys byl/a v bezpečí a sexuální zneužívání přestalo. I o tom si můžeme na Lince bezpečí popovídat.
• Obrať se na další odborníky - např. na Dětské krizové centrum.

Rodiče (nebo dospělí, u kterých jsi v péči) mají povinnost se o své děti dobře starat. Pokud to nedělají a nevšímají si jejich potřeb, jedná se o zanedbávání. Zanedbávání může ohrozit vývoj dítěte, ve vážných případech dokonce jeho život.

O co se rodiče mají postarat:

• Máš právo mít dostatek jídla a pití.
• Rodiče ti musí obstarat oblečení a boty na letní i zimní období.
• Rodiče mají povinnosti tě pravidelně brát na prohlídky k lékaři.
• Rodiče se musí postarat o to, aby ses nedostal/a do nebezpečných situací, nebo nezůstal/a dlouho sám/sama.
• Rodiče by ti měli dávat najevo svou lásku k tobě.
• Také je jejich povinnost umožnit ti chodit do školy a rozvíjet tvé nadání a schopnosti.
• Rodiče ti mají být k dispozici, když je potřebuješ.

Zanedbávané dítě se může cítit osaměle, bezmocně, být hladové, nemocné.
Zanedbávání nemusí být na první pohled patrné, ale často bývá dlouhodobé. O to je nebezpečnější.

Co s tím

• Seber odvahu a řekni o tom dospělému, kterému důvěřuješ – někomu z příbuzných či známých, z učitelů, své doktorce. Všichni mají povinnost ti pomoci.
• Můžeš zajít na městský či obecní úřad na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, kde pracují sociální pracovnice. Jejich úkolem je pomáhat dětem, kterým se z nějakého důvodu doma nedaří dobře.
• Obrať se na Linku bezpečí. Můžeme si promluvit o tom, jak ti je. Můžeme ti předat kontakty na odborníky. Pokud nám sdělíš své jméno a adresu, můžeme ti i zařídit, že za tebou sociální pracovnice přijde. Je jen na tobě, co všechno nám budeš chtít říct.

Šikana může být různé opakované ubližování od někoho, komu se sám nemůžeš bránit. Může probíhat ve škole, ale i venku mimo školu, v rámci kroužku, na táboře, přes internet.

Z naší zkušenosti víme, že se často jedná o:

• pomlouvání a intrikování,
• navádění ostatních, aby se s tebou nebavili, posmívání,
• strkání, šťouchání,
• bití, kopání, dokonce i škrcení,
• házení věcmi, schovávání a ničení tvých věcí,
• nucení do něčeho, co se ti nelíbí, bolí tě, nebo co tě ponižuje.

Šikanu může zažít kdokoliv v jakémkoliv věku. Šikanování se často časem zhoršuje a začne být krutější. Nikdo ale nemá právo druhým ubližovat, a to žádným způsobem. Nikdo nemůže za to, že se stal obětí šikany.

Nikdo by neměl šikaně přihlížet a nezajistit oběti pomoc. Tím v podstatě šikanu schvaluje. Je na místě hledat pomoc u dospělých, protože samotná oběť šikany na to často nezvládne sebrat dost odvahy.

Co s tím

• Pokud se k tobě někdo v okolí chová nepřátelsky, ubližuje ti, a ty nevíš, jak dál, nebo víš o někom, komu se to děje, překonej strach a vyhledej dospělého, kterému důvěřuješ! Pokud to někomu neřekneš, nemusí nikdo poznat, že potřebuješ pomoc, a zůstaneš na to sám/sama.
• Říct to můžeš rodičům, hodnému učiteli ze školy, školnímu psychologovi, výchovnému poradci nebo třeba metodikovi prevence. Důležité je, aby tě vyslechl a snažil se ti pomoct.
• Nabídni rodičům, aby se poradili na Rodičovské lince, kdyby nevěděli, jak ti se šikanou pomoci.
• Pokud se šikana děje ve škole, je povinností školy ji řešit. Řekni o ní někomu ve škole, komu důvěřuješ.
• Ve vážných situacích můžeš volat i Policii na čísle 158.
• Obrať se k nám na Linku bezpečí. Budeme ti naslouchat a nemusíš se bát, že bychom nevěřili tomu, co se ti děje. Víme, že takové věci se stávají. Probereme, jak postupovat dál, podpoříme tě.

O znásilnění mluvíme, když někdo druhého donutí k sexuálnímu kontaktu násilím nebo tím, že mu násilím vyhrožuje. Násilník také může využít toho, že se člověk není schopen bránit (např. při opilosti, bezvědomí, ve spánku, pod vlivem drog, ze strachu a podobně). Nemusí jít jen o pohlavní styk, může se jednat také o orální sex, anální sex, dotýkání se na intimních místech. Násilník se snaží dosáhnout sexuálního uspokojení proti vůli oběti. Za znásilnění oběť nikdy nemůže. Ani v případě, kdy je oblečená přitažlivě, nebo když jde někam s někým sama. Za své násilné chování je zodpovědný vždy pouze ten, kdo ubližuje.

Někdy se znásilnění může vyvinout i z původně dobrovolné sexuální aktivity. Jestliže jeden z partnerů už nechce pokračovat, jasně to říká a ten druhý to nerespektuje, může jít o znásilnění.

Znásilnění je vždy velkým zásahem do pocitu bezpečí, narušuje sebevědomí, sebehodnotu člověka.

Co s tím

Pokud dojde k tomu, že jsi obětí znásilnění, zkus pro sebe co nejdříve zajistit pomoc.

• Zavolej někomu blízkému, dojdi za ním a svěř se mu s tím, co se stalo. Zkuste společně promyslet, co dál.
• Obrať se na Linku bezpečí, probereme s tebou, jaké máš možnosti.
• Je důležité si rozmyslet, zda se chceš obrátit na policii.
  • Znásilnění je trestný čin a je tedy možné to udělat. Je pak šance, že bude násilník odhalený a potrestaný a už neublíží někomu jinému. Může to pro tebe znamenat úlevu, pocit zadostiučinění a spravedlnosti.
  • Vyšetřování může být náročný proces, vyplácí se zvážit, jestli se na to cítíš. Někdo se proto rozhodne, že je pro něj přijatelnější znásilnění nenahlásit.

Pokud se rozhodneš se na policii obrátit:

• Řekni někomu o doprovod, pokud to pro tebe bude příjemnější. Jestliže je ti méně než 18 let, budou k tvému výslechu volat sociální pracovnici.
• Pokud je ti méně než 18 let, máš právo požádat o to, aby policejní výslech vedla osoba stejného pohlaví jako jsi ty. V takovém případě by měl být výslech vedený šetrně a tak, aby se už nikdy nemusel znovu opakovat.
• Zkus odložit sprchu. Přesto, že ze sebe chceš zážitek smýt, pro policii je důležité zajistit všechny důkazy vedoucí k usvědčení agresora (např. jeho sperma na tvém těle, částečky kůže, vlasy).
• Pokud jsi dívka, pravděpodobně bude nutné gynekologické vyšetření.

Pokud se rozhodneš na policii neobrátit:

• Pokud jsi dívka, můžeš si v lékárně pořídit přípravek na zabránění těhotenství.
• Je na místě se obrátit na lékaře (dívka gynekologa, chlapec venerologa) a poradit se o tom, kdy a jak provést testy, které vyloučí nákazu pohlavní chorobou.
• Vyhledej pro sebe odbornou pomoc, která ti pomůže traumatický zážitek ze znásilnění zpracovat.