Blog

Petra, matka šestiletého Tomáše, má poslední dobou pocit, že se od sebe vzdalují. Roztržky jsou na denním pořádku – Tomáš se vzteká kvůli každé maličkosti, odmítá poslouchat, a když s ním Petra mluví, často slyší jen trucovité ticho. Po každé hádce má Petra pocit, že ztrácí trpělivost, zatímco Tomáš se uzavírá do sebe. Dříve měli hezký vztah, ale nyní se zdá, že každý rozhovor končí konfrontací.

Taková situace může být pro rodiče velmi frustrující a bolestivá. Mít pocit, že ztrácíte blízkost se svým dítětem, může vyvolávat smutek i bezmoc. Obzvláště když se jedná o předškoláka nebo dítě v raném školním věku, které prochází mnoha změnami a hledá své místo ve světě. Jak tedy navázat zpátky kontakt a zlepšit komunikaci, když máte pocit, že se neustále jen hádáte?

Vztek vzniká ve chvíli, kdy nejsou naplňovány naše potřeby nebo jsou překročeny naše hranice. Často bývá považován za „černou ovci“ emoční rodiny. Přitom agrese je projev sebezáchovy, bez které bychom nepřežili. Rozdíl mezi prožíváním pocitu vzteku a projevu agrese je zásadní, stejně jako porozumění tomu, co je vyvolává a jak s nimi zacházet zdravě.

Deprese je závažné psychické onemocnění a zdaleka jím netrpí jen dospělí. Týká se i dětí a dospívajících. Odlišit ji od smutné nálady nebo vzteku není jednoduché. Ale možné. Neléčená deprese má významný dopad na kvalitu života dětí. Dochází ke ztrátě radosti ze života, nenávisti k sobě, zhoršení vztahů s blízkými, zažívání pocitu osamělosti, sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám a opakovaným pokusům se zabít. Kdy být na pozoru a jak vyměnit bezmoc za pomoc?

Život rodiče je fascinující. Někdy se může zdát stereotypní, ale také dokáže pořádně překvapit. Častokrát pomáhá vědomí, že právě ty náročné situace (zejména pak téma dětského vzdoru nebo puberta) určitě prožívají i jiní rodiče. A možná vám někdy přijde na mysl, že jsou jako rodiče mnohem lepší.

Mateřství je nám často předkládáno jako období plné slunce, naplnění, ryzího štěstí. Z obálek časopisů na nás pomrkávají načesané fit maminky a jejich klidná miminka, působící dojmem, že pokud někdy zapláčou, tak možná tak maximálně na pět minut. Dvakrát týdně. Občas si ještě přečteme o poporodním blues nebo o poporodní depresi, ale o existenci matek v depresi, která přetrvává i dlouho po porodu nebo vzniká nezávisle na něm, se již tak běžně nemluví. To ale neznamená, že smutné mámy mezi námi nežijí.

Zlepšit atmosféru a navodit příjemné pocity v rodině neznamená odstranit konflikty nebo kritiku. Ty mohou být součástí komunikace, obzvlášť, pokud jsou sdělovány konstruktivně. V pořádku samozřejmě není slovní agrese, ani ta pasivní v podobě zarytého mlčení, natož pak násilí. Podpořit však můžeme způsob, skrze který můžeme dosáhnout laskavého prostředí, ve kterém se lépe žije.

Jedním z nich je zvýšení počtu kladných a příjemných komentářů k sobě navzájem. Zní vám to jednoduše? To je dobře. Je to jednoduché a má to velký dopad na rodinné rozpoložení.