Na Lince bezpečí odpoledne zazvoní telefon a dovolává se plačící dívka. Něco se stalo doma. Dívka mluví tiše, odmlčuje se, klepe se jí hlas. Byla sama doma s tátou, ale utekla, protože za ní přišel do pokojíčku a sahal na ni. Zase...
Už dlouho nemáš život ve svých rukou, neděláš věci podle sebe? Tvá přání a potřeby nejsou důležité, protože zásadní je, aby byl spokojený on? Všemožně se snažíš předcházet tomu, aby nebyl nespokojený a nerozzlobil se. To je ale většinou nesplnitelný úkol. Jakákoliv drobnost ho popudí, a přichází trest.
Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se vám zdá, že se trápí. Je možné, že se vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že vám dítě věří a pomalu se vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…
V prvním článku jsme se zamýšleli nad tím, jak dítě oslovit, navázat s ním kontakt, jestliže jste si všimli, že ho něco trápí. Dočetli jste se, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností, co uslyšíme a respektem, co dítě chce. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení. Co si s tím počít?
Blíží se léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků, může být období prázdnin zaslouženým uvolněním. Pokud si ale všímáte, že dítě ve vašem okolí se trápí, projevuje se jinak než obvykle, nemusíte jen přihlížet.
Vztek vzniká ve chvíli, kdy nejsou naplňovány naše potřeby nebo jsou překročeny naše hranice. Často bývá považován za „černou ovci“ emoční rodiny. Přitom agrese je projev sebezáchovy, bez které bychom nepřežili. Rozdíl mezi prožíváním pocitu vzteku a projevu agrese je zásadní, stejně jako porozumění tomu, co je vyvolává a jak s nimi zacházet zdravě.