Radka je s Linkou bezpečí od roku 2016. Pracovala, na telefonu, v e-mailové poradně, ale také jako lektorka ve školách. V posledních letech ji můžete znát z podcastu Linky bezpečí Na tenké Lince, jehož je autorkou. Edituje také blog, na kterém se právě nacházíte a od roku 2022 se věnuje prevenci v rámci Linky bezpečí.
Je psychoterapeutka a vede svoji soukromou psychoterapeutickou praxi.
„Svět by beze mě byl lepší, aspoň by mi nebylo tak hrozně“. Ne, není zde jasně napsáno: „Chci spáchat sebevraždu“, ale podobná věta a především její význam mezi řádky, na to může poukazovat. Zejména, pokud jsou tato slova provázena změnou nálad a chování. Je normální cítit bezmoc a mít obavy, když se přítel zmíní o sebevraždě, i když nepřímo. Co můžete udělat proto, abyste mu pomohli?
Sedmiletá Natálka leží na posteli na břiše a listuje v knížce. Po chvíli se její matka otočí a vidí, že se pravidelně pohybuje nahoru a dolu. V obličeji je celá růžová, má nepřítomný výraz… Není pochyb o tom, co se právě děje. Objevování tělesných pocitů a sexuální vývoj je normální a nezadržitelný. Dospělé ale spolehlivě přivede do úzkých. Jak v takové situaci reagovat? Čeho se držet při sexuální výchově?
Mateřská je mimo vše, co už o ní bylo řečeno, také obdobím, kdy jsme my ženy často oběťmi fyzického útoku. Útoku, který je společensky únosný a hledí se na něj se shovívavostí. Útoku ze strany vlastních dětí. Zkouší naše hranice, práh bolesti a tělesnost svoji i ostatních. Má tělesnost dostává zabrat už pár let. Taková rána hlavou do nosu, lícní kosti, do zubů či jiných částí obličeje je velmi bolestivá záležitost. Řada matek a otců to jistě může potvrdit. Některé z těchto pohybů byly dříve dané nekoordinovaností batolete. Ty se však s časem proměnily na řízené a jasně zacílené mlácení a kousání. Chování, které se ve společnosti nenosí. Nechci, aby syn byl chodící mlátička. Ale ani nechci popírat agresivní část jeho samého, která se musí projevit, aby dostala nějaký řád a pravidla.
K tématu celovečerního dokumentu V síti bylo mnoho napsáno a ještě víc zřejmě bude. Pro přehlednost jsme pro vás shrnuli doporučení, jak v podobných situacích postupovat i jak jim předcházet. Rozdělili jsme tipy a rady zvlášť pro rodiče a pro děti. Přikládáme také hned několik užitečných odkazů a kontaktů.
Jaké to bylo, když vám bylo dvanáct, třináct? Vzpomínáte si? Možná se vám vybaví střípky z událostí a pocitů, které jste v té době zažívali. V dokumentu V síti, který právě vstupuje do kin, je situace pochopitelně odlišná, stejně jako doba i způsob komunikace. Avšak rodící se zvědavost z objevování svého vlastního těla, budí zájem u dospívajících stejně tehdy jako teď. Čím vším musí děti a jejich rodiče projít, aby úspěšně zvládli období adolescence?
Nebo také: když se děti ptají a dospělí bojí. Na rovinu si pojďme říct, že smrt a strach ze smrti není zrovna čtenářsky a konverzačně atraktivní téma. Jenže když se začne ptát a bát syn nebo dcera, je na čase vytáhnout hlavu z písku a čelit realitě. Koneckonců, smrt je jediná jistota, kterou v životě máme a můžeme se spolehnout, že se s ní všichni časem setkáme. Před ní tedy neutečeme. Jak o smrti mluvit, je však mnohdy nejasné. Obzvlášť, pokud dotazy na toto téma nekončí a přechází v obavu a úzkost. Být připraven, znamená nebýt zaskočen. A s válkou na Ukrajině se toto téma stává ještě naléhavějším, než kdy jindy.