Ještě jsme se ani nestihli oklepat z pandemie coronaviru a už je tu válečný stav na Ukrajině. A tak se opět intenzivně hlásí o slovo bezmoc: směs nepříjemných stavů, během kterých pociťujeme v různé míře paralýzu, silný smutek a jakousi rezignaci nebo apatii. Byť je to vzhledem k aktuální krizové situaci do jisté míry přirozená reakce, může to být také hodně omezující. Zvláště tehdy, když místo odevzdanosti potřebujeme naopak napnout všechny své síly…
Život je mimo příjemných záležitostí také plný výzev, problémů, starostí a překážek. V kontextu aktuálního dění na Ukrajině se může svět zdát temným místem. Právě během krizových chvil je důležité v sobě umět aktivovat posilující strategie, výdrž a motivaci. K tomu všemu je klíčový prožitek naděje, který může hodně pomoci, když nám docházejí síly. Umíte jí rozvíjet nebo snadno propadáte strachu a bezmoci?
Někdy nevědomky zadupáváme dětské sebevědomí, aniž bychom si to uvědomovali. Podíváme se na pocity, které se v dítěti odehrávají, pokud je v přehnané a každodenní míře kritizováno. Možná jsme hyper kritiku v dětství zažili. Co to v nás způsobilo? Jak z toho ven?
Školní fobie je něco, s čím se řada dětí potýká. Jedná se o velký strach ze školy, školního prostředí, třídního kolektivu či nějaké části dění ve škole. Strach je zdravá a přirozená emoce. Když ale přeroste ve velkou úzkost, začíná omezovat a jako nebezpečné vnímáme i obvyklé situace, pravděpodobně se jedná o fobii. Fobie může mít různé projevy od úzkosti, pláče, strachu ze školy, přes odmítání, chození za školu až po agresivní chování ve škole.