Přechod ze základní na střední školu je krokem, který s sebou přináší mnoho změn, a u někoho možná také obavy a strach, což je naprosto přirozené, pochopitelné a v pořádku. Co můžete od přechodu ze základní školy na střední očekávat? Co vás tam může čekat a jak se na to připravit?
Nikdo z nás rodičů nechce, aby bylo jeho dítě šikanované. Přesto se šikana děje téměř na každé škole. Důležité je umět rozpoznat rozdíl mezi pošťuchováním a šikanou. Vědět, jak můžeme svému dítěti pomoci ve chvílích, kdy to potřebuje a co můžeme požadovat po učitelích a vedení školy při systematickém řešení šikany.
Změna v podobě přechodu ze střední školy na vysokou školu je poměrně zásadní a představuje často významný milník v životě mladého člověka. Už jenom zorientovat se v systému VŠ je dost náročné. Ve své praxi se setkávám převážně se studenty z humanitně zaměřených oborů, které mají například oproti oborům technickým to specifikum, že studium bývá o něco méně strukturované. Zvládnout zkouškové, zachovat si duševní zdraví a zůstat „v pohodě“ je možné, ať už jde o jakýkoliv obor. Chce to ale přípravu a trochu péče o sebe.
Jak pracovat se silnými emocemi svých dětí? Jak jim pomoci, aby si uměly s náročnými situacemi a svými pocity samy poradit? Co jako rodiče můžeme udělat pro to, aby naše děti v životě prospívaly, aby rozuměly samy sobě? To jsou otázky, na které by rád znal odpověď snad každý rodič. V knize „Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte“ na ně autoři Daniel J. Siegel a Tina Payne Bryson výstižně odpovídají. Výchovu dítěte totiž dávají do souvislostí s vědeckými poznatky o fungování mozku. Shrnutí 2 tipů z této knihy vám přináším v tomto článku.
Léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se vám povede ho rozptýlit, ale jakmile je o samotě, vidíte, že pláče nebo se někde schoulilo do klubíčka a nechce s nikým mluvit. Může být také v kontaktu s ostatními naštvané a vyvolávat konflikty, nebo také plačtivé a přecitlivělé. Nechcete to nechat jen tak být, zároveň nechcete být moc dotěrní. Co teď?
Dny, kdy slovo šikana patřilo fyzicky jen do školních tříd a skříněk, jsou již dávno pryč. S rozmachem technologií se do digitálního světa přesunulo to dobré a zajímavé, ale najdeme v něm i odvrácenou stranu anonymních radovánek a sociálních sítí. V čem je to jiné? Na co si dát pozor? A jak se bránit, když už jste uvízli?