Sociální sítě edukují, detabuizují, inspirují, slouží k navazování kontaktů, archivaci vzpomínek, k podnikání a samozřejmě k zábavě. Zní vám to skvěle? Ano, a skvělé to je. Za těmito pocity stojí dopamin, který se při užívání sítí tvoří. Což může být, paradoxně, někdy problém.
Do e-mailové poradny Linky bezpečí píše dívka, že její kamarádka Lily Collins, známá herečka, hladoví a hubne. Ozývá se nám komorná Alžběty Bavorské, známé jako Sissi, že císařovna nejí. Mohli by nám psát také znepokojení přátelé Eltona Johna, Lady Gaga, Oprah Winfrey či princezny Diany. Je to možné? Jasně, že ne. V Americe ani v Británii zřejmě o existenci naší Linky bezpečí nic nevědí a císařovna patří do úplně jiného století. Kdyby však žili tito lidé v současnosti a v naší vlasti, již by to takový nesmysl nebyl. Všechna tato slavná jména mají totiž něco společného – jejich sdílené trápení se jmenuje porucha příjmu potravy. A všichni kolem sebe mají někoho blízkého, kdo je tím vším znepokojen a přemýšlí, co s tím.
Už dlouho nemáš život ve svých rukou, neděláš věci podle sebe. Tvá přání a potřeby nejsou důležité, protože zásadní je, aby byl spokojený on. Všemožně se snažíš předcházet tomu, aby nebyl nespokojený a nerozzlobil se, což je ale většinou nesplnitelný úkol. Jakákoliv drobnost ho popudí, a přichází trest.
„Ježíši, ty se řežeš!“ Je přirozené, že rodiče reagují na sebepoškozování dětí šokem. Zahlédnou syna při převlékání a zjistí, že má po těle podivné šrámy. Vejdou do koupelny, kde se dcera zapomněla zamknout a najdou ji krvácející s žiletkou v ruce. Na podobné situace obvykle nejsme připraveni, ale pokud zachováme v kritickou chvíli chladnou hlavu, můžeme tím celé věci obrovsky prospět.
Lépe jíst, pravidelně cvičit nebo opustit vztah, ve kterém vám není dobře. To jsou změny, pro které jen odhodlání nestačí. Využít potenciál počátečního nadšení a sílu rozhodnutí je dobrý start. K udržení nového nastavení může pomoci systematický přístup. Objevte ho a podpořte.
Sebepoškozování je nevhodná strategie, kterou se lidé pokouší vymanit ze svých negativních emocí a prožitků. Takové jednání vypadá dramaticky a může skutečně vést k závažným důsledkům. Jestliže si někdo ubližuje, neznamená to ještě, že to s ním musí špatně dopadnout. Je však třeba se k problému aktivně postavit a vyhledat co nejdříve pomoc. Odkláněcí techniky jsou možnost, jak akutní nutkání ublížit si, odvrátit. Celková úzdrava však spočívá v procesu hledání příčin a postupné změně nejlépe v psychoterapeutickém procesu.