Na Lince bezpečí se často setkáváme s tím, že nám děti i dospívající hned po sdílení svého příběhu říkají: "Poraďte mi, prosím. Co mám dělat?“ A není divu. Potřebují východisko. Rychle, jistě. A my víme, že právě tady začíná složitá, ale důležitá práce. Ne nabídnout univerzální radu, ale společně hledat možná řešení.
Postel…Místo ke spánku, ale také příjemný prostor pro příjemné aktivity. Znáš to: zachumláš se do peřiny, vezmeš do ruky mobil a ještě „na chvíli“ projíždíš TikTok, Instagram nebo hraješ hru. A najednou je půlnoc. Mobil položíš vedle sebe, zavřeš oči, ale ouha – spánek nikde. Sáhneš po telefonu znovu, mrkneš, kolik je hodin, a pak už to jede. Zprávy, reels, e-shop, video, další video…Možná to zní nevinně. Ale právě tohle chování může být hlavním důvodem, proč se ráno budíš úplně bez energie. Proč?
Když přijde na řadu domácí práce, mnozí rodiče slyší známé protesty: „Proč zase já?“ nebo „To není fér!“ Místo nadšení se často ozývá nechuť a odpor. Přesto právě zapojení dětí do běžných domácích povinností může být skvělou školou života – učí je zodpovědnosti, posiluje sebevědomí a pomáhá vytvářet pozitivní vztah k práci. Jak ale děti vést k tomu, aby přiložily ruku k dílu dobrovolně a bez zbytečných hádek?
Naskočit ráno na zastávce s knihou či novinami a hrnečkem kávy v ruce do tramvaje či trolejbusu, sednout si a využít cestu k četbě či kochání se výhledem z okénka. Pro někoho situace, které ani nevěnuje pozornost, pro někoho nedosažitelný cíl, každodenní strašák a zdroj stresu a úzkosti. Obavy a strach z cestování prostředky hromadné dopravy s dalšími lidmi není nic tak ojedinělého, jak by se mohlo na první pohled u této „každodenní banální situace“ zdát. A stejně tak není ojedinělé se této úzkosti úspěšně zbavit.
Přátelství může představovat jeden z velmi důležitých pilířů v našem životě. Někteří přátelé tu s námi jsou od raného dětství, některé blízké jsme potkali na střední škole nebo při nočním rozhovoru na koleji, s jinými jsme se právě seznámili. Vazby to mohou být opravdu pevné a mohou přispívat k naší celkové spokojenosti. Přátelé nás provází životem, znají naše silné i slabé stránky a často vědí víc než rodina. Přesto čas od času dochází k tomu, že přátelství prochází krizí. Někdy je úspěšně překonána a vztah posune, jindy může vztah ukončit. Člověka to může velmi mrzet, přesto je to přirozenou součástí mezilidských vztahů obecně.
Pohled na dítě s mobilem v ruce není v dnešní době nic zvláštního. Otázka je spíš jiná: „kdy ho v ruce nemá“? Ráno je první pohyb sáhnutí po telefonu. Cestou do školy má sluchátka v uších, pohled přikovaný k displeji. Večer? Scrollování do nekonečna. Vztah dětí s technologiemi je intenzivní, někdy až pohlcující a rodiče se v něm často cítí bezmocní. Mají o děti strach, rozčiluje je to nebo jen tak nějak cítí, že tohle není v pořádku, ale neví, co přesně s tím dělat.