Blog

Sebepoškozování se stalo fenoménem, v posledních letech můžeme v Česku mluvit o epidemii sebepoškozování mezi dospívajícími. Děje se tak pravděpodobně vlivem zaměření naší západní společnosti na rychlost a výkon, vlivem sociálních medií a celospolečenských události jakými byly pandemie a války. Ubližování si je projev výrazné psychické nepohody a/nebo psychické křehkosti, který je potřeba brát vážně a společně řešit. Nejde o „módu“, ale o rychle a nekriticky se šířící nezdravou strategii odreagování.

Nedávno se mne zeptal známý, jak to udělat, aby jeho blízká příbuzná vyhledala psychologickou pomoc. Je přesvědčený, že by ji setkání s odborníkem pomohlo v její obtížné životní situaci. Moc mu na ní záleží… Přináším pár jednoduchých kroků, co v podobných chvílích podniknout, v trochu jiném příběhu. Je možné je ale aplikovat na nejrůznější životní události.

Jedním z velmi častých hovorů na Lince bezpečí je téma potíží při navazování přátelství a následné samoty. Věta „Nemám žádné kamarády“ se ozývá ze sluchátka na Lince bohužel velmi často. Jaké jsou možnosti a jaké limity pomoci dětem v podobné situaci?