Život je mimo příjemných záležitostí také plný výzev, problémů, starostí a překážek. V kontextu aktuálního dění na Ukrajině se může svět zdát temným místem. Právě během krizových chvil je důležité v sobě umět aktivovat posilující strategie, výdrž a motivaci. K tomu všemu je klíčový prožitek naděje, který může hodně pomoci, když nám docházejí síly. Umíte jí rozvíjet nebo snadno propadáte strachu a bezmoci?
Deprese je závažné psychické onemocnění a zdaleka jím netrpí jen dospělí. Týká se i dětí a dospívajících. Odlišit ji od smutné nálady nebo vzteku není jednoduché. Ale možné. Neléčená deprese má významný dopad na kvalitu života dětí. Dochází ke ztrátě radosti ze života, nenávisti k sobě, zhoršení vztahů s blízkými, zažívání pocitu osamělosti, sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám a opakovaným pokusům se zabít. Kdy být na pozoru a jak vyměnit bezmoc za pomoc?
Syndrom zavrženého rodiče (anglicky Parental Alienation Syndrome – PAS) – je jev, kterého si jako první všiml a popsal americký psychiatr R. A. Gardner na počátku 80. let a my jsme se s ním blíže seznámili v předchozích dvou článcích. Dnes se podíváme na to, jak se Syndrom zavrženého rodiče nejčastěji projevuje a také, jaké dopady má na děti v jejich dospělosti.
Řešíte s bývalým manželem či partnerem, jak si co nejšetrněji a nejohleduplněji předávat děti po rozvodu při střídavé péči? Je předávání dětí ve Vašem případě situací plnou stresu, napětí, křiku a pláče či psychosomatických obtíží u všech zúčastněných? Nejste schopni se s partnerem v klidu dohodnout jak, kdy a kde si děti předávat? Rozstěhovali jste se s otcem či matkou svého dítěte těsně po jeho narození, do dnešního dne nemělo s druhým rodičem žádný kontakt a nyní je zájem ze strany druhého rodiče vztah s dítětem navázat? Případně Vás dítě delší dobu nevidělo z důvodu pracovního či zdravotního odloučení. Či dokonce i několik let z důvodu, že Vám druhý rodič v kontaktu s dítětem bránil nebo jste byli ve výkonu trestu (ve vězení)? Asistované kontakty či zvykací režim pro Vás může být efektivní a vlídnou pomocí, která mírní silné emoce za pomoci odborníka.
Že si zvláštního jevu, který dostal název Syndrom zavrženého rodiče, jako první všiml, popsal a pojmenoval americký psychiatr Richard A. Gardner na počátku 80. let, víme z prvního dílu. Ten nás se zmíněným jevem seznámil, nastínil důvody, proč se jeden z rodičů uchýlí k této nekalé praktice a zejména naznačil, že se často zapomíná, že pomoci potřebuje nejen dítě, ale také rodič, který je „očerňován“.
Žijeme ve společnosti, jejíž „akceptovatelnou“ součástí se stal sociální jev, který ještě poměrně nedávno byl zcela nepřijatelný a nešťastná manželství byla nucena dále fungovat. ROZVOD. Dnes má každý možnost z nefunkčního manželství odejít. Na druhé straně s sebou tento životní krok přináší zase jiná, zatím třeba i neznámá, úskalí a nepříjemnosti. Jedním z negativních jevů, který se objevil v souvislosti s rozvodem, ale i rozchodem partnerů, kde jsou již děti, je Syndrom zavrženého rodiče.