Blog

Linka bezpečí, stejně jako mnoho jiných krizových linek, je tu proto, aby podpořila dítě či mladého člověka, který se ocitl v náročné životní situaci. Potřebuje něco probrat, je zaplavený těžkými pocity a zároveň je připraven nechat si pomoci. Někdy by téma vydrželo i do druhého dne, někdy ne. Nezapomínejme, že o těžkých věcech se těžko mluví. Odhodlání se svěřit může být za 10 minut pryč. Nehledě na vysoce akutní situace typu sebepoškozování nebo chuť se zabít. Proto jsou tu krizové linky, které jsou snadno dostupné právě tehdy a právě tam, kdy to volající potřebuje. A jak dostupná je Linka bezpečí a na co se můžete spolehnout?

Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se vám zdá, že se trápí. Je možné, že se vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že Vám dítě věří a pomalu se vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…

Minule jsme se zamýšleli nad tím, jak vůbec dítě oslovit, navázat s ním nějaký kontakt, pokud máte pocit, že ho něco trápí. Podívali jsme se společně na to, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností k tomu, co uslyšíme a respektem k tomu, co chce dítě. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení.

Blíží se léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků.