Současný životní prostor většiny z nás se neomezuje jen na prostory doma, v práci, nebo na další místa, kde se pohybujeme fyzicky. Vyskytujeme se také v prostoru, do kterého nelze vkročit a ani se v něm ničeho dotknout. Řeč je o kyberprostoru, který se nás dotýká více než dost a šlape nám na krk ve chvílích, které nejméně očekáváme. Seznamte se s nejužitečnějšími webovými stránkami, které vám pomohou řešit problémy spojené s užíváním internetu.
S určitou formou šikany ve škole se setká přes 40 % dětí. Statistika možná nuda je, její údaje jsou však neúprosné. Ohledně šikany ALARMUJÍCÍ. Během letošního září k nám na Linku bezpečí kvůli šikaně zavolalo přes dvě stovky dětí. Je to dvakrát více než v září 2015. V období první poloviny 2018 nás po telefonu kontaktovalo kvůli šikaně přes 1200 dětí! Oproti stejnému období v 2017 je to nárůst o více jak třetinu…
V listopadovém blogu jsme si pověděli, jak na Lince bezpečí pracujeme s dětmi, které trápí šikana. Jak postupujeme, když k nám zavolají místo dětí trpících šikanou jejich rodiče? Nabídneme jim, že i tyto problémy mohou řešit u nás na Rodičovské lince, která v rámci organizace Linka bezpečí, z.s. také působí. www.rodicovskalinka.cz/. A také zde můžeme nabídnout například toto „mini-desatero“ pro podporu jejich snadnější orientace v této problematice boje proti šikaně.
První lásky, vztahy s rodiči, snaha najít si přítele na internetu… Každodenní témata mnoha hovorů na Lince bezpečí a zároveň knihy, která vypráví příběh o dospívání. Seznamte se prosím.
V dnešní době mladí lidé udělají cokoliv, aby prostřednictvím sociálních sítí zaujali své okolí a stali se tzv. virálními. Ve chvíli, kdy začne být jejich tvorba populární, se díky sdílení na internetu začne šířit jako virus. Internetové výzvy jsou právě jednou z možností, jak se veřejně prezentovat na sociálních sítích. Některé z nich mohou být zábavné a pozitivní, jiné naopak mohou být nebezpečné a vést i k trvalým zdravotním následkům.
„Píšeme si, je fajn, že má o mě někdo zájem. Sejít se s kámošem nebo kámoškou, se kterou si už nějaký čas píšu, na tom přeci není nic divného… ach jo, kamarádovi to už několikrát nevyšlo, tak si aspoň pošleme fotky. A nemůžou být i trochu lechtivé? Proč ne. Cože?! Chce další, a když je nepošlu nebo nepřijdu, všem je ukáže! Co teď?! Poslat? Neposlat? Co když se to dozvědí rodiče? Vždyť jsme o tom mluvili a výslovně mi to zakázali! Tohle přece nemůže nikdo vidět! A mám za ním jet, i když si to naši nepřejí? Bylo by lepší tu nebýt…“