Regina vystudovala jednooborovou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Na Lince bezpečí pracuje jako tisková mluvčí a PR specialista. Dále spolupracuje s KBT klinikou jako psycholog a terapeut.
Rozhovor o provozu Linky v době karantén a omezení. Článek vyšel na ct24.ceskatelevize.cz a přinášíme vám jeho přepis. Problémy v rodině, pocit osamělosti nebo deprese provázejí děti v době nouzového stavu. S těmito problémy se nyní častěji obrací na Linku bezpečí. Kvůli psychickým problémům svých potomků se ozývají také rodiče. Vyplývá to z dat, která webu ČT24 poskytla mluvčí neziskové organizace Regina Jandová. Provoz Linky přitom komplikuje karanténa nebo onemocnění jejích zaměstnanců.
Nekonečné pípání zpráv na mobilu, věčné vysedávání u počítače a hádky, když máte jet na chalupu, kde není wifi. Tyto situace zná jistě každý rodič, který vychovává dospívající dítě. „On-line“ svět se stal součástí našich životů, pomáhá nám v rychlejší a snadnější komunikaci, ale nese s sebou i značná rizika.
S kyberšikanou se již setkal každý druhý dospívající. Na Lince bezpečí věnujeme tomuto tématu zvýšenou pozornost. Jedním z důvodů je zvyšující se počet dětí, které nám volají kvůli šikaně a kyberšikaně. V roce 2016 to bylo nejvíc hovorů za poslední 4 roky – přijali jsme 2239 hovorů. Problém kyberšikany řeší spíše dívky a obecně o něco starší děti (14-15 let), kvůli šikaně ve školním prostředí volají spíše chlapci a děti v mladším věku (12-13 let).
Vztahy v rodině významným způsobem ovlivňují emoční vývoj dítěte a podílejí se na utváření vzorců chování, na základě kterých bude dítě v budoucnu řešit své vlastní životní situace a problémy. Harmonické a trvalé rodinné vztahy nevzniknou ze dne na den, ale je potřeba na nich pracovat. A na co se ve vztahu k dítěti zaměřit?
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství. Pokud jsme byli jako děti něčemu vystaveni nebo o něco ochuzeni, odráží se to i v dospělosti. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že traumatické zážitky z dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme na nás zanechávají nesmazatelnou stopu. Ovšem můžeme být v dospělosti šťastní bez ohledu na to, co jsme prožili? Na tuto otázku se snaží, ve své knize „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, odpovědět finský psychoterapeut Ben Furman a zároveň dokázat, že přestože na nás naše zážitky mají velký vliv, nejsme vězni vlastní minulosti.
Děti jsou upřímné, spontánní, energické, neunavitelné, občas vzdorovité, tvořivé a hlavně inspirativní. Každý den nás překvapí novými nápady.Od narození děti učíme poznávat svět a výchovně je provázíme podstatnou částí jejich života. S dětmi se ale učíme i my! Dělají nás lepšími a v řadě situací se nám snaží připomenout, že i my jsme byli kdysi dětmi. Co se můžeme naučit od dětí?