Blog

Přemýšleli jste jako rodiče někdy nad tím, jak to mají vaše děti se svěřováním se vám? Znáte ten pocit důvěry, kdy za vámi vaše dítě přišlo a chtělo si promluvit o nějaké své záležitosti? Otevírá své nitro, je plné očekávání, napětí i obav, jak na to zareagujeme. V tu chvíli jsme pro něj možná ti nejdůležitější.

Jak známo, člověk je tvor společenský, takže je přirozené, že i děti mluví a píší na Lince bezpečí často o svých kamarádských vztazích. Je pro ně důležité, jak se jim daří ve skupině svých vrstevníků. Když to funguje, je to super. Přemýšleli jste někdy nad tím, proč si děti svých kamarádů váží?

Minule jsem zmínila, že funkční přátelství je úžasná věc. Jenže ono nám kamarádství umí přinést i spoustu starostí.

Dneska bych se chtěla věnovat situacím, kdy může funkční přátelství přinášet starosti. Mám na mysli chvíle, kdy se dítěti svěří kamarád s nějakou hodně náročnou situací. Stalo se vám to někdy? Vzpomenete si, jak vám v tu chvíli bylo? Taková důvěra s sebou nese spoustu emocí.

Sebepoškozování je fenomén, se kterým se na Lince bezpečí výrazněji setkáváme až v posledních několika letech. Zhruba před dvaceti lety, kdy jsem na lince začínala, se toto téma vůbec neobjevovalo. A nyní? Zejména v písemném kontaktu se děti s tímto problémem svěřují velmi často. Téměř každý chat se k tomuto tématu nakonec stočí. Děti, s kterými si povídám o potížích, nejprve „oťukají“, jestli si mohou dovolit přiznat i toto. Často se objevuje…“ono to není to hlavní, o čem si s vámi chci psát“.

„Píšeme si, je fajn, že má o mě někdo zájem. Sejít se s kámošem nebo kámoškou, se kterou si už nějaký čas píšu, na tom přeci není nic divného… ach jo, kamarádovi to už několikrát nevyšlo, tak si aspoň pošleme fotky. A nemůžou být i trochu lechtivé? Proč ne. Cože?! Chce další, a když je nepošlu nebo nepřijdu, všem je ukáže! Co teď?! Poslat? Neposlat? Co když se to dozvědí rodiče? Vždyť jsme o tom mluvili a výslovně mi to zakázali! Tohle přece nemůže nikdo vidět! A mám za ním jet, i když si to naši nepřejí? Bylo by lepší tu nebýt…“