Blog

Pokud máte děti, pak jsem přesvědčená o tom, že jste to také sami na vlastní kůži zažili. A nejspíš nejednou. Vztek na své dítě. Prudký, silný. Je tady a máme před očima rudo. Může se střádat, až přijde ta pověstná poslední kapka a pohár trpělivosti prostě přeteče…

Ač už děti do školky nastoupily, nebo teprve nastoupí, mohou se nějakým způsobem s docházkou potýkat. Vždy se vyplácí dítě na to, že nastoupí do školky, připravit předem. Mluvit s ním o tom, jak to ve školce chodí, co ho čeká, že tam bude bez rodičů. Dítě tak postupně přivyká faktu, že přijde tato pro ně zcela zásadní změna.

Na Rodičovské lince není téma raného rodičovství zdaleka tím hlavním. Přesto si troufám tvrdit, že to, jak prožijeme těhotenství, porod a šestinedělí, do jisté míry formuje to, jak se nám bude jako rodičům našich dětí dařit a jak se budeme v této roli cítit…

Možná, že je to téma, které své čtenáře bude hledat na našem blogu trochu obtížně. Přeci jen tu probíráme častěji témata ryze rodičovská. Je ale řada mladých lidí (a bohužel se rozšiřuje), kteří po vlastních dětech touží, těší se, až se jich bude toto všechno také týkat, ale stále čekají. A čekají na ně dlouho.

Pokud máte děti, pak jsem přesvědčená o tom, že jste to také sami na vlastní kůži zažili. A nejspíš nejednou. Vztek na své dítě. Prudký, silný. Je tady a máme před očima rudo. Může se střádat, až přijde ta pověstná poslední kapička a pohár trpělivosti prostě přeteče…

Na Rodičovskou linku se ozývají také ženy, které jsou doma s malými dětmi na rodičovské. Volávají s různými tématy, ale často tato témata mají něco společného. Své děti milují, hodně jim obětují, a ochotně o ně pečují. Chtějí pro své děti jen to nejlepší. Na rodičovské se ale cítí unavené, dny jsou jeden jako druhý. Zažívají ze sebe a ze životní situace zklamání.