Syndrom zavrženého rodiče (anglicky Parental Alienation Syndrome – PAS) – je jev, kterého si jako první všiml a popsal americký psychiatr R. A. Gardner na počátku 80. let a my jsme se s ním blíže seznámili v předchozích dvou článcích. Dnes se podíváme na to, jak se Syndrom zavrženého rodiče nejčastěji projevuje a také, jaké dopady má na děti v jejich dospělosti.
Že si zvláštního jevu, který dostal název Syndrom zavrženého rodiče, jako první všiml, popsal a pojmenoval americký psychiatr Richard A. Gardner na počátku 80. let, víme z prvního dílu. Ten nás se zmíněným jevem seznámil, nastínil důvody, proč se jeden z rodičů uchýlí k této nekalé praktice a zejména naznačil, že se často zapomíná, že pomoci potřebuje nejen dítě, ale také rodič, který je „očerňován“.
Žijeme ve společnosti, jejíž „akceptovatelnou“ součástí se stal sociální jev, který ještě poměrně nedávno byl zcela nepřijatelný a nešťastná manželství byla nucena dále fungovat. ROZVOD. Dnes má každý možnost z nefunkčního manželství odejít. Na druhé straně s sebou tento životní krok přináší zase jiná, zatím třeba i neznámá, úskalí a nepříjemnosti. Jedním z negativních jevů, který se objevil v souvislosti s rozvodem, ale i rozchodem partnerů, kde jsou již děti, je Syndrom zavrženého rodiče.