„Jsem už přes půl roku zaseknutá ve velmi nepříjemném stavu. Jako bych utrpěla zlomeninu sebevědomí,“ napsala nám čtenářka Hanka. Její příběh vám nejspíš bude povědomý. Nebo je tu někdo, kdo se nebojí ztrapnění, ponížení, znemožnění? Navíc od člověka, kterého jsme si vážili, a před lidmi, na kterých nám záleží? Jak po takovém zranění zahojit duši?
V minulém článku jsem uvedla, že to není zase až tak špatně, když se dítě vztekne. Když to všichni úspěšně zvládnou, vztah a důvěra dítěte k rodičům se tím posiluje. Přesto však – mnohým konfliktům a scénám lze předejít. Pomohou nám při tom: pravidla, tempo přizpůsobené dítěti a klid a dobrá nálada (což je to nejtěžší). V tomto článku se zaměřím především na pravidla.
Povídkový příběh chlapce a psycholožky z Linky Bezpečí, který se protne v jednom rozhovoru a sehraje důležitý okamžik v jejich životě.
Víte, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem? A jak do toho zapadá psychoterapeut? Co to znamená, když vám někdo doporučí navštívit psychologickou pomoc? Co očekávat, když se někam objednáte? Kam se objednat, když potřebujete péči o vlastní duši? A co nám často brání tomu, abychom pomoc vyhledali? Zapomeňte na úpisy krví! Tahle péče je nezávazná.
Dýchání je neoddělitelnou součástí našeho života. I přes to, že je s námi neustále, většina z nás by dokázala na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát si svůj dech v průběhu dne uvědomí. Přenesení naší pozornosti k této zautomatizované činnosti, nám může v mnoha situacích velmi pomoci. Je však důležité, naučit se v těchto chvílích pracovat se svým dechem správně. S tím, abychom si tuto dovednost osvojili, nám může pomoci (mimo jiné) i metoda kontrolovaného dýchání.
Dle knih je „krize“ obdobím vzniklým v důsledku negativní události nebo souběhu více takových situací. Jsou významně ohroženy kvality života, případně život sám. U nás na Lince bezpečí máme také přesvědčení, že krize může být velkou šancí. Nese potenciál pro pozitivní změnu v životech. I když to bývá během krize i velice bolavé. Tísnivé a dusné, že „jeden by to raději nežil“. Nicméně bez krize není možná žádná zásadní proměna.