Není to tak dávno, co jsme se děsili, že našemu dítěti přistane na mobilu takzvaný „dick pick“. Možná bychom se ale divili, co mají děti ve svých schránkách dnes. Otevírám e-mail v E-mailové poradně Linky bezpečí a začíná můj pracovní den. Vím, že se mohu téměř spolehnout, že několik psaní bude také o sebepoškozování nebo se v něm toto téma objeví, a to hned v různých podobách.
Do e-mailové poradny Linky bezpečí píše dívka, že její kamarádka Lily Collins, známá herečka, hladoví a hubne. Ozývá se nám komorná Alžběty Bavorské, známé jako Sissi, že císařovna nejí. Mohli by nám psát také znepokojení přátelé Eltona Johna, Lady Gaga, Oprah Winfrey či princezny Diany. Je to možné? Jasně, že ne. V Americe ani v Británii zřejmě o existenci naší Linky bezpečí nic nevědí a císařovna patří do úplně jiného století. Kdyby však žili tito lidé v současnosti a v naší vlasti, již by to takový nesmysl nebyl. Všechna tato slavná jména mají totiž něco společného – jejich sdílené trápení se jmenuje porucha příjmu potravy. A všichni kolem sebe mají někoho blízkého, kdo je tím vším znepokojen a přemýšlí, co s tím.
Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se vám zdá, že se trápí. Je možné, že se vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že Vám dítě věří a pomalu se vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past…
Minule jsme se zamýšleli nad tím, jak vůbec dítě oslovit, navázat s ním nějaký kontakt, pokud máte pocit, že ho něco trápí. Podívali jsme se společně na to, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností k tomu, co uslyšíme a respektem k tomu, co chce dítě. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení.
Blíží se léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků.
Také s touto otázkou k nám na Linku bezpečí klienti volají. Nevědí, jak celou situaci uchopit. Začnou se třeba nemocnému i vyhýbat, protože netuší, jak jinak se chovat. Zde je pár tipů, jak můžeme nemocné podpořit nebo jim alespoň být tak blízko, jak to oni, resp. jejich nemoc dovolí.